Článek
Příběh ruské novinářky a aktivistky Jekatěriny Maksimovové připomíná pasáže ze slavného románu George Orwella 1984. (Anti) utopistická kniha o totalitě, cenzuře a kontrole občanů se však pomalu stává v naší době realitou, a to především v totalitních zemích, jakými jsou Rusko nebo Čína.
I když Jekatěrina pospíchá na schůzku nebo do práce, vyhýbá se cestě moskevským metrem, přestože je to nejrychlejší způsob dopravy. Za poslední rok byla totiž už pětkrát zadržena díky všudypřítomným bezpečnostním kamerám se systémem rozpoznávání obličeje, píše agentura AP. Policie jí prý sdělila, že na ni kamery „reagují“ – ačkoli sami policisté většinou nevěděli proč, a tak ji po několika hodinách propustili.
„Vypadá to, jako bych byla v nějaké databázi,“ uvedla novinářka, která byla v minulosti zatčena už dvakrát: V roce 2019 po účasti na demonstraci v Moskvě a v roce 2020 pro její ekologický aktivismus.
Pro mnoho Rusů, jako je ona, je stále těžší vyhnout se kontrole úřadů. Vláda totiž aktivně sleduje účty na sociálních sítích a k lokalizaci osob používá sledovací kamery.
Oči Velkého bratra
Moskevské úřady zavedly v letech 2017-18 pouliční kamery s technologií rozpoznávání obličeje. Během pandemie koronaviru byly úřady schopny vysledovat a pokutovat ty, kteří porušili zákaz vycházení.
Kamery ale dokážou identifikovat také účastníky demonstrací či muže, kteří se vyhýbají mobilizaci. Když v roce 2021 vypukly protesty proti uvěznění opozičního vůdce Alexeje Navalného, systém byl použit k nalezení a zadržení účastníků demonstrací, někteří byli zatčeni až po několika týdnech.
Kritik války odsouzen na 25 let
„Přiznávám vinu: Nepodařilo se mi přesvědčit dost lidí o tom, jak velkým nebezpečím pro svět je současný kremelský režim,“ řekl v závěrečné řeči ruský disident Vladimir Kara-Murza. V pondělí ho odsoudili k 25 letům vězení.
V moskevském metru policie používá kamery k lokalizování osob, které nesplnily povolávací rozkaz. Agentura AP popisuje případ muže, jemuž bylo po zatčení sděleno, že byl vystopován právě pomocí rozpoznávacích kamer.
Realitu neustálého dohledu v Rusku popsal pro Český rozhlas i český dokumentarista Filip Remunda. Ten byl letos společně se svým týmem zadržen na Sibiři, při práci na dokumentu o ruské opozici. Podle jeho slov je člověk v Rusku „pod neustálým dohledem“. „Na každém rohu jsou kamery, vy jste pod neustálým sledováním a není nejmenší problém vás kdekoliv vystopovat. Později jsme zjistili, že celý náš pobyt byl monitorován,“ uvedl.
V roce 2022 „ruské úřady rozšířily svou kontrolu nad biometrickými údaji lidí, mimo jiné shromažďováním údajů z bank a používáním technologie rozpoznávání obličeje ke sledování a pronásledování aktivistů“, uvedla letos v prohlášení organizace Human Rights Watch.
Podle Sarkise Darbinyana z nevládní organizace Roskomsvoboda je v Moskvě 250 tisíc těchto kamer. Jsou u vchodů do budov, v metru i na zastávkách hromadné dopravy a na ulicích. Podobné systémy jsou podle něj ve všech větších ruských městech.
Cenzura internetu
Obhájci lidských práv tvrdí, že Rusko za prezidenta Vladimira Putina začalo využívat digitální technologie ke sledování, cenzuře a kontrole obyvatelstva a vybudovalo to, co někteří nazývají „kyber gulagem“.
„Kreml skutečně začal využívat digitalizaci pro státní propagandu, pro sledování lidí a pro deanonymizaci uživatelů internetu,“ uvedl Sarkis Darbinyan.
Zdánlivá lhostejnost Kremlu k digitálnímu monitoringu se změnila v letech 2011-12, kdy byly po síti koordinovány masové protesty, což přimělo úřady ke zpřísnění kontroly internetu.
Přísnější „protiextremistické“ zákony přijaté v roce 2014 se pak zaměřovaly na uživatele sociálních sítí a online projevy, což vedlo ke stovkám zatčení kvůli příspěvkům či sdílení. Se státem totiž údajně spolupracovala např. populární ruská sociální síť Vkontakte.
Online cenzura a stíhání za příspěvky a komentáře na sociálních sítích však překonaly všechny dosavadní rekordy po začátku ruské invaze na Ukrajinu. Krátce poté se ruské úřady zaměřily také na Facebook, Twitter, Instagram a Telegram. Asi týden po invazi byly tyto sociální sítě, kromě Telegramu, v Rusku zablokovány.
Skuliny ruské cenzury
Finský deník Helsingin Sanomat využil jednu z celosvětově nejpopulárnějších počítačových her k prolomení ruské cenzury. Přes střílečku Counter Strike se snaží informovat především mladé Rusy o tragédiích války na Ukrajině.
Hlavním faktorem byl zákon přijatý týden po invazi, který účinně kriminalizuje protiválečné nálady a zakazuje „šíření nepravdivých informací“ o armádě nebo „diskreditaci“ armády. Ruské soudy již rozdaly za porušení tohoto pseudozákona tisíce trestů, včetně víceletých trestů vězení či nezvykle vysokých peněžitých pokut.
Podle odborníků se uživatelé jakékoli platformy sociálních médií už nemohou v Rusku cítit bezpečně. Obhájci lidských práv se také obávají, že online cenzura se drasticky posílí díky systému umělé inteligence, která bude monitorovat web a sociální sítě.
Ruské snahy jsou v tomto ohledu často srovnávány s Čínou, kde úřady používají digitální sledování v obrovském měřítku. Čínská města jsou prošpikována miliony kamer, které rozpoznávají tváře, tvar těla a způsob chůze. Nepřátelé režimu jsou zde běžně sledováni, a to buď kamerami, nebo prostřednictvím jejich mobilních telefonů, e-mailů a účtů na sociálních sítích.
Zdá se, že Kreml chce jít podobnou cestou. Digitální technologie totiž může využívat nejen k šíření propagandy, ale rovněž k pronásledování odpůrců války a Putinova režimu.
