Článek
Krize na Ukrajině se jen těžko zažehná sama od sebe – jde o souboj dvou pohledů na svět, který by mohl obrátit Evropu vzhůru nohama. Nese v sobě ozvěny studené války a oživuje starou představu, jež zůstala po jaltské konferenci z roku 1945, že by měl Západ respektovat ruskou sféru vlivu ve střední a východní Evropě, napsala ve své analýze agentura AP.
Ruský prezident Vladimir Putin od svého nástupu k moci v roce 2000 soustavně a systematicky usiluje o zvrácení rozpadu Sovětského svazu před 30 lety, který považuje za ponižující. Shromažďuje jednotky u ukrajinské hranice a pořádá vojenská cvičení v Bělorusku, přičemž požaduje, aby Ukrajina měla trvale zakázáno uplatnit své suverénní právo připojit se k NATO. Chce také omezení dalších činností západní aliance, například umisťování jednotek na území bývalých států sovětského bloku.
NATO řeklo, že jsou tyto požadavky nepřijatelné a že připojení k alianci je právem každé země a není pro Rusko hrozbou. Putinovi kritici tvrdí, že se ve skutečnosti neobává NATO, ale vzniku demokratické, prosperující Ukrajiny, která by nabídla alternativu k Putinově stále autokratičtější vládě, kterou by Rusové mohli považovat za atraktivní.
Nynější požadavky Ruska vychází z Putinova dlouhodobého pocitu křivdy a jeho odmítání Ukrajiny a Běloruska jako skutečně samostatných, suverénních zemí. Spíše je vidí jako součást mnohem starší rusky mluvící a ortodoxní domoviny, jež by se měla připojit k Moskvě nebo se k ní alespoň chovat přátelsky.
Putin odhalil svoje plány v eseji z loňského léta nazvané „O historické jednotě Rusů a Ukrajinců“. Tvrdí v ní, že rozdělení Ruska, Ukrajiny a Běloruska na dnešní samostatné státy je umělé a způsobené zejména politickými chybami v sovětské éře. V případě Ukrajiny je pak rovněž hnáno zlomyslným „protiruským projektem“, který od roku 2014 podporuje Washington.
Putinův rusocentrický pohled na region je pak zásadním testem pro amerického prezidenta Joea Bidena, který se již tak potýká s krizemi na několika domácích frontách.
Biden vyloučil možnost vojenské intervence na podporu Ukrajiny. Namísto toho zahájil intenzivní diplomacii a přiměl západní spojence k podpoře sankcí vůči Rusku, pokud se Moskva odváží napadnout Ukrajinu. Případné postihy přitom označuje za vážné a bolestivé. Přiznal však, že to, zda udrží spojenci jednotný postoj, závisí na tom, jak se situace nakonec vyvine.
Ruský lídr již jednou na Ukrajinu invazi provedl, což se setkalo jen s omezenou mezinárodní reakcí. Rusko v roce 2014 obsadilo ukrajinský poloostrov Krym a podporuje proruské ukrajinské separatisty bojující proti kyjevské vládě v oblasti Donbasu. Jedná se o nenápadný konflikt, který stál život 14.000 lidí, mezi nimiž bylo více než 3000 civilistů.
Putinovou strategií je snaha o opětovné vytvoření jasně dané sféry vlivu a moci, o kterou Rusko přišlo s pádem berlínské zdi, alespoň v oblasti bývalého Sovětského svazu. Rozčiluje ho to, co vnímá jako zasahování Západu do zemí bývalé Varšavské smlouvy, které dříve tvořily prosovětské nárazníkové pásmo mezi SSSR a NATO.
NATO v roce 1999 umožnilo vstup Polsku, Maďarsku a České republice, v roce 2004 je pak následovaly Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko a Slovensko. Tyto země, které čelily poválečné sovětské nadvládě, se dychtivě připojily k západní obranné alianci a západnímu tržnímu hospodářství, aby si zajistily nezávislost a prosperitu po pádu železné opony.
Ze stejných důvodů chce vstoupit také Ukrajina a Gruzie a NATO je uznalo za aspirující členy aliance. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj požádal západní lídry, aby brali žádost Ukrajiny o členství s větší naléhavostí, čímž vyslal signál Moskvě, že Západ bude hájit ukrajinskou nezávislost.
Rusko tvrdí, že rozmach NATO je porušením závazků, které dostalo po pádu berlínské zdi výměnou za souhlas se sjednocením Německa. Američtí činitelé popírají, že by takové sliby kdy učinili.
Putinovým cílem je znovu nastolit vazby s bývalými sovětskými sousedy Ruska a přitom být výzvou pro Západ a rozdělovat ho. Namísto toho, aby vedl Rusko více demokratickým směrem, nyní podle všeho zavrhnul samotnou představu liberální demokracie jako udržitelného modelu a nahlíží na ni spíše jako na povýšenost, kterou Západ využívá při sledování vlastních cílů a ponižování svých nepřátel.
V rozhovoru z roku 2019 řekl, že je liberalismus zastaralý, čímž naznačil, že dominantní západní ideologie liberální demokracie již nemá na světě místo. Představa, že jsou Ukrajinci nezávislí a mohli by si volně vybírat svoje spojenectví, je pro něj šarádou.
„Jsem přesvědčený, že skutečná suverenita Ukrajiny je možná jen v partnerství s Ruskem,“ napsal v eseji z minulého léta.
Výzvou pro Bidena, NATO i Evropskou unii je nyní to, zda jejich společné odhodlání a solidarita dokáže ochránit vizi Ukrajiny jako součástí Západu a zda Putinovy ruské nacionalistické ambice v regionu uspějí, nebo selžou, napsala agentura AP.
