Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Po mnohočetné sérii slabších zemětřesení došlo v neděli na islandském poloostrově Reykjanes k již druhé erupci za necelý měsíc. Tentokrát ale země pukla na dvou místech blízko třítisícového Grindavíku, až za obranným valem.
Vyvěrající lávě tudíž nestálo nic v cestě a dotekla až k severnímu okraji města. Tam se, alespoň prozatím, zastavila. Podle vědců se nicméně nedá odhadnout, co se bude dít dál.
„Musím říct, že jsme dění na Islandu v neděli s kolegy sledovali se zatajeným dechem, stejně jako všichni ostatní,“ reagovala Jana Doubravová, vědkyně ze seismického oddělení Geofyzikálního ústavu AV ČR, na otázku Seznam Zpráv, jestli i ona vnímala nedělní dění tak dramaticky, jak se na začátku jevilo ze zpráv médií.
„Když se otevřela první trhlina asi 500 metrů severně od Grindavíku, už to bylo děsivě blízko města.“
Lidé byli z Grindavíku evakuováni už v noci ze soboty na neděli, v sázce ale stále byl osud města.
„První trhlina přeťala i existující ochranný val města, přičemž ihned začaly práce na stavbě nového valu ve snaze odklonit tok lávy. Druhá, byť menší erupce se avšak objevila hned u obydlí, odkud láva dotekla mezi stavení a shořely asi tři domy. Proti tomu už se opravdu nedalo nic dělat,“ dodala vědkyně, která se mimo jiné podílí i na údržbě tamní seismické sítě REYKJANET .
Z menší – a městu bližší – trhliny už láva podle islandských médií v pondělí ráno netekla. Výtok z větší a vzdálenější se zpomalil, takže Grindavík už bezprostředně neohrožuje.
Trhliny z několika úhlů živě zachycují webkamery. V pondělí v poledne na nich bylo dobře vidět, že jedna už jen doutná, z druhé ale pořád místy tryskaly gejzíry roztavené horniny.
Podle Petra Brože, rovněž z Geofyzikálního ústavu AV ČR, se v pondělí zdá, že Grindavík má zatím štěstí v neštěstí.
„Nejhorší scénář, že bude část města do rána pryč, se nenaplnil. Nejjižnější trhlina, která leží desítky až maximálně stovky metrů od města, utichla a i ta severnější svou aktivitu snížila. Navíc z velké části zafungoval i obranný val,“ řekl Brož s tím, že většina lávy proudila podél valu na západ do neobydlené oblasti.
Právě západně od města se momentálně připravuje další ochranný val, který by měl v případě potřeby další lávu odvést dál na jih. Stavba bariér může být relativně rychlá, protože se na ně dá použít materiál přímo z místa. „Většina materiálu, který najdete na povrchu, se při kontaktu s lávou neroztaví, takže ho lze klidně použít,“ vysvětlil vědec.
Podle místního deníku Morgunblaðið shořely nejméně dva domy. Jeden z nich byl nově postavený a rodina vlastníků měla v plánu se do něj v příštích dnech nastěhovat. Ve městě také docházelo k výpadkům proudu a je poškozené potrubí s teplou vodou, které přímo zasáhla láva.
Co je puklinová erupce
- Puklinová sopečná erupce se od (v popkultuře častěji zobrazovaných a obecně známějších) explozivních erupcí v epicentru v kráteru sopečné hory liší tím, že magma nahromaděná pod zemským povrchem při ní vytéká z několik stovek metrů až několik kilometrů dlouhé pukliny v zemi.
- Rozdílné bývají u těchto dvou erupcí i druhy lávy. Zatímco při explozivních erupcích je běžné vychrlení lávy s vyšší viskozitou, při puklinových naopak. V praxi to znamená, že láva z puklinových erupcí obyčejně „rychleji teče“ a může urazit dlouhé vzdálenosti, což je její nejproblematičtější vlastnost z hlediska ohrožení infrastruktury či lidských životů. K větším explozím většinou při puklinových erupcích nedochází.
- I u puklinové erupce nicméně může dojít i k úniku jedovatých plynů. Případně mohou tyto plyny vzniknout až po kontaktu lávy s různými prvky na povrchu, typicky například při vtékání lávy do moře.
- Nejčastěji k puklinovým erupcím dochází na Islandu a na Havaji.
Snímek z puklinové erupce poblíž islandského města Grindavík.
Tamní vulkanolog Ármann Höskuldsson v pondělí novinářům řekl, že nová erupce by „neměla trvat dlouho“. Dodal ale, že „stát se ještě může cokoliv“, což zdůraznila i Doubravová.
Brož k tomu dodal, že z perspektivy celého poloostrova epizoda vulkanické aktivity ve skutečnosti spíš začíná, než končí.
„Když se podíváte do historie poloostrova Reykjanes, střídají se tam období klidu a období aktivity. To dosavadní období klidu trvalo 800 let, přičemž jemu předcházející období sopečné aktivity trvalo několik desetiletí. Až tato současná epizoda u Grindavíku skončí, neznamená to, že poloostrov už má klid. Velmi pravděpodobně bude praskat země a docházet k sopečné aktivitě ještě na jiných místech,“ podotkl.