Kyjev potřebuje k vítězství zbraně, kterých nikdo nevyrábí dost

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ukrajina tvrdí, že k „ukončení války“ s Ruskem potřebuje tisíce kusů těžkých zbraní. Požadavky naposledy v červnu konkretizoval poradce ukrajinského prezidenta Mychajlo Podoljak, podle kterého Kyjev potřebuje k ukončení konfliktu 300 salvových raketometů MLRS, 500 tanků, 2 000 obrněných vozidel a 1 000 dronů.

Veřejný seznam zbraní, které Kyjev potřebuje k vítězství, je podle ukrajinských nezávislých odborníků o něco skromnější. Ještě minulý měsíc požadoval něco kolem 1 500 kusů těžkých zbraní, když nepočítáme lehké obrněnce a náklaďáky.

Nyní odborníci seznam aktualizují a konkrétní čísla nejsou dostupná. V poslední době ale na Ukrajinu v kontextu měřítka požadavků doputovalo zanedbatelné množství těžké techniky. Jinými slovy, je jasné, že prosba zůstává z větší části nevyslyšená. A s nejvyšší pravděpodobností ještě dlouho zůstane.

Dosud suverénně největší dodavatel zbraní v podobě Spojených států přitom už ventiluje obavy, že pokud bude válka trvat ještě pár měsíců nebo ještě déle, mohlo by pokračování v zásobování Ukrajiny zbraněmi zhoršit vlastní „bojovou připravenost“ USA. Obavy nad takovým scénářem vyjádřily podle deníku The New York Times (NYT) zdroje přímo z Pentagonu.

„Po dvou dekádách podpory vojenských misí převážně jen v rámci boje proti terorismu americký obranný průmysl přestal vyrábět druhy zbraní, které Ukrajina potřebuje, aby přežila dlouhou opotřebovávací válku,“ napsal NYT.

To na první pohled může znít zvláštně. Jestli by měl totiž někdo mít dostatek všech možných zbraní, jsou to přece právě USA. Washington dává dlouhodobě na obranný rozpočet zdaleka nejvíc peněz ze všech zemí na světě. Kdo jiný by tak měl mít dostatek zbraní?

Problém je ale v tom, že mít dostatek zbraní nutně neznamená mít rozjetý obranný průmysl chrlící mnoho tanků či raketometů. Ve skutečnosti to může být přesně naopak.

USA mají nepochybně dostatek těžkých zbraní pro sebe. Dosavadní dodávky na Ukrajinu ukazují, že mají i dost na to, aby mohly určitou část „obětovat“. Právě kvůli tomu, že jich mají dost, ale neměly důvod podporovat masivní produkci.

Co se týče například výroby tanků, nikoho nepřekvapí, že ta dosáhla největších rozměrů během druhé světové války, kdy například USA stihly vyrobit 50 000 Shermanů a Sovětskému svazu se v roce 1943 podařilo dosáhnout produkce 1 300 tanků T-34 za měsíc.

Snížení priority spolu s vyššími technologickými standardy po válce výrobu tanků pochopitelně utlumilo. Ještě za studené války na začátku 80. let, když se v USA spouštěla produkce hlavních bojových tanků M1 Abrams, se nicméně podle vojenského historika Gordona Rottmana v zemi vyrábělo 30 Abramsů měsíčně.

„Nemůžeme říct, že se vyráběl jeden za den, protože nevíme, jestli továrna jela pět, či sedm dní v týdnu a jestli měla jednu, dvě, nebo tři směny,“ napsal Rottman do fóra na webu Quora ve snaze odpovědět na otázku, jak dlouho vlastně může trvat vyrobit jeden tank. „Všechno záleží na potřebě rychlosti výroby a financování. Nejde jen o to, jak rychlá dokáže být výrobní linka,“ dodal odborník.

Když se podíváme na dostupné informace o výrobě amerických tanků z posledních let, zjistíme, že ty tam nejsou jen časy masové výroby z druhé světové války, ale i z té studené.

Například v roce 2016 továrna na Abramsy vyráběla nebo modernizovala jen jediný tank za měsíc. Momentálně není jasné, kolik tanků se v USA měsíčně vyrábí nebo modernizuje. Nápovědou o rychlosti produkce může být nedávno sjednaný kontrakt s Polskem, které si objednalo 250 těchto tanků, přičemž dodávka by měla být kompletní až v roce 2026.

„Přesná čísla ohledně výroby tanků různých zbrojovek většinou nejsou veřejná, je to kvůli tomu, že by se tím prozradilo, kolik má daná firma zakázek, což je věc, která se utajuje,“ řekl k tomu Seznam Zprávám odborník Jiří Vojáček a dodal, že v poslední době zachytil například informaci, že německá zbrojovka momentálně vyrábí dva nové tanky Leopard 2 za měsíc.

„Západních tanků, které se vyrábí už od 80. let, jsou tisíce a vyrábí se opravdu až v momentě, kdy si je někdo objedná. To je třeba příklad francouzského tanku Leclerc – linka už je zcela uzavřená a s případným znovuotevřením se čeká, jestli si tanky někdo koupí,“ řekl Vojáček. Továrny také podle něj často spíš než výroba nových tanků zaměstnávají modernizace starších verzí.

A podobné je to i u ostatních těžkých zbraní. Minimálně v tom, že je firmy v drtivé většině začínají vyrábět až v momentě, kdy si je někdo objedná.

I když tedy necháme stranou problémy okolo finanční náročnosti a výcviku ukrajinských vojáků na západní techniku, smluvení standardních kontraktů se svými spojenci není a nemůže být pro Ukrajinu východiskem. Zbraně by se totiž začaly vyrábět až po uzavření kontraktů. To by znamenalo, že by Ukrajina na jejich naplnění čekala roky, obzvlášť pokud by mělo jít o stovky kusů.

Příznačně se to ukázalo na příkladu dodávek polských samohybných houfnic Krab.

Polsko jich nejprve Ukrajině dalo 18 z vlastních rezerv. Krátce nato polská média informovala, že Kyjev sjednal koupi dalších asi 60 kusů. Kontrakt má mít objem kolem 600 milionů amerických dolarů, což je podle polského Dzienniku největší jednorázová exportní dohoda polského zbrojního průmyslu v posledních 20 letech.

Zatímco várka Krabů uvolněných z rezerv polské armády mohla na Ukrajinu putovat okamžitě, zbývající se teprve začaly vyrábět. Polsko sice uvedlo, že dodávky budou pokračovat hned v dalších měsících, očekává se ale, že budou značně omezené.

Původně polská média informovala, že výrobní kapacita továrny Huta Stalowa Wola je totiž podle polských médií asi 20 až 30 kusů za rok, což naznačuje, že naplnění celého kontraktu se může protáhnout i na dva roky.

Nedávno se objevila zpráva, že by se až 54 houfnic mohlo dostat na Ukrajinu za „několik měsíců“, není ale jasné, jestli to znamená, že Polsko uvolní další kusy z rezerv, nebo se podařilo produkci výrazně zrychlit. Druhá varianta se podle toho, co Seznam Zprávám řekl zdroj z obranného průmyslu, nezdá být příliš pravděpodobná.

Obecně řečeno může produkci těžkých zbraní samozřejmě každá firma zrychlit. Aby se to ale mohlo stát, musí se nejprve dramaticky zvýšit poptávka. Jinými slovy by firma musela mít záruku, že se jí vyplatí do náboru nových zaměstnanců a rozjíždění dalších linek investovat a že po dokončení jednoho většího kontraktu nebude muset linky zase zrušit. Pokud tedy poptávka není enormní, je ekonomičtější zachovat stávající nízké kapacity a rozložit nasmlouvanou výrobu zbraní do delšího časového horizontu.

„Výroba v obranném průmyslu je vždy zakázková. Kapacitu přizpůsobuje výrobce podepsaným kontraktům. Neexistuje tedy výroba na sklad,“ potvrdil Seznam Zprávám Andrej Čírtek, mluvčí společnosti Czechoslovak Group, pod kterou spadá mimo jiné i firma Excalibur Army, jež vyrábí řadu druhů těžkých zbraní.

„Evropský obranný průmysl se po konci studené války přizpůsobil situaci, kdy produkuje malé série vozidel, která jsou vždy individualizovaná pro danou zakázku – každá armáda má jiné požadavky. Nelze skokově navýšit kapacity, protože vyrobit složitý zbraňový systém – tank, bojové vozidlo, samohybnou houfnici – vyžaduje spolupráci desítek dodavatelů jednotlivých komponent,“ dodal Čírtek další důvody, jež zrychlení produkce komplikují.

V posledních letech sice podle Čírtka obecně poptávka po zbraních roste a válka na Ukrajině tento trend „prudce akcelerovala“. Zvláště u již zavedených a vyráběných těžkých zbraní se tak zrychlení produkce nyní dá očekávat. Nějakou dobu to ale samozřejmě potrvá a hlavní roli v tom budou hrát vlády zemí a jejich kontrakty.

Těžko ale čekat, že by nové kontrakty výrobce těžkých zbraní přesvědčily, aby kapacity výroby navýšili mnohonásobně v krátkém časovém horizontu. Kromě Ukrajiny na zbrojení ostatně nikdo až tak nespěchá a firmy nejsou pod tlakem, aby produkci zásadně zrychlovaly.

Výsledkem toho všeho je, že Ukrajina si nemůže jednoduše koupit, řekněme, několik set tanků nebo raketometů standardním kontraktem. Musí doufat, že jí je někdo buď věnuje, nebo prodá z vlastních zásob. Ty jsou ale více či méně omezené, případně limitované obavou, že dodávka nejenže oslabí vlastní obranyschopnost poskytovatele, ale zároveň i vyprovokuje Rusko a ještě víc vyhrotí situaci. Velké dilema západních spojenců Kyjeva tak bude nepochybně pokračovat.

Analýzy Seznam Zpráv: