Krutý vůdce žoldnéřů se utrhl ze řetězu. Proč se Putin svého šaška nezbaví

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

V posledních dnech se v médiích znovu množí spekulace, že Jevgenij Prigožin to už přehání. Že nad sebou definitivně ztrácí kontrolu. A že začíná útočit dokonce už i na samotného Vladimira Putina.

Prigožin je dlouholetý Putinův spojenec a během současné války na Ukrajině je známý především jako vůdce žoldnéřské armády vagnerovců (též známých jako wagnerovců – pozn. red.). A nesmlouvavý kritik velení ruské armády.

Úvahy o jeho brzkém pádu zaměstnávaly média a analytiky i na začátku roku. Tehdy Putin vybral za nového velitele operací na Ukrajině šéfa generálního štábu Valerije Gerasimova. Někteří komentátoři to vykládali jako gesto, kterým Putin ukazuje, že stojí za stávajícím vedením armády, za Gerasimovem a ministrem obrany Šojguem. A jako výstražný signál pro Prigožina, aby byl v útocích na armádu zdrženlivější.

Není zdrženlivý. A jeho pád je stále jen v rovině spekulací.

Jak rozumět roli Jevgenije Prigožina v Putinově politice?

Téměř celá 80. léta minulého století strávil Jevgenij Prigožin ve vězení. Nikoli ovšem jako disident komunistického režimu. Nejprve dostal v 18 letech podmínku za krádež a krátce potom 12 let za loupež a podvod. Na svobodu se dostal po prominutí zbytku trestu právě včas, v roce 1990 – Sovětský svaz se rozpadal, blížila se privatizace a období „divokého kapitalismu“.

Svůj byznys nastartoval prodáváním hot dogů v Petrohradě. Měl talent a tah na branku, a tak za několik let už otevíral vlastní restaurace. Luxusní restaurace, které lákaly petrohradskou elitu. Jedna z restaurací se jmenovala Nový ostrov a byla na lodi, která jezdila po řece Něvě. Oblíbil si ji Vladimir Putin. Na večeři sem v roce 2000 přivedl japonského premiéra. O tři roky později tady slavil svoje narozeniny.

Prigožin získal Putinovu důvěru a stal se jeho „šéfkuchařem“. Tato přezdívka v praxi znamenala, že Prigožinovy firmy získaly smlouvu na dodávky jídla do kremelského paláce. Kromě toho získal lukrativní kontrakty na zásobování armády a moskevských škol. List The Guardian odhaduje, že Prigožin dostal v roce 2012 státní zakázky za 200 milionů liber. V přepočtu na současnou kupní sílu koruny je to zhruba 8 miliard korun.

Prigožin se během 10 let po propuštění z vězení stal součástí petrohradské a pak i ruské elity. Milionář s úzkým napojením na centrum moci neboli prezidenta Putina.

Že je „jedním z nás“, o něm ovšem říkají i lidé na opačné straně společenského žebříčku. Prigožin s tichým státním souhlasem osobně verbuje vojáky do Vagnerovy armády ve věznicích. Jeho nabídka je jednoduchá: „Kdo vás odsud může dostat? Snad Bůh, nebo Alláh? To ale jedině v dřevěné bedně. Já vás odsud dostanu živé.“ Když přežijí na frontě šest měsíců, budou amnestováni.

A řada vězňů na tu nabídku slyší. „Je koneckonců jedním z nás, taky seděl,“ říká jeden z vězňů. „Myslím, že mnoho lidí smlouvu podepíše, protože Prigožinovi věří. Nevěří úřadům, ale věří Prigožinovi.“

Podle ruských zákonů ilegální Vagnerova žoldnéřská armáda otevřela v minulém roce honosné moderní centrum v Petrohradě. Prosklená administrativní budova o 23 podlažích má být kolébkou „vlasteneckých startupů“, místem vzniku think-tanků, které budou pracovat pro Rusko.

„Vagnerovci dosahují svých cílů na frontové linii, my jich budeme dosahovat zde,“ řekl u příležitosti otevření Vagner centra prokremelský novinář a bloger Ruslan Ostaško. „Vojenské konflikty byly bohužel vždy silou, která uvedla do pohybu technologický pokrok.“

„Vagnerovci“ jako vlivná firma v oblasti moderních technologií, to pro zasvěcené pozorovatele není překvapení. Prigožinova firma Internet Research Agency (IRA) stála za prací „trollích farem“, které se v roce 2016 snažily ovlivnit americké prezidentské volby ve prospěch Donalda Trumpa.

Nebudeme tu ale rozebírat už mnohokrát popsaná témata. Nejdůležitější z hlediska současného postavení a vlivu Jevgenije Prigožina je jeho „soukromá armáda“ působící na ukrajinské frontě.

Otevření „Vagner centra“ přitom symbolizuje jednu podstatnou věc: Prigožinovo sebevědomí roste. Jeho postavení se změnilo během války na Ukrajině. Donedávna popíral vazby na žoldnéřskou armádu nebo útoky na americké volby. Ale nyní už není jen skrytým pomocníkem Vladimira Putina, je veřejnou osobou, součástí veřejných diskuzí a mediálního světa.

Část vojenské a politické elity ho ale jako „jednoho z nás“ nechce.

Jen rychlý pohled do historie. Jedním ze zakladatelů a prvních velitelů Vagnerovy armády je bývalý ruský voják Dmitrij Utkin. V roce 2013 bojoval v Sýrii na straně sil Bašára Asada, v roce 2014 pomáhal anektovat Krym a bojoval na Donbasu.

Jeho bojová přezdívka je Vagner. Komentátoři se domnívají, že proto, že obdivuje Adolfa Hitlera a jeho třetí říši. A také Richarda Wagnera, hudebního skladatele, ke kterému se Hitler hlásil.

Ano, Vagnerova armáda je důležitou součástí ruské „speciální operace“ na Ukrajině. A jedním z hlavních cílů této „operace“ je denacifikace Ukrajiny.

Média a analytici sice Jevgenije Prigožina s vagnerovci spojují dlouhodobě, ale on sám se k založení žoldnéřské armády přihlásil až v září 2022. To už se stal důležitou figurou na poli ukrajinské války. Vagnerova armáda měla ale bohatou historii už před začátkem války na Ukrajině. A nejde jen o Krym nebo Donbas.

Opět nebudeme zacházet do detailů, za připomínku ale určitě stojí méně známé angažmá vagnerovců ve Středoafrické republice. Je to jedna z nejchudších zemí na světě, kde se zjednodušeně řečeno státní převrat střídá s občanskou válkou. Asi tisíc žoldnéřů Vagnerovy armády tady v roce 2018 vystupovalo v roli „ochranky“ stávajícího prezidenta v rámci jedné z dalších místních občanských válek.

Bylo jejich cílem získat kontrolu nad doly s diamanty a dalšími drahými kameny, které tvoří základ ekonomiky Středoafrické republiky? Měli pomoci Rusku získat výhodné kontrakty?

Těžko říci. Tři ruští novináři, kteří do Středoafrické republiky přijeli prozkoumat aktivity vagnerovců, byli zavražděni.

Z pohledu Vladimira Putina je to bezpochyby jedna ze zásadních výhod pěstování takové armády – s oficiální politikou nemá nic společného. Dokonce je nelegální – v Rusku zákon vytváření žoldnéřských oddílů nepovoluje. Kdykoli je možné jakékoli spojení s Kremlem popřít. Prostě neexistuje.

Jeden z nás? Kdo?

Vagnerovci jsou ve válce na Ukrajině na ruské straně jednou z rozhodujících sil. Podle samotného Prigožina stoupl počet jeho žoldnéřů až na 50 tisíc. Proslulost získali především během dobývání strategicky významného města Bachmut.

A právě u Bachmutu došlo také k nebývalému vyostření konfliktu mezi Prigožinem a armádním velením, možná i samotným Putinem. Prigožin natočil u Bachmutu dvě dramatická videa. V prvním z 5. května stojí mezi těly zabitých vojáků a obviňuje velení armády, že je za jejich smrt odpovědné, protože jednotkám nedodává dostatek munice.

Ve videu z 9. května už standardně označuje velící generály za zrádce. Nově ale zmiňuje i „dědečka“, ze kterého se může vyklubat „úplný idiot“. Měl na mysli Putina? Překročil červenou linii? Neovládl svůj vztek a blíží se jeho konec?

Mnoho pozorovatelů se domnívá, že ano. Analýza amerického časopisu Foreign Affairs ale ukazuje, že to není tak jednoduché. Podle autorů studie totiž řada pozorovatelů přehlíží, že v ruské vrcholné politice je ve hře několik silných hráčů, kteří spolu vzájemně bojují. A že prezident Putin jejich střety dlouhodobě vyvolává i moderuje. A že Prigožin je na tomto poli pro něj velmi cennou figurou.

„V rozporu s předpoklady západních pozorovatelů je důležitost pozice vagnerovců ve válce spjata stejně silně s dynamikou moskevské vnitřní politiky jako s tím, co se děje na bojišti,“ tvrdí autoři analýzy Foreign Affairs.

A pokud jde o „dynamiku moskevské vnitřní politiky“, je třeba počítat se čtyřmi základními aktéry: Federální bezpečnostní službou (FSB), vojenskou rozvědkou (GRU), špičkami armády a samozřejmě s prezidentem Putinem.

Vojenská rozvědka má k vagnerovcům blízko. V roce 2012 prošla reformou a do jejích řad nastoupila řada lidí ze speciálních armádních oddílů. V nich byl důstojníkem i první velitel vagnerovců Dmitrij Utkin. Způsob myšlení a práce vagnerovců a GRU se příliš neliší. Navíc šéfové GRU velmi brzy pochopili užitečnost neoficiální žoldnéřské armády. V roce 2014 působili vagnerovci na Krymu a východní Ukrajině v době, kdy oficiální intervenci Rusko ještě popíralo.

Vztah FSB a vagnerovců je komplikovanější. Jedním z hlavních úkolů FSB je likvidovat už v zárodku jakoukoli opozici proti Putinovu režimu. V tomto ohledu jsou vagnerovci potenciálním rizikem, jsou těžko kontrolovatelní.

Nejdůležitější je ale vztah prezidenta k armádě. Je komplikovaný. V Rusku je tradičně armáda „státem ve státě“ a pokusy o její kontrolu parlamentem, zákony, natož médii selhávají. Putin se už krátce po svém nástupu pokusil moc armády omezit. V roce 2001 dosadil na post ministra obrany svého dlouholetého spolupracovníka, bývalého generála KGB Sergeje Ivanova. Ale neuspěl. Ivanovův pokus o reformu armády selhal a prezident ho po šesti letech odvolal.

Po několikaleté odmlce to zkusil znovu. V roce 2012 jmenoval ministrem obrany dalšího muže, který nepřicházel z armádních kruhů, svého politického spojence a přítele Sergeje Šojgua. Zdálo se, že tentokrát sázka vyšla: Šojgu armádu modernizoval, jako ministr je podepsán pod anexí Krymu nebo intervencí v Sýrii.

Válka na Ukrajině ale přinesla problém. Putinovým spojencům v čele armády – Šojguovi a šéfovi generálního štábu Valeriii Gerasimovovi – se nepodařilo naplnit původní plány. Namísto rychlého dobytí Kyjeva je tu dlouhá válka s desítkami tisíc mrtvých a zraněných ruských vojáků. Autorita Putinových spojenců je otřesena, moc armády v době války naopak logicky stoupá.

Jakou roli tu hraje Jevgenij Prigožin?

„Putin vnímá svět v pojmech hrozeb, a tak i rostoucí moc armády pociťuje jako riziko. V určitém smyslu jako větší riziko než počínání armády na bojišti,“ uvažují autoři studie Foreign Affairs.

Prigožinovi vagnerovci jsou tak pro něj velice užitečnou protiváhou armádním špičkám. Armáda se na Ukrajině bez vagnerovců neobejde. Média je vychvalují za jejich nasazení, statečnost a vlastenectví. A Prigožin si může dovolit i tu nejtvrdší kritiku velitelů.

Mezi Putinem a Prigožinem existuje nepsaná, ale pevná dohoda. Prigožin bude plnit roli Putinova „krutého dvorního šaška“, který si může dovolit urážet a odhalovat kohokoli kromě samotného cara. A Putin mu nadále poskytne ochranu. Prigožin nemá ambice ohrozit vládce. Nemá šanci, žádná z elit by ho nepodpořila. A ví to i Putin. Jejich pakt je oboustranně výhodný a bezpečný.

A tak stále ostřejší a nehoráznější výpady proti generálům i politikům může mít Prigožin „v roli“. Postava krutého šaška má v ruských dějinách vzor v období, k němuž Putin vzhlíží. Na dvoře Petra Velikého tuto roli plnil kníže Alexandr Menšikov. Ruská aristokracie ho měla za málo urozeného a mezi sebe ho nepřijala. Menšikov byl krutý, brutální a naprosto oddaný carovi. Ten měl ve zvyku ho bít holí.

Jevgenij Prigožin. Spekulace o jeho pádu jsou předčasné. Vládce nad ním ještě drží ochrannou ruku.

Jevgenij Prigožin. Krutý vládní šašek.