Článek
Zatímco v okolí hory Marmolada pokračuje pátrání po desítkách pohřešovaných a konečná bilance sesuvu ledovce není známá, příčina je téměř jistá: Není náhoda, že k sesuvu došlo pouhý den poté, co na vrcholku hory vysoké přes 3 300 metrů nad mořem naměřili rekord 10 °C.
„Utrhl se obrovský blok ledu ve strmém terénu. Je to samozřejmě podmíněné teplotou, která byla abnormálně vysoká. Je to jasný bezprostřední důsledek klimatické změny, na které se člověk podílí uvolňováním skleníkových plynů do atmosféry. Ta spojitost je jednoznačná,“ řekl Seznam Zprávám vědec a odborník na ledovce Zbyněk Engel z Katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty UK.
Místní záchranář Walter Milan řekl italské státní televizi RAI, že teplo bylo v oblasti „extrémní a naprosto mimořádné“. Za mimořádný označil jeho kolega i samotný sesuv. „Nic podobného jsem na Marmoladě ještě nikdy neviděl,“ řekl podle agentury ANSA.
Podle Engela nicméně podobné sesuvy na okrajích ledovců na poměry celého alpského pohoří neobvyklé nejsou a došlo k nim v minulosti na několika dalších místech. „To se prostě stávalo, stává se a stávat se bude. Frekvence těchto událostí se ale bude zvyšovat a dá se také předpokládat, že poroste i extremita sesuvů co do objemu sesutého ledu,“ řekl odborník.
K podobným sesuvům podle Engela přispívá kromě prudkých lokálních výkyvů teplot i jeden skrytější a dlouhodobější jev.
„Posouvá se permafrost, respektive hranice, nad kterou jsou skály a v nich uložená voda celoročně zmrzlé,“ řekl vědec. V důsledku oteplování tedy podle něj permafrost ustupuje z nižších nadmořských výšek, skály a pukliny se rozvolňují a to samozřejmě přispívá k destabilizaci svahů. Hranice permafrostu se podle Engela posouvá asi o jeden metr ročně.
Velmi rychlé je podle vědce ostatně i tempo odtávání samotných alpských ledovců. „První vlna zrychlení ústupu ledovců přišla v 90. letech, kdy se v Alpách průměrně snižovala jejich výška asi o necelý metr za rok, teď už jsou to zhruba dva metry ročně,“ řekl.
Alpské ledovce jsou podle Engela jedny z nejrychleji tajících hned po těch tropických, jako je například ledovec na Kilimandžáru. Obecně platí, že menší horské ledovce ve vnitrozemí jsou ke klimatické změně náchylnější než obrovské ledovce v Arktidě a Antarktidě. Ty mají ale kvůli své rozloze zásadní význam pro zvyšování hladiny oceánů.
Tu původně (asi ještě před 10 lety) nejvíc zvyšovaly právě horské ledovce. Nyní ale nejvíc vody do oceánů přitéká z grónského ledovcového štítu a nikdo s jistotou neví, co bude dál. Podle Engela se může stát, že rapidně tající horské ledovce se v této statistice znovu vyrovnají Arktidě, stále více se ale vědci obávají také masivního kolapsu ledovců v západní Antarktidě, který by obrátil všechno naruby.
„Co se týče přímo Alp, je jejich vliv na zvyšování hladiny oceánů minimální, ale jen proto, že jsou malé. Tají totiž opravdu velmi rychle,“ vysvětlil Engel.
Podle některých odhadů do roku 2100 z Alp může kvůli klimatické změně zmizet až 90 % nynějších ledovců. To je sice podle Engela spíš horní hranice odhadu možného vývoje, ta spodní ale není o moc přívětivější. „Do roku 2100 rozhodně všechny ledovce z Alp nezmizí. Velmi pravděpodobně do dalšího století přetrvají například ty největší ledovce v západních Alpách. Ta spodní hranice odhadu je ale ztráta 70 % ledovců – a i to je strašně moc,“ řekl.
