Ponorka zřejmě implodovala, těla pasažérů se ztratila. Co k tragédii vedlo?

Průzkumné plavidlo našlo poblíž vraku Titaniku trosky ponorky Titan, která se před několika dny ztratila. Ve čtvrtek večer to oznámila americká pobřežní stráž. Naděje, že by posádka lodi mohla být stále naživu, tak nadobro uhasly.

Podle pobřežní stráže plavidlo zřejmě implodovalo. Zda k destrukci plavidla došlo před tím, nebo až poté, co posádce došel kyslík, zůstává dosud nejasné. Nezodpovězené dosud zůstávají i další okolnosti incidentu, například to, zda katastrofu způsobilo selhání systému, či kolize s vrakem Titaniku.

Trosky se našly na dně oceánu, zhruba 500 metrů od přídě vraku Titaniku. Podle listu The New York Times je objevilo kanadské dálkově řízené plavidlo Horizon Arctic.

Hlavním cílem pokračujících operací je nyní zjistit, co za tragickou nehodou stálo. Podle kontradmirála Johna Maugera nález trosek nasvědčuje tomu, že ponorku zničila „katastrofická imploze“.

Kanadské plavidlo na mořském dně objevilo celkem pět dílů zničeného Titanu, píše stanice BBC. Mezi nimi záď ponorky a přistávací rám, z čehož lze usuzovat, že se plavidlo pod vodou rozpadlo na kusy.

Podvodní imploze znamená náhlé zhroucení plavidla směrem dovnitř. V jaké hloubce se Titan v době incidentu nacházel, není jasné. Vrak parníku Titanik ovšem leží téměř 4000 metrů pod hladinou moře a na ponorku, která byla na cestě k němu, tak pod vodou působil velký tlak.

Podle Aileen Marii Martyové, bývalé námořní důstojnice a profesorky na Floridské mezinárodní univerzitě, je „katastrofická imploze neuvěřitelně rychlá“ a proběhne během pouhého zlomku milisekundy.

„Neexistuje žádná černá skříňka, takže nebudete schopni vysledovat poslední pohyby samotného plavidla,“ tvrdí Ryan Ramsey, bývalý kapitán ponorky britského královského námořnictva.

Hlavním úkolem záchranných složek je podle něj nyní sesbírat všechny trosky ponorky, které se jim podaří najít, a zjistit tak, co přesně se v mořských hlubinách odehrálo a zda se dalo udělat něco, aby se tragédii zabránilo.

Americké námořnictvo už krátce po tom, co Titan ztratil kontakt s okolním světem, zaznamenalo zvuky „odpovídající implozi nebo explozi“, oznámil několik hodin po nalezení trosek jeden z jeho představitelů.

Tato informace byla okamžitě předána americké pobřežní stráži. Původ zvuků ovšem zůstával nejednoznačný, a záchranné složky proto nadále nepřestávaly pátrat po přeživších, píše server CNN. Zpráva údajně pobřežní stráži pomohla zúžit rozsah pátrání, jak uvedl představitel námořnictva pro server CBS News.

Pravidelné zvuky, které ve středu zaznamenal kanadský letoun a které vzbudily naděje, že se ponorku podaří najít vcelku, pravděpodobně s tragédií nesouvisely, domnívá se americká pobřežní stráž.

Okolnosti úmrtí pětičlenné posádky (více o nich zde) dosud zůstávají nejasné. Americká pobřežní stráž ve čtvrtek oznámila, že těla všech pasažérů se ztratila a ze dna Atlantiku se je možná nikdy nepodaří dostat.

„Naše srdce jsou s těmito pěti dušemi a každým členem jejich rodin v této tragické chvíli. Truchlíme nad ztrátou života a radosti, kterou přinesli každému, koho znali,“ uvedla společnost OceanGate, která výpravy k vraku Titaniku organizuje.

„Pokud se potvrdí, že ponorka implodovala, členové posádky pravděpodobně zemřeli okamžitě,“ tvrdí bývalý lékař amerického námořnictva Dale Mole. Pasažéři by prý v tomto případě ani nezaznamenali, že došlo k problému.

Podobně se vyjádřila i profesorka Martyová. „V konečném důsledku právě tohle je mezi mnoha způsoby, jakými můžeme zemřít, ten bezbolestný,“ uvedla.

„Pokud je nelze dostat zpátky, tohle je nejlepší možný scénář,“ souhlasí Mole a tvrdí, že uvíznutí uvnitř ponorky by bylo pro cestující mnohem horší alternativou. „Jen si představte, jaké by to bylo… je zima, dochází vám kyslík,“ vysvětluje.

Dokud se trosky Titanu nenašly, předpokládalo se, že členové posádky možná stále na palubě stísněné ponorky čekají na záchranu. Jedním z nejhojněji probíraných témat se proto staly zásoby kyslíku, které ponorce zbývají.

Ponorka Titan měla pouze omezenou kapacitu kyslíku. Podle kontradmirála Johna Maugera z americké pobřežní stráže zásoby stačil celkem na 96 hodin.

Deník The Guardian ovšem upozornil na to, že skutečný rozsah zásob kyslíku po celou dobu závisel na mnoha proměnných, včetně rychlosti dýchání osob na palubě ponorky, úrovně jejich fyzické aktivity či toho, zda zůstávaly klidné.

„Netušíte, jak lidé reagují na stres ve složité situaci – někomu se metabolismus kvůli stresu zrychlí, jiní lidé dokážou relaxovat, snaží se usnout a metabolismus zpomalit,“ uvedl pro The Guardian lékař Glenn Singleman.

Podle stanice BBC pobřežní stráž odhadovala, že kyslík měl lidem na palubě dojít ve čtvrtek v 7:18 východoamerického času, tedy ve 13:18 středoevropského času.

Přesný čas se ale už nikdy nedozvíme, stejně jako zřejmě zůstane navždy nezodpovězená otázka, zda k destrukci plavidla došlo před tím, nebo až poté, co posádce došel kyslík.

Odborníci navíc poukazovali na to, že nedostatek kyslíku nebyl jedinou hrozbou, které členové posádky čelili. Závažné riziko pro jejich zdravotní stav představovalo také hromadění oxidu uhličitého nebo nízké teploty, které v ponorce pravděpodobně před zničením panovaly.

Podle doktora Kena Ledeze z Memorial University of Newfoundland, který se zabývá hyperbarickou medicínou, ponorka mohla přijít o elektrickou energii, která podle všeho hraje roli při kontrole množství kyslíku a oxidu uhličitého uvnitř plavidla.

S klesající hladinou kyslíku se tak zákonitě zvyšoval podíl oxidu uhličitého, který posádka vydýchávala, což mohlo mít rovněž fatální následky.

„Jakmile se hladina oxidu uhličitého zvýší, začne působit sedativně, stane se z něj něco jako anestetický plyn a vy usnete,“ vysvětluje Ledez pro stanici BBC. Pokud se hladina tohoto plynu v krevním oběhu dostane na příliš vysokou úroveň, může být pro člověka smrtelná, pokud mu není poskytnuta léčba.

Posádce hrozilo taktéž podchlazení. Bývalý kapitán ponorky Královského námořnictva Ryan Ramsey upozornil, že pokud plavidlo přišlo o elektřinu, nemohlo vyrábět teplo. A pokud se před pravděpodobnou implozí nacházelo na mořském dně, teplota vody dosahovala přibližně 0 °C.

Plavidlo Titan vyrazilo v neděli večer na cestu k vraku slavného britského parníku Titanik v severním Atlantiku stovky kilometrů od kanadského pobřeží. Kontakt s plavidlem byl ztracen asi hodinu a 45 minut po jeho ponoření. Předpokládalo se, že Titan se v té době nacházel přibližně 1450 kilometrů od pobřeží.

Od té doby ve vodách pátrali američtí i kanadští záchranáři za pomoci lodí, letadel či bójí se sonarem. Na místo pátrání postupně vyrážela další specializovaná plavidla a technika ze Spojených států, Kanady, Velké Británie a Francie (více zde).

Podle stanice BBC se rozsah celé operace ještě ve čtvrtek více než zdvojnásobil.

Pátrání se zaměřovalo zejména na oblast, kde byly v úterý i ve středu zachyceny výše zmíněné podmořské zvuky, jejich původ ovšem zůstával nejasný. Podle amerických médií ruchy připomínaly bouchání a ozývaly se každých 30 minut.

„Nemůžu vám říct, co to je za zvuky. Mohu vám ale říct, že hledáme, kde ty zvuky jsou, a to je vše, co v tuto chvíli můžeme udělat,“ uvedl v průběhu pátrání Frederick s tím, že zvukové nahrávky analyzují odborníci. Ti nakonec spojitost se ztracenou ponorkou nepotvrdili.

Oblast, kterou záchranné složky ve finále prohledávaly, byla dvakrát větší než americký stát Connecticut, odpovídá zhruba rozloze Belgie. Nešlo ale jen o plochu – pátralo se až do hloubky čtyř kilometrů.