Kuriózní ruská ztráta vzácného stroje ukazuje, o co usiluje Ukrajina

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Význam vzdušné války nad ukrajinským bojištěm postupně roste s tím, jak se sčítají škody na obou stranách, a jak se také postupně mění jejich možnosti a schopnosti.

Ruské síly se soustředí v posledních měsících na ničení ukrajinské energetiky, na níž působí rozsáhlé škody. Ukrajinská strana nemá stejné možnosti jako okupační síly a volí tedy jinou strategii. Útočí třeba i na ruské rafinérie, nicméně primárně se soustředí na vojenské cíle v pásmu maximálně několika set kilometrů kolem fronty.

Ukrajinské letectvo například údajně poprvé použilo západní zbraň (střelu Storm Shadow, nebo její francouzskou verzi SCALP) proti cíli na ruském území, v Bělgorodské oblasti. Cílem bylo údajně blíže neurčené „velitelské stanoviště“. Z ruských zdrojů potvrzení takového úderu zatím nepřišlo. V Bělgorodské oblasti se už používaly střely ATACMS, z letounů vypuštěná munice ovšem minimálně teoreticky může dosáhnout hlouběji na ruské území.

Výrazně častější jsou ovšem stále útoky proti cílům na Krymu, a to s pomocí námořních i létajících dronů a řízených střel. Ukrajinskou snahou je podle všeho nedovolit, aby se ruské síly mohly na poloostrově skutečně dlouhodobě „zabydlet“ a jeho okupace byla pro Kreml co nejnákladnější.

Na přelomu týdne například Ukrajina při rozsáhlém útoku zacílila střely ATACMS na několik stanovišť protivzdušné obrany a další cíle, ovšem se zatím neznámým výsledkem (zde ruský zdroj potvrzující úder i s překladem do angličtiny).

Ruské protivzdušné systémy S-300 a S-400 ovšem na rozdíl například od baterií Patriot mají jednotlivé části systému pospojované fyzicky kabely. Takže nemohou být příliš rozptýlené, musejí stát v relativní blízkosti a v případě úspěšného zásahu tedy bývají škody větší.

Význam podobných úderů stovky či až tisíce kilometrů za linií bojů nejspíše poroste. Alespoň pokud se samotná fronta bude pohybovat minimálně, jak tomu je v poslední době.

Ruské letectvo zaznamenalo o víkendu 7.–⁠⁠⁠⁠⁠⁠8. června jednu nezvyklou ztrátu. Na základně u města Achtubinsk, zhruba 600 kilometrů od Ukrajiny, ukrajinský dron poškodil, nebo zničil letoun Su-57. Jde o nejnovější typ ruského stíhacího letounu, který má mít prvky „stealth“, tedy schopnost vyhnout se radarům, a vyrovnat se západním stíhačkám tzv. páté generace.

Rusové mají k dispozici zhruba dvě desítky prototypů a strojů tzv. 0. série (tedy v podstatě ověřovací a zkušební), které zatím nejsou schopné vojenské služby. Provádí zkušební lety a probíhají na nich pořád například úpravy počítačového kódu. Software byl podle všeho jednou z velkých slabin projektu, jehož první prototyp vzlétl v roce 2010.

Ve vojenských dějinách existuje pár příkladů strojů, které byly poprvé poškozeny či zničeny ještě před prvním bojovým nasazením, například některé německé projekty z konce druhé světové války. Su-57 se do této „společnosti“ nyní připojil.

Ale jen to ilustruje, že Rusko z velké části vede válku s pomocí zbraní relativně starých, často ještě sovětské provenience. Jen menší část techniky je nová, ale přesto některé ze systémů (třeba klouzavé bomby) mají na bojišti významný vliv.

Zároveň je trochu nepochopitelné, že Rusové nechali jen tak pod širým nebem natolik cenný stroj v oblasti, která je v dosahu ukrajinských dronů. Přesněji řečeno stroje, protože při útoku byl zřejmě lehce poškozen i další Su-57 (alespoň podle ruského kanálu Fighterbomber). A o pár desítek metrů vedle stál ještě třetí. Kdyby Ukrajina měla k dispozici výkonnější munici, škody mohly být mnohem vyšší.

V každém případě jde o nedbalost, která se v moderním konfliktu může snadno vymstít. Postavit přesnou zbraň s dalekým dosahem je totiž dnes jednodušší než kdykoliv dřív a obrana všech potenciálních cílů je prakticky nemožná.

I dál od fronty se tak vyplatí maskování, stavba krytů a „rozptýlení“ (tedy nestavět extrémně drahé cíle pár desítek metrů od sebe) . Což pochopitelně platí pro obě strany; Ukrajina v minulosti kvůli malému rozptylu utrpěla například citelnou ztrátu několika součástí systému Patriot při jediném úderu.

Jak poznamenávají analytici (příklad), ruské letectvo musí s podobnými údery počítat i do budoucna. Pro ukrajinskou stranu útoky na ruská letiště představují dobrý způsob, jak potlačit aktivitu nepřátelského letectva.

Na bombardéry nad ruským územím totiž dosáhne těžko (Patrioty ani nové stíhačky z různých důvodů situaci jen tak nezmění). Ale pokud budou muset ruské stroje startovat ze vzdálenějších letišť, stráví více času ve vzduchu přelety do oblasti bojů. A to znamená, že nakonec uskuteční menší počet bojových letů a svrhnou méně pum.

Pokud se Rusové rozhodnou situaci řešit zvýšením úrovně protivzdušné obrany letišť, budou ji muset oslabit jinde. A ukrajinské drony a střely pak budou mít snazší situaci při úderech proti rafinériím, logistice či velitelským stanovištím.

Zajímavou novinkou, která se týká vysloveně spíše využití letectva přímo na frontě, je oznámení, že Ukrajina by během několika týdnů měla vyzkoušet vlastní klouzavé pumy.

Ruské letectvo se díky těmto z technického a výrobního hlediska vlastně dosti jednoduchým zbraním stalo z okrajové zbraně jednou z hlavních ruských vojenských předností. Ukrajinská strana má také značné zásoby starých „hloupých“ pum, které by mělo být možné změnit na přesnou munici v poměrně velkých počtech.

Těžko předpokládat, že by se Ukrajinci mohli vyrovnat v dohledné době ruské produkci, která činí několik tisíc souprav měsíčně, tempo úderů podobnými typy munice by se však mohlo do budoucna zvyšovat.

V této chvíli dostává Kyjev zhruba 50 francouzských naváděných pum Hammer měsíčně a používá i další munici tohoto typu, (například americké GBU-39). Ale počty nasazených zbraní se zřejmě pohybují maximálně v řádu nízkých stovek úderů měsíčně a rozhodně se ani nepřibližují míře jejich nasazení z ruské strany.

Naváděné západní pumy také mohou nově nosit i ukrajinské bitevníky Su-25. Pro ně už prý prakticky nejsou k dispozici neřízené střely, ať už sovětského či amerického původu, které se používaly ke „střelbě obloukem“ na protivníkovy pozice. Přesné pumy by jim měly umožnit útočit z relativně bezpečné vzdálenosti.

Stále ovšem platí a v dohledné době bude platit, že Rusko má výrazně silnější letectvo. Příchod francouzských strojů Mirage či amerických F-16 (dodaných ovšem jinými zeměmi) a dalších neumožní Ukrajině získat leteckou převahu. Ale s lepší protivzdušnou obranou by mohl zvýšit účinnost ukrajinské obrany a udržet ruské bombardéry dál od ukrajinských pozic, aby jejich pumy nemohly zasahovat cíle hlouběji za frontou.

Ukrajinské letectvo by také do budoucna mohlo mít více strojů, které tuto munici mohou používat. Francie slíbila dodat neupřesněný počet strojů Mirage 2000-5, které mohou řízené pumy používat. A také by mohly sloužit k sestřelování ruských řízených střel s proudovým pohonem (tj. střel s plochou drahou letu).

Není jasné, o kolik letounů půjde, ale obecně se odhaduje, že spíše jednotky kusů. Zdá se tedy, že Ukrajina bude nucena provozovat několik typů západních stíhaček i přes všechny obtíže, které taková různorodost ve vybavení přináší. Souvisí to velmi pravděpodobně s tím, že americké letectvo nechce dodat stroje F-16 ze svých zásob. Toto rozhodnutí je nejspíše odrazem amerických obav z konfliktu s Čínou.

Francouzské stíhačky se nemohou přímo postavit nejmodernějším ruským strojům vybaveným protivzdušnými střelami s výrazně delším dosahem, než jaký mají zbraně ve výbavě Mirage. Mohou ovšem pomoci nahradit starší stroje sovětského původu, které buď byly ztraceny v boji, nebo (a to bude patrně větší problém) už mají nalétáno tolik, že je těžké je udržet ve vzduchu.

Západní stíhačky, ať už Mirage či jiné, nepřinesou Ukrajině pouze výhody. Jejich základny se nepochybně stanou také magnetem pro ruské údery. Velitel ukrajinského letectva nedávno uvedl, že základny určené pro F-16 budou muset mít každá k dispozici nejméně dvě baterie Patriot a další systémy. Ale tyto baterie mohou chybět jinde, protože v dohledné době jich Ukrajina nebude mít k dispozici nadbytek.