Kult Lukašenka roste. Z tatíčka je najednou „ten první“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Příští tok to bude už 30 let, co v Bělorusku bez přestávky vládne diktátor Alexandr Lukašenko. Nejblíž konce byla jeho vláda v roce 2020, kdy autoritář popudil národ zfalšováním prezidentských voleb.

Moc si Lukašenko udržel pomocí mlácení demonstrantů, jejich mučení i střílení, a následně díky systému rozsáhlých politických represí a strachu. Lidskoprávní centrum Vjasna momentálně eviduje v Bělorusku 1470 politických vězňů a další tisíce pronásledovaných lidí. Opozice je v zemi nelegální a odpůrci režimu museli přejít do exilu v Litvě či Polsku.

Diktátora, za kterým stojí a jehož k vlastní politice využívá putinovská Moskva, mezitím čeká v roce 2024 oslava mocenského jubilea a napřesrok další volby.

Exilová běloruská televize Belsat, která vysílá z Polska, a také server Deutsche Welle (DW) si v té souvislosti všímají prohlubujícího se Lukašenkova kultu osobnosti.

Nově jde například o organizované výpravy žáků školy z Mogilevu do Lukašenkova rodiště a na místa, kde studoval. Ve škole se kvůli tomu vrátili k interiéru z 60. let, tedy z Lukašenkova dětství, s mapami Sovětského svazu na stěnách.

Pokud bude mít takový program školních výprav úspěch, má se rozšířit i na školy po celé zemi.

Skloňuje se i nápad natočit o diktátorovi propagandistický snímek. Avízo filmu o Lukašenkovi zaznělo nedávno v televizi. Zmínil ho jeden z hlavních režimních propagandistů Ryhor Azaronak. „Prezident nemá rád slávu a nesouhlasil by, protože je velmi skromný, ale co si myslíte o filmu o prezidentovi?“ ptal se Azaronak.

„Zdá se mi, že je potřeba to podniknout. Člověk, který vytvořil tuhle zemi, člověk, který vede Bělorusy. Žijeme v mimořádné době. (…) Vidím, že už něco takového potřebujeme,“ odpověděl mu ve vysílání šéf státních studií Belarusfilm Juryj Alaksiej.

Ani filmem to ale nekončí. V obchodních centrech se začala prodávat trička a teplákové soupravy s Lukašenkovými citáty.

Podle běloruské politoložky Alesie Rudnikové, která je ředitelkou exilového think tanku Centrum pro nové ideje, souvisí prohlubování Lukašenkova kultu s prezidentskými volbami plánovanými na rok 2025.

„I kdyby se jich Lukašenko neúčastnil, jeho osobnost a postoje by hrály roli. Proto se ho snaží propaganda vykreslovat v pozitivním světle,“ cituje politoložku DW.

Dalším aspektem může být podle Rudnikové to, že i Lukašenkovi stoupenci jsou už unavení z negativní agendy režimu čili třech let zpráv o represích vůči oponentům.

„Systémové pronásledování občanů si vybírá velkou daň na státním aparátu. Vyžaduje to další výdaje a řada státních úředníků se musí věnovat represím víc než řešení skutečných problémů, za které jsou reálně zodpovědní,“ uvedla politoložka.

Kvůli tomu podle Rudnikové mají i příznivci režimu podezření, že se systém udržuje v chodu pouze strachem z represí. „Propaganda má tento dojem změnit a vytvořit o Lukašenkovi pozitivní obraz,“ dodala.

Ke kultu osobnosti, jenž je známý ze středoasijských zemí, má ale Bělorusko daleko. Hlavní město Minsk se po Lukašenkovi zřejmě hned tak nepřejmenuje.

Televize Belsat ovšem připomíná, že v Bělorusku propaganda už desítky let vyobrazuje Alexandra Lukašenka jako nejmoudřejšího, nejinteligentnějšího a nejlepšího vůdce.

Diktátor je zároveň vykreslovaný jako skromný člověk z lidu, který pracuje na poli, hraje hokej a zároveň se obklopuje vítězkami soutěží krásy.

Zmínky o Lukašenkovi se už dřív objevily v propagandistických písních. V roce 1999 byl vyobrazen se svatozáří na tapiserii.

V roce 2000 také ze všech běloruských firem zmizely „prezidentské funkce“. Nahradily je funkce předsedů, ředitelů, manažerů a podobně. V zemi je tak „prezident“ jen jeden, i když jde ve skutečnosti jen o uzurpátora prezidentského úřadu, který se do něj dostal silou a falšováním voleb.

Sám Lukašenko se před deseti lety veřejně postavil proti tomu, aby se mu za jeho života stavěly sochy a pomníky. Na lidovou přezdívku „baťka“ čili tatíček si prý diktátor postupem času zvyknul.

Image starostlivého otce mu v roce 2009 pomáhala vytvořit britská PR agentura. Bylo to jedno z mála doporučení, na které přistoupil. Od té doby se na veřejnosti objevuje se svým nejmladším synem Nikolajem, jenž je považovaný za „korunního prince“.

Společně trávili Lukašenkové i chvíle, kdy v létě 2020 běloruský režim krvavě potlačoval prodemokratické protesty proti zfalšovaným prezidentským volbám. Tehdy se patnáctiletý „Kolja“ objevil v neprůstřelné vestě a v helmě s pistolí a samopalem po boku otce v prezidentském vrtulníku.

Lukašenko a jeho režim se dokonce podle Belsatu nestydí ani za označování režimu slovem diktatura, ba naopak – vzali to za svou značku, která je jasně rozpoznatelná a jež je odlišuje od ostatních.

Zhruba od roku 2019 je na ústupu i zmíněné lidové označení „baťka“. Režim ho nahradil oslovením „první“. To obsahuje například název telegramového kanálu Lukašenkovy mluvčí „Pool of the First“.

Přezdívka „tatíček“ ustoupila zřejmě i kvůli tomu, že Lukašenkův režim nezvládl pandemii covidu-19 a nechal obyvatele koronaviru napospas. Vážnou ránu pro diktátora pak znamenal pokus o demokratickou revoluci v roce 2020, který režim utopil v krvi.

Propaganda se od té doby intenzivně snaží Lukašenka vyobrazovat jako skutečného vůdce. Objevují se například obrazy, kdy „brání“ prezidentský palác se samopalem v ruce nebo už zmíněné oblečení s Lukašenkovými citáty.

Jak běloruská společnost Lukašenkův kult osobnosti vnímá, je jen obtížně měřitelné. V zemi totiž neexistuje žádná nezávislá výzkumná agentura. Velká anketa se naposledy konala před volbami v roce 2020. Zorganizovala ji nezávislá média a výsledkem tehdy bylo, že by Lukašenka volila jen tři procenta lidí. Úřady reagovaly zákazem průzkumů.