Žádnou únavu z Ukrajiny jsem neviděl, říká estonský ministr zahraničí

/Od naší zvláštní zpravodajky v Bruselu/

Se začátkem ruské války na Ukrajině se Estonsko dostalo pod tlak. Stalo se jedním z věrných spojenců napadené země, což ho v mnoha ohledech zatěžuje. Muselo se například vyrovnat se zvýšeným počtem migrantů přicházejících přes hranici s Ruskem, ale i se snahami Moskvy podkopat bezpečnost země.

Právě o evropské bezpečnosti se ve čtvrtek a v pátek jedná v Severní Makedonii, která předsedá Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Několik ministrů zahraničí se ale předem nechalo slyšet, že do Skopje nedorazí kvůli účasti šéfa ruské delegace.

„Nehodláme sedět s agresorem u stolu, kde se máme zabývat bezpečnostní politikou,“ uvedl pro Seznam Zprávy Margus Tsahkna, estonský ministr zahraničí, který se – stejně jako například ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba – rozhodl do Skopje neodcestovat.

V rozhovoru, který vznikl během jednání ministrů zahraničí členských států NATO v Bruselu, Tsahkna přiblížil, jaké myšlenky ho vedly k tomuto rozhodnutí, ale i to, jaká je dnes situace na západní hranici s Ruskem.

Estonsko mělo příští rok předsedat OBSE, kvůli dlouholeté blokaci ze strany Ruska tomu tak ale nebude. Spolu s baltskými kolegy jste se navíc rozhodli nejet na ministerské jednání organizace ve Skopji. Jak vnímáte, že se jednání zúčastní ruský ministr zahraničí?

Nápad pozvat Lavrova do Skopje, sedět s ním u stolu OBSE a diskutovat o evropské bezpečnosti se mi vůbec nezamlouvá. Rusko je agresorem; dopouští se genocidy a deportace dětí a vede plnohodnotnou válku proti jinému členovi organizace. Místo toho, aby seděl u stolu s ostatními členskými státy, by měl Lavrov stanout před mezinárodním tribunálem a převzít za tohle všechno odpovědnost.

Nedokážu si vlastně představit, že by se něco takového v OBSE vůbec mělo stát. Je to porušení všech principů, na kterých je tento orgán založen. Právě to je důvod, proč se spolu s baltskými kolegy a ukrajinským ministrem Kulebou jednání nezúčastníme.

Lavrov tuto příležitost samozřejmě využije k propagandě a bude říkat, že jsme ho sem pozvali, aby s námi jednal. Ve stejnou chvíli však probíhá rozsáhlé bombardování a tisíce lidí umírají, takže tohle rozhodně nejsou podmínky, za kterých by se takové jednání mělo uskutečnit.

Vzhledem k blokaci předsednictví je jasné, že Rusko nemá Estonsko vůbec rádo. Není to ale jen otázka Estonska, jde tu také o to, že v uplynulých letech blokovali celé fungování OBSE. A nejen OBSE; využívají každou možnost, díky které mohou odstavit naše instituce. Jakákoliv dohoda s nimi nefunguje, je to jako past.

Myslíte, že by se k bojkotu měly připojit i další země? Řešili jste to například i mimo baltskou trojici?

Nic takového jsme neorganizovali, tohle rozhodnutí je na jednotlivých zemích. Osobně bych to asi ani nenazýval bojkotem, prostě jen nehodláme sedět s agresorem u stolu, kde se máme zabývat bezpečnostní politikou. O bezpečnosti Evropy se musíme bavit s ohledem na Rusko, nikoliv společně s Ruskem. Není to úplně praktické.

Další věc je, že jsem nechtěl být součástí propagandy. Nedokázal bych Estoncům vysvětlit, proč jsem tam byl po boku Lavrova ve chvíli, kdy dáváme všechno do podpory Ukrajiny a Ukrajinci mezitím platí tu nejvyšší cenu. Nevím, kdo se ve Skopji nakonec objeví a kdo ne, uvidíme ve čtvrtek. Já ale letím domů.

V minulosti jste byl ministrem obrany, téma, na které se chci zeptat, vám tedy není cizí. Jaká je dnes situace na hranicích s Ruskem?

Momentálně probíhá dobře organizovaný hybridní útok proti Finsku, ve kterém jsou využíváni nevinní lidé, jako jsou uprchlíci. K tomu se ostatně Rusko v rámci našeho regionu uchýlilo již dříve, a to v Polsku, Lotyšsku nebo Litvě. Nyní naši podporu potřebuje Finsko, které již zavřelo své hranice (více zde).

Rusku jde o destabilizaci naší veřejnosti a k tomu mu opět pomůže i propaganda. Víte, jaká zima je na severu Finska? Možná tam budou mrtvé děti a ženy, což Rusko použije k tomu, aby vinilo právě Finy nebo klidně nás. Je to ale nesmysl, to Rusové musí za tohle převzít odpovědnost.

Finsko má právo chránit své území a dělají to správně. Rusko se jen snaží hrát oběť a ukázat, že politika izolace nefunguje. Ta hlavní obava se ale týká nevinných lidí, které Rusové „verbují“ napříč různými regiony a lákají je do Ruska. Tyto lidi pak organizovaně posílají na sever Evropy.

Finsko už je členem NATO, a není to tak otázka jen pro něj, ale i pro Severoatlantickou alianci, Evropskou unii a pro naši komunitu jako celek. Se státy sousedícími s Ruskem jsme v úzkém kontaktu a jsme připraveni naše hranice zavřít také. Jsme připraveni jednat.

Ve středu jste měli ministerské jednání Rady NATO–Ukrajina. Vzhledem k délce trvání konfliktu se v uplynulých měsících často zmiňovala únava z války napříč společností. Myslíte, že něco takového sledujeme i na politické úrovni?

Pokud jde o tuto Radu, žádnou únavu jsem neviděl. Všechny členské státy přišly s další podporou Ukrajiny, a to ať už po vojenské stránce, tak i s ohledem na blížící se zimu a přípravy na ni. Zavázaly se i k delším závazkům, což je velmi důležité vnímat.

Myslíte, že Západ může pro Ukrajinu udělat ještě něco víc?

Samozřejmě že může. Evropská unie by například mohla splnit závazek s dodáním munice, který vzešel z iniciativy Estonska. Zároveň jde ale také o investice do obranného průmyslu, tedy do schopností Evropy. Válka na Ukrajině byla budíčkem a zabere to nějaký čas. Snaha tu ovšem je a myslím, že v rámci EU uvidíme velké změny.

Některé už vlastně vidíme; dříve šla většina peněz do zemědělství, nyní evropský blok investuje do obrany. Zároveň vojensky podporujeme třetí stranu, Ukrajinu, což je také sama o sobě změna. Abych se tedy vrátil k vaší předešlé otázce, únava nepanuje. Lidé nicméně mají právo říct, pokud se jim nebude zdát, že se situace řeší správně.

Estonsko přišlo s plánem, aby se vytvořil právní rámec ohledně toho, jak využít ruská zmrazená aktiva, se kterými nešlo nic dělat. Návrh je momentálně v parlamentu, a pokud projde, musíme vysvětlit daňovým poplatníkům v Estonsku, EU nebo i Spojených státech, že za to, co způsobilo, musí platit Rusko. A že to není nemožné.

Co se týče ruského vlivu, nejde jen o Ukrajinu, ale například i o západní Balkán, který z velké části není integrován ani do EU, ani do NATO. Myslíte, že je tomuto regionu třeba věnovat zvýšenou pozornost?

O tomto tématu jsme se bavili v úterý společně s vysokým představitelem Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josepem Borrellem a mimoto jsme na dané téma již absolvovali řadu jednání v rámci Evropské unie, nemluvě o tom, že tam bezpečnost zajišťují jednotky NATO. Myslím, že signál je jasný.

Důležitým procesem je ale také proces rozšiřování EU. Není to jen o Ukrajině, která je dnes samozřejmě zásadní, či o Moldavsku, ale také o balkánských zemích a dalších. Okno příležitostí je nyní otevřené, možná po více než dekádě. Musíme toho využít. Členství v EU vytváří stabilitu v regionu a lepší podmínky pro život.

Rusko se snaží momentální situaci využít k tomu, aby našlo jiná místa napříč světem, která by mohlo destabilizovat a zatáhnout nás do jiných konfliktů. Země na Balkáně se liší svými národy i vlastními složitými situacemi, je tam ale vůle a my to podporujeme. Myslím, že tento problém můžeme vyřešit mírovou cestou.