Krizí zmítaný Libanon osvěží nové tváře. Na Hizballáh to ale nemusí stačit

Víkendové volby v Libanonu mohou být dlouho očekávaným bodem obratu. Kdysi bohatá země prožívá v posledních letech jedno z nejtěžších období své historie, i když už ji netrápí občanská válka jako v 80. letech.

Politické nepokoje, které začaly v roce 2019, skončily prakticky paralýzou státu: k systémové korupci se přidala pandemie covidu-19, pád libanonské libry a obří exploze v bejrútském přístavu v létě 2020.

Libanonci tak zažívají vleklou ekonomickou i politickou krizi, kterou provází omezený přístup k základním potřebám, jako je elektřina, pohonné hmoty nebo léky. V zemi jsou běžné blackouty a ceny potravin se během krize dramaticky zvýšily.

Květnové volby byly prvními od ničivého výbuchu, který zpustošil značnou část libanonské metropole. Lidé mohli říci ne nefunkčnímu politickému systému a potrestat ty, kteří jsou za nynější krizi zodpovědní.

To se – alespoň částečně – i stalo. Jedním z největších poražených se totiž stala dříve dominantní křesťanská strana Svobodné vlastenecké hnutí prezidenta Michela Aúna. Právě ta byla hlavním spojencem proíránského hnutí Hizballáh, jehož politici více řeší vysílání milic do sousední Sýrie a útoky proti Izraeli než domácí ekonomickou krizi.

Hizballáh si sice udržel počet křesel, které získal v posledních volbách v roce 2018, spolu se svými spojenci ale ztratil většinu ve 128členném parlamentu. Zatímco v roce 2018 dal dohromady 71 křesel, po sečtení letošních hlasů se dostal jen na 58. „Hizballáh udělal všechno pro to, aby zastrašil voliče, kandidáty a jejich zástupce ve volebních okrscích,“ citovala televize al-Džazíra Mohanada Hage Alího z think-tanku Carnegie.

Křesťanští voliči, kteří dosud podporovali prezidentovu stranu, dali tentokrát přednost další křesťanské partaji Libanonské síly. Ta byla založena jako milice během občanské války a navzdory tomu, že je křesťanská, ji dnes podporuje a financuje kolébka islámu Saúdská Arábie. Výraznou porážku naopak utrpěly strany podporující syrského diktátora Bašára Asada (kromě Hizballáhu, který zůstal víceméně na svém).

Vůbec poprvé výrazně uspěli nezávislí kandidáti, od nichž si lidé slibují změnu. Celkově získali 13 křesel: „Někteří lidé říkali, že budou volit kohokoliv, jen aby nezvítězil Hizballáh. Ti, kteří se podíleli na revoluci, jsou spokojení s tím, že se do parlamentu dostali nezávislí kandidáti a slibují si od nich změnu. Ta je potřeba, situace v zemi je neúnosná,“ řekla Seznam Zprávám Češka Monika Saadeh, která v zemi dlouhodobě žije.

Naráží tím na výše zmíněnou ekonomickou krizi, která pokračovala i po volbách. Za poslední čtyři dny opět poklesla libanonská libra – ještě před volbami stál americký dolar 26 tisíc liber, ve středu se už jeho cena vyhoupla nad 30 tisíc.

Nesmírně drahé je tak pro místní veškeré zboží z dovozu, rychle ale roste i cena benzínu. „Lidé berou třeba milion liber a za dvacet litrů benzinu dají okolo 550 tisíc. Učitelé mají tak malé platy, že někdy nemají peníze ani na to, aby mohli do školy dojíždět,“ zmiňuje paní Saadeh. Celkově jsou ale podle ní Libanonci rádi, že se volby vůbec uskutečnily, a to bez větších incidentů.

K podvodům a uplácení voličů nicméně docházelo a například část hlasů ze zahraničí úřady anulovaly, protože z některých ambasád přicházely otevřené volební urny s rozlepenými obálkami.

Skutečnost, že ve volbách uspěli nezávislí kandidáti, vidí optimisticky i ředitel amerického Blízkovýchodního institutu Paul Salem: „I když je to stále malá část 128členného parlamentu, ukazuje se, že změna je možná a že pro ni hlasoval značný počet voličů. Zavedené strany a politici jsou zranitelní.“

Hizballáh ani Aúnova strana až dosud porážku nepřiznaly. Hizballáh dokonce výsledek voleb prezentuje jako své vítězství. Jisté ale je, že většinu v parlamentu hnutí kvůli fiasku svých spojenců ztratilo. Otázkou je, zda se ve složitém sektářském systému podaří sestavit funkční vládu a vybrat premiéra, který by měl vzejít z řad sunnitských Arabů. Politologové nevylučují ani volební pat a pokračování nynější krize.