Článek
„Jeho“ soud měl přitom v posledních letech nejviditelnější a opakované spory se zeměmi ze střední Evropy, Polskem a Maďarskem. Středobodem sporu je otázka právního státu v těchto zemích. Polský konzervativní premiér Mateusz Morawiecki dokonce Soudní dvůr EU obvinil z „tiché revoluce“, která má zejména „nové“ členské země z východu EU obírat o suverenitu.
V rozhovoru se Seznam Zprávami předseda nejvyšší justiční autority sedmadvacítky vysvětluje, proč je důležité, aby se členské státy mohly spolehnout jeden na druhý, že mají nezávislou justici. I to, jak si nezávislost udržují samotní členové Soudního dvoru EU, když rozhodují o citlivých politických kauzách.
Jednu takovou, která mimořádně zajímá i Česko, mají unijní soudci právě na stole – a to žalobu Rakouska kvůli rozhodnutí Evropské komise zařadit jádro mezi zelené investice.
„Tajná dohoda“
Lenaerts přijel do Brna na konferenci s názvem Právní stát jako základní hodnota EU, kterou v rámci českého předsednictví EU pořádal ve své domovské moravské metropoli Nejvyšší správní soud.
Soudní dvůr EU je nejvyšší justiční orgán Unie a má tři hlavní úkoly: zkoumat legalitu aktů orgánů EU, dbát na dodržování povinností členských států EU vyplývajících ze základních smluv EU a vykládat právo Unie na žádost členských zemí.
Podobně jako jsou v českém prostředí hlavní orgány justice kvůli nezávislosti „odsunuté“ od politického centra – Prahy – na Moravu, unijní justice sídlí v Lucemburku, a nikoli v Bruselu.
Nezávislost si ale soudci – svého zástupce do instituce vysílá každá členská země – udržují i povinnou mlčenlivostí.
Kdo je Koen Lenaerts
Narodil se v roce 1954 v Mortsel v Belgii, v roce 1977 získal diplom v oboru právo na Katolické univerzitě v Lovani v Belgii a ve studiích následně pokračoval na Harvard University v USA. Získal tam tituly Master of Laws (v roce 1978) a Master in Public Administration (v roce 1979). Na Katholieke Universiteit Leuven se pak v roce 1982 stal doktorem práv.
Na této univerzitě zahájil v roce 1979 svoji profesní dráhu coby asistent a v roce 1983 se tamtéž stal profesorem evropského práva. V průběhu svého univerzitního působení vyučoval i na Collège d’Europe v Bruggách (Belgie) (v letech 1984 až 1989) a na Harvard Law School (právnická fakulta Harvardovy univerzity) coby hostující profesor (v roce 1989).
Nastoupil k Soudnímu dvoru, kde v letech 1984 až 1985 zastával funkci referendáře u soudce Reného Jolieta, a následně v letech 1986 až 1989 vykonával povolání advokáta zapsaného u bruselské advokátní komory.
Dne 25. září 1989, kdy byl zřízen Soud prvního stupně Evropských společenství, byl jmenován soudcem tohoto nově vzniklého orgánu. Byl jeho členem více než čtrnáct let a dne 7. října 2003 byl jmenován soudcem Soudního dvora. Svými kolegy byl zvolen do funkce předsedy senátu, kterou vykonával během dvou po sobě následujících funkčních období od 9. října 2006 do 8. října 2012, a následně dne 9. října 2012 do funkce místopředsedy Soudního dvora.
Dne 8. října 2015 byl zvolen předsedou Soudního dvora a tuto funkci zastává dosud.
„My přicházíme s jednomyslnými rozhodnutími, všichni členové soudu musí podepsat jeden konečný text. Jednání mezi soudci jsou tajná, abychom si před rozsudkem mohli všechno vyříkat zcela otevřeně. To ostatně slibujeme ve své přísaze, kterou skládáme před nástupem do funkce. Musíme být nezávislí na členských zemích i orgánech EU,“ vysvětluje Lenaerts a zdůrazňuje, že jednotlivé soudce sice vysílá jejich mateřská země, ale v samotném soudu jako národní zástupci nefungují.
Občas si ale soudci ze strany evropských politiků vyslechnou silná slova, jako například v minulosti z Varšavy. „To musí být soudci schopní zvládnout. Já vždy říkám, pokud špatně zvládáte horko, nesmíte do kuchyně. Naše rozhodnutí jsou transparentní, vždy právně odůvodněná, každý si je může přečíst a i je případně kritizovat,“ říká soudce.
Slepá důvěra uvnitř Unie
Než všechno převálcovala krvavá ruská agrese na Ukrajině, byla otázka právního státu a neshody mezi západem a východem EU jedním z nejcitlivějších sporů, s nimiž se sedmadvacítka potýkala.
Válka v sousedství leckteré poměry v Unii změnila. Propast mezi většinou Unie a Maďarskem se prohloubila – maďarský vůdce Viktor Orbán komplikuje poskytování pomoci Kyjevu na unijní úrovni. Ale například Polsko se díky bezpodmínečné pomoci napadené Ukrajině i v očích řady kritiků v EU rehabilitovalo a hrany sporů mezi Varšavou a Bruselem se trochu obrousily.
Více o sporech mezi EU a Budapeští a Varšavou
Otázka právního státu však podle Lenaertse zůstává klíčová. „Jak říkáme my právníci, Evropská unie je entita založená na pravidlech. Klíčová je idea, že EU může správně fungovat, jen pokud všechny členské země sdílejí hodnoty liberální demokracie, respektují vládu práva a lidská práva, to je trojúhelník, který musí sdílet všechny členské země, a to v prvé řadě,“ zdůrazňuje.
Jako příklad, proč musí být jednotlivé členské země schopné spolehnout se jedna na druhou v otázkách vlády práva, může být evropský zatykač.
„Jednotlivé členské země si musí věřit, že zatykač vychází pouze ze správné aplikace práva, a ne z politické objednávky, protože musí v podstatě slepě ten zatykač uplatnit. Proto je zejména nutné, aby byla oddělená funkce žalobců a politických úřadů. V Polsku je ministr spravedlnosti zároveň nejvyšším žalobcem, v jiných zemích zase ministr či ministryně spravedlnosti mohou ovlivňovat některé specifické případy svými nařízeními, tyto situace je potřeba řešit, i když my nezasahujeme do toho, jaký systém justice je v jednotlivých členských zemích,“ uvedl Lenaerts.
O jádru nejdřív za rok
Česko podle něj nemá živý žádný případ, kdy by docházelo k porušování vlády práva v zemi. Jak ale dodává, vláda práva není pouze v nezávislosti justice, jejím důležitým aspektem je i čas, v němž dochází k soudním rozhodnutím.
„Nesmíme rozdělovat Evropu na dobré a špatné. Ve všech členských zemích najdeme výzvy ve snahách o upevňování vlády práva ve smyslu nezávislého a efektivního justičního systému. Když říkám efektivního, mám na mysli dobře vyargumentovaného rozhodnutí, v rozumném čase a po férovém procesu, to vše v širším slova smyslu tvoří vládu práva,“ vysvětluje soudce.
Jak už bylo řečeno v úvodu, Česko bude hodně zajímat jeden právě se rodící rozsudek v Lucembursku. Rakousko se kvůli dočasnému zařazení jádra a plynu mezi zelené investice obrátilo právě na Soudní dvůr Evropské unie. Rakouští politici ho označují za „greenwashing“, tedy šíření dezinformací o ekologické prospěšnosti daných technologií. Komisi obviňují, že „plní především přání jaderné lobby“. Naopak Česko, jakožto stát spoléhající se na jadernou energetiku a s plány na její rozšiřování, patřilo k zemím, které toto rozhodnutí prosazovaly.
„O tom jistě budeme mít velmi živou diskuzi plnou protichůdných názorů, která se povede napříč členskými státy. A vzhledem k tomu, že každý členský stát funguje ve svém vlastním jazyku, očekávám, že to řízení bude trvat více než rok. Pokud budeme mít rozhodnutí začátkem roku 2024, bude to dobře zvládnuté,“ říká Lenaerts.
