Krize zažehnána? Kdeže, napětí mezi Kosovem a Srbskem zdaleka nekončí

„Máme dohodu! S velkým potěšením oznamujeme, že hlavní vyjednavači Kosova a Srbska se za podpory Evropské unie dohodli na opatřeních, která mají zabránit další eskalaci,“ napsal ve středu večer na twitteru šéf unijní diplomacie Josep Borrell s tím, že obě země by se nyní měly plně soustředit na normalizaci vzájemných vztahů.

Nejnovější napětí mezi balkánskými státy se týkalo registračních značek vozidel a v posledních měsících dvojici přineslo více pozornosti než obvykle. Když se v srpnu tohoto roku začaly na sociálních sítích šířit záběry z blízkosti kosovsko-srbských hranic, které doprovázely zvuky sirén a zvěsti o střelbě, mnozí již dokonce předvídali další válečný konflikt uvnitř Evropy.

Kámen úrazu se týkal čtyř „srbských“ okresů na severu Kosova, které nevydávaly automobilům registrační značky v souladu s pravidly tamních úřadů. Lidé v nich tak jezdili s auty se srbskými „espézetkami“, které si mohli pořídit i Srbové žijící mimo sever země. To se ale Kosovanům nezamlouvalo a nastavení chtěli změnit přeregistrováním vozidel i pokutami.

Provoz, jakým společné hranice zemí fungují, je ale už více než 10 let mnohem složitější. Srbsko totiž v rámci celé řady kroků, které mají ztížit budování kosovského státu, neuznává skutečnost, že kosovští občané mají jiné SPZ. Při cestě do Srbska tak Kosované musí obdržet speciální dočasné dokumenty a značku z vozidla sundat.

Právě z toho důvodu se kosovské orgány rozhodly pro reciproční krok, který vedl až k nejnovějším komplikacím a jednáním, při kterých asistovala i Evropská unie. Vyostřené vztahy mezi zeměmi ale sahají hluboko do minulosti a k podobnému napětí nedošlo poprvé. I tentokrát však byly problémy alespoň na nějakou dobu dány k ledu.

Jak oznámil sám Borrell, výsledkem dlouhých diskuzí je scénář, ve kterém Srbsko přestane vydávat poznávací značky srbským občanům Kosova a Kosovo na oplátku zastaví další kroky, které souvisely se zmiňovaným přeregistrováním vozidel. Během následujících dní by se pak zástupci obou zemí měli zúčastnit jednání o dalším postupu.

Nejnovějším vývojem ovšem napětí mezi Srbskem a Kosovem určitě nezmizelo. „Přestože došlo k nějaké dohodě, nemůžeme jejich vztahy v žádném případě označit jako harmonické. Dohoda možná chvíli bude platit, pak ale opět přijdou s něčím jiným,“ okomentoval pro Seznam Zprávy situaci na Balkáně Václav Štěpánek, vedoucí Ústavu slavistiky z Masarykovy univerzity v Brně.

„Určitě si nemyslím, že by tato dohoda byla nějak přelomová. Je pouze vynucená situací, protože kdyby k ní nedošlo, nastaly by obrovské nepokoje, což si nikdo nepřeje,“ dodal odborník s upozorněním, že stále jde jen o ujednání na papíře a to, jak a jestli se dohoda bude implementovat, se teprve uvidí.

Vztahy mezi zeměmi jsou napjaté víceméně od vyhlášení Kosova jakožto samostatného státu a podle Štěpánka je jedno, jestli jsou v Srbsku u vlády postnacionalisté, nebo snad nacionalisté, jako je Srbská pokroková strana současného prezidenta Alexandra Vučiče. Po nějakému zásadním kompromisu ovšem netouží ani kosovská strana prezentovaná zejména premiérem Albinem Kurtim.

Sporných bodů má ale dvojice na kontě hned několik. Již před časem balkanista František Šístek z Historického ústavu AV ČR varoval, že v budoucnu by se v plné síle mohly projevit problémy spjaté s nenaplněnou Bruselskou dohodou z roku 2013, jež upravovala některé praktické záležitosti, na kterých se obě strany dohodly.

„Jednou z věcí, na které srbská strana trvá, je to, že by mělo vzniknout jakési společenství oněch srbských obcí na severu Kosova. Ty by fungovaly jako jeden celek, který by však neměl svůj parlament. Kosovské straně tenhle nápad ale jaksi vždy zaváněl pokusem rozdělit Kosovo víceméně tak, jak to známe třeba z Bosny a Hercegoviny, kde fungují různé entity,“ vysvětlil v srpnu Šístek.

„Nepřejí si, aby došlo k jakési federalizaci země, či dokonce k oddělení této menší severní části. Myslím si tedy, že v té nadcházející době přijde ze srbské strany aktualizace požadavku na větší samosprávu. Jak se vše bude vyvíjet, ale samozřejmě teprve uvidíme,“ uzavřel balkanista.

Další zádrhel, který by nyní mohl dostat větší prostor, pak nabídl i Štěpánek.

„Velkým problémem je skutečnost, že v dnešním Kosovu jsou čtyři velké a v podstatě nejslavnější kláštery srbské pravoslavné církve,“ vysvětlil slavista. „Momentálně je hlídá zejména italská složka zbytku KFORu a z kosovské strany probíhá snaha zapsat je do světového dědictví UNESCO jakožto dědictví kosovské, tedy albánské. To by mohlo způsobit zásadní potíže, které by byly mnohem větší než ty s registračními značkami.“

Kontrolu nad Kosovem ztratilo Srbsko v roce 1999, kdy se válečný konflikt mezi jugoslávskou armádou pod srbským vedením a Kosovskou osvobozeneckou armádou rozhodlo ukončit NATO bombardováním bývalé Jugoslávie. Nezávislost země vyhlásila v roce 2008 a například většina zemí Evropské unie suverenitu Kosova uznává.

Kdo nezávislost neuznává, je Srbsko, které nadále označuje Kosovo za svou provincii, byť už na většinu jejího území nemá přímý vliv. Počet obyvatel Kosova se dnes blíží dvěma milionům a kosovských Srbů je kolem 100 tisíc.

Část z nich žije ve čtyřech okresech na severu, které sousedí jak spolu, tak se Srbskem. Jde o zhruba 10 % teritoria Kosova a obyvatelstvo je zde téměř úplně srbské. Srbové zároveň žijí ještě v různých enklávách i jinde po Kosovu, v té oblasti, která se přimyká k Srbsku, jich ale žije víc než polovina.

V daném regionu tak lze mluvit o homogenním srbském prostředí a Srbsko má na tamní obyvatelstvo do značné míry vliv. „Srbsko se jednoduše chová, jako by tenhle severní region byl i nadále součástí jeho území,“ zhodnotil již dříve chování Bělehradu balkanista Šístek.

Zbytek kosovských Srbů se nachází v enklávách napříč zemí a podle Štěpánka je v takových místech znát rozdíl ve smýšlení. Zatímco zmiňované obce na severu vedou nesmiřitelní představitelé, jejichž přístup se promítá i do naladění tamních občanů, jinde se lídři snaží o kompromis s cílem klidného soužití s Kosovany.