Krize v Kosovu není maximálně vyostřená. Expert tuší další záminku napětí

Napětí mezi Kosovem s Srbskem si v neděli večer vyžádalo mezinárodní pozornost. Videa z blízkosti hranic mezi zeměmi, které doprovázely zvuky sirén, se sociálními sítěmi šířila rychlostí blesku. Mnozí následně bili na poplach v očekávání dalšího válečného konfliktu uvnitř Evropy.

„Nevím, jestli napětí může momentálně přerůst ve velký konflikt. Ze Srbska sice slyšíme třeba to, že prezident (Aleksandar) Vučič navštívil generální štáb armády, ta ale nemá právo se přiblížit ke kosovským hranicím. Myslím si, že nikdo v Bělehradě nyní nebude zažehnutí konfliktu riskovat,“ zhodnotil pro Seznam Zprávy situaci balkanista František Šístek.

Podobné napětí jako v neděli země nezažily poprvé a jejich vyostřené vztahy sahají daleko do minulosti. Seznam Zprávy proto připravily přehled toho nejdůležitějšího, co byste měli vzhledem k aktuální situaci vědět.

Kontrolu nad Kosovem ztratilo Srbsko v roce 1999, kdy se válečný konflikt mezi jugoslávskou armádou pod srbským vedením a Kosovskou osvobozeneckou armádou rozhodlo ukončit NATO bombardováním bývalé Jugoslávie. Nezávislost země vyhlásila v roce 2008 a například většina zemí Evropské unie suverenitu Kosova uznává.

Kdo nezávislost neuznává, je Srbsko, které nadále označuje Kosovo za svou provincii, byť už na většinu jejího území nemá přímý vliv. Počet obyvatel Kosova se dnes blíží dvěma milionům a kosovských Srbů je kolem 100 tisíc.

„Část z nich žije ve čtyřech okresech na severu. Ty spolu sousedí a zároveň sousedí se Srbskem. Je to něco přes 10 % teritoria Kosova a obyvatelstvo v nich je téměř úplně srbské,“  vysvětlil balkanista Šístek. „Zároveň ale Srbové žijí ještě v různých enklávách i jinde po Kosovu. V té oblasti, která se přimyká k Srbsku, jich ale žije víc než polovina.“

V dané oblasti tak lze mluvit o homogenním srbském prostředí a Srbsko má na tamní obyvatelstvo do značné míry vliv. „Srbsko se jednoduše chová, jako by tenhle severní region byl i nadále součástí jeho území,“ hodnotí Šístek chování Bělehradu vůči oblasti, které hraje hlavní roli v nejnovější eskalaci.

Problémů je ve vztahu Kosova a Srbska celá řada. Ten, který nyní získal na pozornosti, se ovšem týká toho, že úřady v oblasti čtyř „srbských“ okresů nevydávají automobilům registrační značky v souladu s pravidly kosovských úřadů. Lidé proto jezdí s auty se srbskými značkami.

K těmto „espézetkám“ se navíc mohou dostat i Srbové žijící mimo severní část Kosova.

„Srbsko v rámci celé řady kroků, které mají ztížit budování kosovského státu a jeho uznání, přitom neuznává skutečnost, že kosovští občané mají jiné SPZ. Při přechodu hranic do Srbska tak ti s kosovskou registrací musí dostat dočasné dokumenty na cestu po Srbsku a musí si SPZ sundat,“ přiblížil Šístek. Tímto způsobem provoz na společné hranici funguje už přes 10 let.

Kosovské orgány se proto rozhodly pro reciproční krok, který vedl až k nejnovějším komplikacím. Lidé, kteří by do Kosova přijížděli ze Srbska a měli srbskou poznávací značku, měli od 1. srpna obdržet speciální dokumenty pro pohyb v Kosovu s platností tří měsíců. Zároveň si i oni měli na oplátku „espézetku“ vyměnit.

„Kosovské orgány také ohlásily, že se na severu Kosova budou měnit SPZ, aby došlo ke sjednocení, a budou platit jen ty, které jsou vydávány všem ostatním,“ dodal český balkanista. „Důvodem je to, aby odlišné značky nebyly symbolem toho, že Srbové žijí v jakémsi státě ve státě.“

Rozhodnutí nicméně vyvolalo odpor, jehož výsledku byli lidé svědky v neděli. Etničtí Srbové na severu Kosova zablokovali silnice poblíž dvou klíčových hraničních přechodů se Srbskem a v oblasti podle kosovského premiéra Albina Kurtiho došlo také ke střelbě.

Napětí u hranic nakonec vedlo k odložení platnosti nových pravidel o měsíc a podle pondělních zpráv již začalo odstraňování barikád rozmístěných o víkendu.

„Neřekl bych, že jsou vztahy mezi zeměmi vyostřené na maximum. V této oblasti to totiž může znamenat ještě něco mnohem horšího a Kosovo si tím, bohužel, prošlo už v 90. letech. Ty vztahy jsou tam nicméně právě tímto napětím latentně poznamenané,“ zhodnotil nynější situaci Šístek. „Srbská politika k nějakému usmíření navíc v posledních letech moc nepřispěla.“

Podle balkanisty region již v minulosti čelil horším momentům a nynější situace se dle jeho názoru dramaticky zhoršovat nebude. K blokádě hranic či dalším podobným událostem navíc nedošlo poprvé a nejde tak o ojedinělou událost. „V první dekádě po roce 2000 byly nepokoje v Kosovu a násilnosti větší. Nyní je situace mnohem klidnější.“

Se začátkem září, ke kterému bylo spuštění nových pravidel odloženo, by se nicméně napětí mohlo zase zvýšit. Na stole je pak také další problém, který se v plné síle teprve může projevit.

V roce 2013 totiž došlo pod mezinárodním patronátem k podepsání tzv. Bruselské dohody, která upravovala některé praktické záležitosti mezi Kosovem a Srbskem, na nichž se tehdy obě strany dohodly. Jak tomu ale bývá, ne všechny body dohody se zrealizovaly.

„Jednou z věcí, na které srbská strana trvá, je to, že by mělo vzniknout jakési společenství oněch srbských obcí na severu Kosova. Ty by fungovaly jako jeden celek, který by však neměl svůj parlament. Kosovské straně tenhle nápad ale jaksi vždy zaváněl pokusem rozdělit Kosovo víceméně tak, jak to známe třeba z Bosny a Hercegoviny, kde fungují různé entity,“ vysvětlil Šístek.

„Nepřejí si, aby došlo k jakési federalizaci země, či dokonce k oddělení této menší severní části. Myslím si tedy, že v té nadcházející době přijde ze srbské strany aktualizace požadavku na větší samosprávu. Jak se vše bude vyvíjet, ale samozřejmě teprve uvidíme,“ uzavřel balkanista.

Vzhledem k dění na východě Evropy se v neděli také často objevoval motiv srovnání válčící Ukrajiny s „ohroženým“ Kosovem. Uchylovat se k takovým závěrům ovšem podle českého odborníka nejde. Kosovo nemá separatistické území, roli hrají odlišné faktory a nesouměřitelná je i velikost obou zemí a jejich geopolitický a ekonomický význam.

V Kosovu také funguje takzvaná KFOR, tedy mírová operace v rámci Severoatlantické aliance (NATO). Ta čítá asi 3770 vojáků ze tří desítek zemí a jejím úkolem je zmírňovat přetrvávající napětí mezi většinovými kosovskými Albánci a menšinovými Srby. V reakci na nejnovější dění se pak mise nechala slyšet, že v případě ohrožení stability je připravena zasáhnout.

„Další věc je, že kosovští Albánci a Srbové sice mají hodně sdílené historie a mentality, ale třeba jejich jazyk je úplně jiný a vlastně tam nemůžeme mluvit o nějaké blízkosti, jako třeba v případě Ukrajinců a Rusů před konfliktem,“ zmínil další z rozdílů Šístek.

Duch války na Ukrajině ale přesto visí ve vzduchu. Například Vladimir Đukanović, politik ze Srbské pokrokové strany, která je součástí tamní vlády, na Twitteru napsal, že Srbsko bude muset provést „denacifikaci Balkánu“. Právě pojem, který politik použil, odkazuje na jednu ze lží, kterou se Rusko snaží ospravedlnit svou agresi vůči Ukrajině.

Rusko samo o sobě hraje roli i ve vztazích Srbska a Kosova. V Srbsku je prokazatelně znát jeho vliv a destabilizace balkánské oblasti by mohla být v jeho zájmu. V otázce Kosova totiž EU není zcela jednotná a Rumunsko, Španělsko, Řecko nebo Slovensko jeho samostatnost neuznávají. Rozvíření vod na Balkáně by tak mohlo pomoci vrazit klín mezi evropské partnery.

„Musíme ale sledovat také širší kontext srbské politiky,“ upozornil na závěr Šístek. „Neříkám, že za vším stojí Rusko, jsou zde ale určité ruské vlivy a je zde určité souznění, že nyní dochází k nějakému velkému geopolitickému zlomu a bude možné v této situaci prosadit některé nacionalistické cíle, které musely být po dlouhou dobu uloženy k ledu.“