Izrael si stanovil neslučitelné cíle, obává se expert

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Izrael v pondělí vyzval civilisty v Pásmu Gazy, aby vyklidili části města Rafah. Izraelská armáda už několik týdnů mluví o plánu spustit pozemní ofenzivu do tohoto města, které je jediné v regionu, kam dosud nepronikla, a před válkou se tam ukrývá 1,4 milionu civilistů. Bez této akce je podle Izraele porážka teroristů z palestinského hnutí Hamás nemožná.

O několik hodin později Hamás oznámil, že přijímá návrh příměří předložený Egyptem a Katarem. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu reagoval, že tento návrh neodpovídá tomu, s čím souhlasila jeho země, a nesplňuje izraelské požadavky. Je ale připravený pokračovat v jednání.

Jan Daniel z Ústavu mezinárodních vztahů se domnívá, že Izrael v jednáních usiluje o vzájemně nekompatibilní cíle – na jedné straně chce osvobodit rukojmí a na druhé zničit Hamás, a proto se odmítá zavázat k dlouhodobému příměří.

„Což z pohledu Hamásu nedává smysl. Zbavil by se tak posledních vyjednávacích karet, co má, a jen by oddálil další vojenskou operaci, která ho má zničit,“ říká expert na Blízký východ v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

A Izrael mezitím v úderech na Rafah pokračoval. V úterý ráno pak jeho jednotky obsadily hraniční přechod Rafah, jedinou oficiální spojnici Pásma Gazy s Egyptem, přes kterou proudí většina humanitární pomoci do regionu.

Navzdory blížící se ofenzivě do Rafahu ze strany Izraele Hamás v pondělí večer oznámil, že přistupuje na návrh příměří. Izraelská vláda chce o dohodě dále jednat. Co tento vývoj znamená?

Prohlášení Hamásu je třeba vnímat v několika dimenzích. Zvyšují tak tlak na Izrael a na dohodu tím, že vlastně říkají, že jsou ochotni ukončit válku a propustit rukojmí. Což – jak jsme mohli vidět – Palestinci v Gaze oslavovali, protože by se potenciálně mohli vrátit do svých domovů.

Veřejné mínění v Gaze a tlak na Hamás jsou další proměnnou. V posledních týdnech také přibývaly zprávy o kritice Hamásu v samotném Rafahu a o protestech ze strany Palestinců. Takže to může být ze strany Hamásu taktika, jak se snažit konflikt ukončit a získat nějaké body mezi civilisty.

Ze strany Izraele jsme slyšeli, že návrh, který přijal Hamás, není ten, se kterým by byla ochotna souhlasit izraelská vláda. Nevyjádřila se úplně konkrétně, ale zdá se, že nesouhlasila s podobou návrhu ohledně budoucnosti Pásma Gazy po období úvodního příměří a také na konkrétních počtech živých rukojmích či těl již zesnulých.

To může být zdržovací taktika a snaha zalíbit se extremistickým částem Netanjahuovy koalice a jejich voličům. Izraelská vláda zde tedy prohlašuje, že s ní její zahraniční partneři nehrají čistou hru, což je příběh, který právě těmto politickým silám konvenuje. Stejně jako chyba izraelské vlády, která neposlala svoje vyjednavače do Káhiry dříve a která v posledních dnech signalizovala, že bez ohledu na jednání provede operaci v Rafahu.

Dnes (v úterý) tedy probíhají jednání. Co se dá čekat?

Dlouhodobě v podstatě nic. Izrael nicméně prohlásil, že pošle svoje vyjednavače, aby přímo jednali o tomto návrhu. Je ale velkou otázkou, do jaké míry je izraelská pozice uvěřitelná.

Problémem je, že Izrael usiluje v jednání i v rámci vojenské operace o vzájemně nekompatibilní cíle. Usiluje podle svých slov o zničení Hamásu v Gaze, ale zároveň chce osvobodit rukojmí.

Izrael na jednu stranu říká, že je ochoten jednat o příměří, kdy by došlo k propuštění některých rukojmích, ale zároveň se odmítá zavázat k tomu, že by mělo být příměří dlouhodobější, nebo dokonce trvalé. Což z pohledu Hamásu nedává smysl. Zbavil by se tak posledních vyjednávacích karet, co má, a jen by oddálil další vojenskou operaci, která ho má zničit. To vše za podmínek, kdy není jasné, co se vlastně má stát s Gazou po konci konfliktu.

Izrael ale zároveň pokračuje na území Gazy ve vojenské operaci. Co to znamená?

Je to pokračování toho trendu, kdy Izrael říká, že je ochoten jednat, a z izraelské strany slyšíme, že určitý typ dohody je na stole, ale zároveň signalizují, že budou pokračovat ve vojenské operaci. My přesně nevíme, z jakého důvodu to je. Zda chtějí, aby Hamás souhlasil s jejich požadavky, a zvyšují tak na něj nátlak, nebo chtějí opravdu provést rozsáhlou vojenskou operaci.

Dokážu si představit, že se momentálně zkrátka rozhodli dělat obojí, čímž se současné izraelské vládní koalici daří signalizovat vůči Spojeným státům, že se snaží jednat, ale zároveň vůči extremistickým voličům a stranám, že jsou stále schopni invaze do Rafahu. Navíc pokud budou moci prohlásit, že se jim podařilo dosáhnout nějakého vojenského úspěchu, například zničení další buňky Hamásu.

Domnívám se, že z izraelské strany je vojenská operace i reakcí na nedělní útok Hamásu, byť izraelská armáda to odmítá oficiálně komentovat.

Izrael ještě předtím v pondělí začal s evakuací palestinských civilistů v Rafahu. Mohlo to přimět Hamás k ústupkům?

Některé zdroje z izraelské armády uváděly anonymně do médií, že výzva k opuštění konkrétní oblasti v Rafahu je součástí vyjednávací strategie, kdy se Izrael snaží Hamásu i všem ostatním ukázat, že k intervenci opravdu může dojít a jaké bude mít dopady.

Pokud je cílem tato strategie, tak ji považuji za extrémně cynickou, protože má výrazný dopad na civilisty na místě a jejich již tak extrémně špatnou situaci. Ta je ještě zhoršená současným uzavřením hraničních přechodů v Rafahu a Kerem Šalomu, přes které do Rafahu přicházela humanitární pomoc. Je dobré také připomenout, že se nejedná o evakuaci, ale o výzvu k odchodu do jiné části Pásma Gazy, která má být údajně bezpečnější.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu dal už minulý týden najevo, že na Rafah zaútočí, ať už se podaří dohodu o příměří uzavřít, nebo ne. Jak bude ofenziva vypadat a jak dlouho bude podle vás probíhat?

To zatím nedokážeme odhadnout. Znovu zde záleží na souhře rozhodování izraelských představitelů, podobě jako na odporu Hamásu a dalších na místě a mezinárodním tlaku. Prozatím vidíme vojenskou operaci v části Rafahu a také jeho obklíčení a odříznutí od Egypta, kdy izraelská armáda ráno obsadila hraniční přechod do Egypta.

Promluvit do ofenzivy ale může také třeba libanonský Hizballáh, který dlouhodobě hrozí, že pokud dojde k útoku na Rafah, tak rozšíří své zapojení do konfliktu.

Co podle vás izraelská armáda bude považovat za úspěch? Je reálné v rámci ofenzivy na Rafah zlikvidovat Hamás a osvobodit rukojmí?

Izrael prohlašuje, že cílem má být vysvobodit rukojmí a zničit Hamás, což se ale zatím v rámci vojenské operace nedaří. Ten první z cílů se ale nedaří v rámci celé operace. Vojenskou akcí byly zatím osvobozeny jen jednotky rukojmích. Zároveň ale víme, že palbou izraelské armády byli i rukojmí zabiti.

Jak chce těchto cílů izraelská vláda dosáhnout, je tak otázkou. Zatímco masové protesty v Izraeli volají po dohodě za propuštění rukojmích, současný kabinet usiluje především o vojenský úspěch a třeba zabití někoho z vyššího vedení Hamásu. To by snaze o kompletní zničení Hamásu vojenskou cestou, které izraelská vláda slibuje, dalo konečně nějaký výrazný výsledek.

Mají se palestinští civilisté, kteří dostali pokyn k odchodu z východního Rafahu po půl roce války, kdy je v oblasti téměř vše zničené, vůbec kam vrátit?

Evakuace všech civilistů z Rafahu podle mě reálná není. Jak jsem zmínil výše, vlastně se ani nejedná o evakuaci, izraelská armáda spíše vyzvala civilisty k odchodu z určitého sektoru Pásma Gazy do jiného, vzdáleného několik kilometrů. Jak to udělají, je na nich, není to tak, že by je Izrael evakuoval. Podobně to ale izraelská armáda udělala už dříve, když poslala palestinské civilisty do Rafahu.

Izrael říká, že designoval zóny, u kterých je pravděpodobné, že se na nich nemusí nacházet infrastruktura Hamásu, a vyzývá civilisty, aby se tam přemístili. Je třeba si uvědomit, že k bombardování Rafahu a i právě těchto vyznačených zón docházelo již předtím. Nejde tedy o místa, která by byla stoprocentně bezpečná. Důvěra palestinských civilistů vůči IDF je tak nulová.

Civilisté, kteří dostali příkaz odejít, se již měsíce nachází v zoufalé a bezvýchodné situaci. Je také otázkou, zda tam, kam se stěhují, budou mít k dispozici humanitární pomoc. Prozatímní zprávy uvádějí, že podle humanitárních organizací je připravená infrastruktura naprosto nedostatečná pro příchod desetitisíců vyčerpaných lidí.

Západní spojenci Izrael v možné ofenzivě nepodporují. Trvá tento postoj nadále?

Jak se k tomu postaví mezinárodní komunita, může být zásadní. Vlastně všichni, včetně blízkých spojenců Izraele, se vyjádřili proti tomu, aby ofenziva do Rafahu proběhla. Především v současném kontextu, kdy není zajištěna ochrana civilistů a kdy nejsou jasně dány cíle operace a politická budoucnost Gazy.

Neslyšíme hlasy podpory, ale spíš apely na omezení operace. V poslední době se objevily dokonce i zprávy, že Spojené státy podle některých zdrojů pozdržely dodávky munice jakožto prostředek nátlaku na Izrael.