Článek
Ahoj, mohl by ses prosím na úvod představit?
Ahoj, jasně. Jmenuju se Lucas, je mi 24 let a jsem z Angoly. Momentálně dokončuju medicínu na Kubě.
Kde jsem tě právě zastihla a co tam děláš?
Jsem v Havaně, kde žiju už šest let. Vždycky jsem chtěl být doktor: moje máma je taky doktorka. Přál jsem si studovat v zemi, kde je medicína mezinárodně uznávaná a na světové úrovni. Na Kubě se v rámci studia zaměřujeme především na prevenci než samotnou léčbu, což je přístup, který se mi líbí.
A jsem tu taky díky Fidelu Castrovi, který se zasadil o vznik Escuely Latinoamericany de Medicina (pozn. redakce - veřejná lékařská škola provozovaná kubánskou vládou), kam dostávají studenti ze zemí třetího světa stipendia a studují zadarmo.
Seriál: Voices of Youth
- Je jim -cet, někdy i -náct. Žijí v různých částech světa, a pokud na sebe někdy narazí, stane se tak pravděpodobně ve virtuálním prostředí sociálních sítí, s nimiž prožili a dále prožívají velkou část života.
- Jak se jim v dnešním světě žije? A jak se do jejich jednotlivých životů promítá skutečnost, kde se narodili? Je tato mladá generace, která žije v době, kterou provázejí globální politické, společenské i technologické změny, něčím odlišná od těch předchozích?
Kdo je pro tebe největší inspirací?
Rozhodně moje máma. Pocházím z Afriky, kde je většina rodin nastavených patriarchálně, ale díky naší mámě jsme to měli opačně. Rozvedla se, když jsem byl malý a starala se tak sama o mě i moje dva další bráchy. Vždycky byla živitelkou rodiny, co musela pracovat, vydělávat a zároveň vychovávat tři kluky. I proto chci být úspěšný i já.
Kdybys měl Kubu, kde poslední roky žiješ, popsat třemi hashtagy, jaké by to byly?
#zdravotnísystémzdarma, #komunismus, protože Kuba je komunistickou zemí a #embargo.
Embargo můj život ovlivňuje denně a teď je aktuálnější než kdy jindy. Od pandemie covidu-19 začal být ze zemí, co na Kubu dovážely potraviny a další produkty, dovoz složitý. A začalo to už předtím – za Trumpa (předchozí americký prezident Donald Trump ekonomické sankce vůči Havaně zpřísnil, pozn. red.). On změnil všechny dohody, které exprezident Barack Obama s Kubou uzavřel.
To znamená, že embargo naše životy na Kubě ovlivňuje denně. Země, co sem posílaly zboží, ho posílat přestaly a Kuba musí pracovat s tím, co si vyrobí. A to je složité. Protože jsou věci, co tady zkrátka vyrobit a vypěstovat nejdou.
V souvislosti s Kubou se mnohým z nás vybaví komunismus, bratři Castrové, lidskoprávní otázky nebo těžké životní podmínky. Jak to vnímáš ty?
Všechno, co jsi zmínila, je na Kubě velmi hmatatelné. Především pro nás mladé. Komunismus tady začal v době, kdy jsem ani nebyl na světě. Mladí Kubánci ve světě chtějí něco dokázat, obzvlášť teď, když vnímají dění na internetu. Cítí ale, že jsou trochu pozadu. Teď vědí, jak žijí ostatní v cizině, jak se státy rozvíjejí a jsou frustrovaní, že nemají tu svobodu potřebnou na to, aby dosáhli cílů, kterých chtějí.
Ale když se narodíš a vyrosteš na Kubě, znáš jen jednu stranu, jedno myšlení a nejsou způsoby, jak se seznámit s jiným politickým myšlením; to je pak těžké.
Když chtějí lidé vyjádřit názor, vláda jim v tom zabrání. Třeba v době pandemie, v roce 2021, tu byly protesty, místní vyšli do ulic, ale policie proti nim zasáhla. Ty, co se vyjadřovali na internetu, policie vypátrala a pak je chodila domů zatýkat. Takže svoboda slova ohledně politiky tu není. Mladí ale chtějí, aby byla Kuba svobodnější a otevřená kapitalismu.
Myslíš, že se situace někdy změní?
Tady probíhají změny pomalu. A skoro každý mladý je tu frustrovaný. Sdílíme to mezi kamarády a známými a chceme změnu. Přesto teď – víc než kdy jindy – je tu příležitost si otevřít vlastní podnikání, nebo si najít práci, která není napojená na státní správu. Ale je potřeba, aby vás založila rodina, co žije mimo zemi, protože podnikat jen s financemi na Kubě je skoro nemožné. Ale pomalu vzniká víc soukromých subjektů.
Jaká je tvoje nejoblíbenější sociální síť?
Instagram. Mám ho rád, protože je to platforma, kde můžu sdílet svůj život na Kubě; typické jídlo, pití, noční život, turistická i neturistická místa. Je to můj způsob, jak ukázat život na Kubě mojí rodině a kamarádům, co žijí jinde.
Co pro tebe sociální sítě znamenají? Dokážeš si představit život bez nich?
Pobyt na Kubě moji perspektivu na sociální sítě změnil. A nejen to. Musel jsem bez sítí žít několik let. Když jsem přijel na Kubu, připojení k internetu a wifi byly k dispozici jen na vybraných místech. Nejdřív na hotelech, pak v některých zónách po městě. To bylo v roce 2016.
Bydlel jsem tehdy v kampusu mimo město, takže jsem chodil na internet jen jednou za měsíc nebo i za dva. Rodina i kamarádi nechápali, jak to bez internetu zvládám, ale říkal jsem jim, že je to o zvyku. Internet sice nemáte, ale o to víc se s lidmi bavíte osobně. Je to o tom se přizpůsobit.
Od 2018 tu ale fungují data, takže můžu používat internet denně. Je to pro mě důležité nejen kvůli kontaktu s rodinou, ale i kvůli různému zařizování. Vyřešit si věci už netrvá měsíc, můžu je vyřešit hned.
Čeho se v dnešním světě nejvíc obáváš?
Rozhodně rasismu a homofobie. Jsem černoch a navíc queer. Co se týká rasismu, jako společnost jsme se sice posunuli, ale stále dochází k incidentům. A co se třeba týká pracovních příležitostí, tak to lidé ani nevnímají.
Například já, když teď dokončuju školu, mám obavy, že kvůli barvě pleti můžu přijít o pracovní příležitosti. Potenciální zaměstnavatel mě sice nemusí hned vyloučit, ale může na mě koukat jinak než na příslušníka majoritní společnosti, a to mě děsí. Bojím se, že mi tak uteče nějaká pracovní příležitost.
A pak se taky obávám homofobie. V mém případě? Jsem Afričan a představ si, že se budu chtít vrátit zpátky do Angoly. Do země, kde je homofobie běžná a na queer lidi jako já se kouká jinak. Jak si tam mám s někým vybudovat život? Lidé mě budou soudit.
Co je tvůj největší sen?
Vytvořit místo a komunitu, kde bude brán ohled na témata, co jsou pro mě důležitá. Ať už z pracovního, tak osobního života. Chci mít pozitivní vliv na místo, kde žiju. Ať už na velkou komunitu, nebo jen na své blízké okolí.
A taky bych chtěl, aby všichni věděli, že lidé, které přitahuje stejné pohlaví, nejsou rozdílní od těch, které přitahuje opačné pohlaví. Jen si prostě partnery a partnerky vybíráme jinak.
Jaký je z tvého pohledu největší mýtus o Kubě?
Perspektiva, že jsou tu všichni nešťastní – kvůli politické situaci. Jasně, částečně sice ano, ale je důležité říct, že tu mají lidé zadarmo vzdělání, zdravotnictví a mají svobodu ohledně způsobu života, pokud vezmu v potaz, jak to vypadá i jinde ve světě.
Kubánci se mohou volně pohybovat na ulicích, bez obav a strachu. Dokážou být šťastní a jsou zvyklí na to, co mají. Ano, chtějí změnu, ale hodně lidí ve světě má pocit, že jsou tady lidé nešťastní, a to nejsou. Jsou rádi za to, co mají, ale ano, chtěli by se mít lépe.
Slyšel jsi někdy o České republice?
Jo, slyšel.
Co bys chtěl, aby Češi o Kubě věděli, nebo naopak nevěděli?
Rozhodně doporučuju Kubu navštívit. Je to země, kde lidé žijí v hodně specifickém režimu. Taky je tu rozmanitá kultura, která může Čechy pozitivně ovlivnit. A budou moc srovnat komunistickou zemi s postkomunistickou. V Česku byl taky komunismus, že jo?
