Článek
Desetiletá Malki se netěší do školy. Musí totiž vstávat o hodinu dřív než její sourozenci. Přestože by se do školy měly vracet všechny děti, jediná ona si balí aktovku. Její čtyři sourozenci zůstávají doma, protože rodiče si nemohou dovolit dopřát vzdělání všem.
Před šesti měsíci Srí Lanka prožívala nejhorší krizi od získání nezávislosti (psali jsme například zde). I když se na ostrov do značné míry vrátil klid, v mnoha rodinách jsou stále naplno vidět dopady masové nezaměstnanosti a dramatického růstu cen.
I když je vzdělávání na Srí Lance hrazené státem, vedlejší výdaje jako doprava a uniformy jsou příliš vysoké. Malkiina matka tak musela přestat ostatní děti posílat do školy, aby jí pomohly uživit rodinu. I tak jsou dny, kdy ani jeden z rodiny nemá co k jídlu.
Reportérům BBC sdělila, že by potřebovala asi 400 rupií (110 korun) denně na každé dítě, aby se mohly vrátit do školy. „Všechny moje děti chodily do školy každý den. Teď nemám peníze, abych je tam posílala,“ říká se slzami v očích. Malki může jít do školy, protože nevyrostla a boty i uniforma jí stále sedí.
Ředitel školy Prakrama Weerasinghe v největším městě Srí Lanky Kolombo vidí dopady ekonomické krize každý den. „Když začíná školní den, máme ranní shromáždění. Stává se, že tam děti omdlévají hlady,“ říká.
Mezi srílanskými dětmi
Soukromou školou se ozývá smích spokojených dětí, které pro individuální přístup vyučujících nemají problém pochopit ani tíživou státní krizi. Hned za plotem mi chlapec z chudé rodiny nadšeně rve z ruky vzácný dárek – pastelky.
Stejnou zkušenost má i ředitel Anoma Sriyangi Dharmawardhane z města Matugama v jižní části Srí Lanky. „Denně nejméně 20–25 dětí omdlévá během školního shromáždění.“
Černé vyhlídky
Vláda tvrdí, že hlad mezi školáky začala řešit a údajně distribuuje rýži do škol. Některé školy kontaktované BBC ale tvrdí, že se jim žádné pomoci nedostalo. Weerasinghe odhaduje, že docházka studentů klesla až o 40 %, než byl nucen požádat učitele, aby přinesli jídlo navíc.
Podle generálního tajemníka Svazu cejlonských učitelů Josepha Stalina vláda vědomě ignoruje vážnost situace. „Naši učitelé jsou ti, kteří vidí prázdné krabičky od oběda,“ říká. „Skutečnými oběťmi této ekonomické krize jsou děti. Vláda ale nehledá odpověď na tento problém. Spíš než srílanská vláda to řeší UNICEF a další organizace.“
UNICEF Srí Lanka uvádí, že ekonomická krize postihne na šest milionů dětí, kterým bude znemožněno chodit do školy. Bídná situace v rodinách povede také k rozšíření dětské práce. Selhávající vládu tak nahrazují dobrovolníci a charitativní organizace. Přesto je prakticky nemožné pomoci všem.
„Nejméně 20 % dětí nesnídá a chodí do školy s prázdným žaludkem,“ říká Sathivel Visvalingam, prezident organizace Food First Information & Action Network (FIAN).
Posledního půl roku FIAN pořádá stravovací programy pro děti ze základních a středních škol. Visvalingam uvedl, že nejvíce studentů opouští školy zejména v nejhůře postižených oblastech čajových plantáží na severu a východě Srí Lanky.
Analýza
Krize na Srí Lance ani s útěkem bývalého prezidenta neutichla. Cesta ostrova z hluboké krize začala – a bude dlouhá a trnitá.
„Tyto školní stravovací programy se snaží pomoci dostat tyto děti zpět do škol,“ řekl. Situaci ale nevidí optimisticky. „Nemyslím si, že finanční krizi lze vyřešit v blízkém horizontu. Problémy s výživou se v nejbližší době jen zhorší.“
Děti jsou kvůli nedostatku jídla i častěji nemocné. Lékaři v centrálním regionu tvrdí, že rapidně přibývají mladší pacienti s podvýživou.
„Podvýživa si vyžaduje čas, aby se projevila,“ uvedl anonymně jeden srílanský lékař pro BBC. „V současné době většina podvyživených dětí využívá zásoby uložené v těle, ale pokračující nedostatek by měl dlouhodobý dopad.“
UNICEF odhaduje, že přibližně 56 tisíc dětí v zemi trpí těžkou akutní podvýživou. Podle údajů Světového potravinového programu téměř 70 % rodin omezuje přísun jídla. Až třetina srílanských domácností pak nemá zajištěný zdroj jídla vůbec.
Krizový rok pohledem jednoho Srílančana
Osobní ohlédnutí za bouřlivým rokem na Srí Lance pro redakci napsal Šivanta Peiris. Muž, který se poslední roky staral o potřeby turistů a byl také tím, kdo na ostrově během reportáží doprovázel reportérku Seznam Zpráv.
Když se Malki vrátí domů ze školy, je nakonec ráda, že znovu viděla své kamarády. Problém ale je, že potřebuje nové sešity a učitelé chtějí od rodičů příspěvek na školní projekt. To jsou peníze, které si rodina nemůže dovolit.
„Když se nám podaří najít něco na dnešek k jídlu, hned se můžeme začít starat, co bude zítra,“ říká Malkiina matka. „Tohle je teď náš život.“
