Smršť žalob proti novinářům. Svět se ptá, proč Itálie přitlačila

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Luciano Capone je zvyklý psát o záležitostech italského ministerstva průmyslu. V poslední době ale ekonomický novinář z liberálního listu Il Foglio začal vážit slova, která na jeho adresu používá.

Důvodem je vleklá a nákladná právní bitva, na niž si zadělal, když šéfovi resortu průmyslu Adolfu Ursovi přisoudil přezdívku Urss, což je v italštině zkratka pro Sovětský svaz.

Ministr podle něj svými intervencionistickými a protekcionistickými kroky popírá vládní výroky o podpoře volného trhu, přišla ale žaloba.

Politik po novináři chce odškodné mezi 250 a 500 tisíci eur, jelikož měl „šířením očerňujících a nereálných článků týkajících se některých citlivých otázek průmyslové politiky“ poškodit jeho čest a reputaci. A použil prý „originální přezdívku, ale se silně dehonestující konotací“.

„Myslím, že je to akce se zastrašujícím záměrem, ale se surrealistickým obsahem,“ říká pro Seznam Zprávy sám Capone, který si za svou kariéru vysloužil několik žalob od různých složek státu i politiků.

Později měl ministr namítnout, že ho nežaluje kvůli přezdívce Urss (byť to uváděl v žalobě), ale za údajné spiknutí proti vládě. „Je směšné, že mě obviňuje z delegitimizace vlády, ale pak žádá peníze pro sebe,“ poznamenává Capone.

Žaloby proti novinářům podle něj nebyly v Itálii nikdy výjimkou, v poslední době jich ale přibývá. Jsou ostatně jedním z důvodů, proč mají některé organizace obavy o svobodu médií pod vládou premiérky Giorgii Meloniové.

Mezi říjnem 2022, kdy se premiérka chopila funkce, a letošním červnem bylo zaznamenáno celkem 193 případů oproti 75 v předchozích 22 měsících. Více než čtvrtina z nich se týkala kroků vládních nebo veřejných činitelů, píše server Politico.

V letošním žebříčku svobody tisku, který sestavují Reportéři bez hranic, se Itálie propadla o pět míst. Skončila 46., přičemž hůře na tom v Evropě jsou jen Polsko, Maďarsko, Malta, Albánie a Řecko.

Organizace Media Freedom Rapid Response (MFRR, Rychlá reakce v oblasti svobody médií) pak tvrdí, že od nástupu Meloniové k moci vzrostl v zemi počet zdokumentovaných případů porušování svobody médií, jako jsou fyzické i psychické útoky, obtěžování nebo útoky na majetek, cenzura a právní incidenty.

„V tuto chvíli není v Itálii prostor pro kritickou novinařinu, jelikož jakmile vyjádříte kritické myšlenky, stane se z vás terč verbálních útoků a očerňujících kampaní, které většinou iniciují ti, kdo jsou u moci,“ uvádí MFRR.

Podle politoložky Cecilie Sottilottaové z Università per Stranieri di Perugia svědčí o napjatých vztazích mezi vládou a novináři i to, že na tiskových konferencích zaznívá čím dál méně přímých dotazů na politiky.

Obavy ohledně svobody médií nedávno vyjádřila také Evropská komise. Ve zprávě vydané koncem července upozornila na přetrvávající problémy související s nezávislostí a financováním italské veřejnoprávní stanice RAI. Její novináři v květnu uspořádali stávku a odbory Meloniovou obvinily, že „se snaží udělat z RAI hlásnou troubu vlády“.

Evropská komise Řím kritizovala také za to, že kabinet nereformoval striktní zákon o pomluvě, který je všeobecně vnímán jako nástroj umlčování a zastrašování kritiků. Za poškození pověsti totiž hrozí několikaleté vězení či tučná pokuta.

Podle údajů organizace Ossigeno per l'informazione je ročně podáno okolo 6000 stížností na pomluvu, přičemž více než 90 % z nich končí osvobozujícím rozsudkem. Právní bitvy ovšem novinářům, zejména těm na volné noze, komplikují práci a představují pro ně velkou finanční zátěž.

„Podat stížnost nestojí politiky nic. Novináře, kteří ji obdrží, hodně,“ přibližuje Capone. „Vzhledem k pomalému tempu justice v Itálii pak visí nad hlavou novináře Damoklův meč, který tam zůstane čtyři nebo pět let,“ dodává.

Jak upozornili Reportéři bez hranic, žalob proti novinářům se letos v Itálii objevilo hodně. Podávali je i členové vlády či sama premiérka.

Jedním z nejznámějších je případ novináře Roberta Saviana, který byl shledán vinným z urážky na cti po tom, co Meloniovou pro její přísný postoj k migraci nazval „bastardkou“. Asociace spisovatelů Pen International to označila za „znepokojivý zásah do svobody projevu“ a „nebezpečné varování spisovatelům a novinářům v celé zemi“.

Podle novinářů, mediálních organizací a právníků je pravicová koalice Giorgii Meloniové velmi citlivá na kritiku a s těmi, kteří ji vykreslují v nelichotivém světle, se nezdráhá soudit.

„S jistotou můžeme říci, že tato vláda zastává represivnější přístup a je méně otevřená svobodě informací,“ uvedl pro The Financial Times právník Andrea Di Pietro, který se věnuje mediálním otázkám. „Jsou méně ochotni přijímat kritiku na politické úrovni.“

Premiérka Meloniová obvinění vznesená Evropskou komisí odmítla. Její šéfce Ursule von der Leyenové poslala ostře formulovaný dopis, který se podle mnohých stal jedním z dalších znamení zhoršujících se vztahů mezi Římem a Bruselem (psali jsme zde).

Podle Meloniové byla zpráva cíleně zkreslena ve snaze napadnout italskou vládu. Evropskou komisi obvinila, že se stala obětí „falešných zpráv“ a její zjištění manipulovala italská levicová média, která byla údajně ve věci zainteresovaná. Přímo ve vysílání pak prstem ukázala na tři listy: Domani, Il Fatto Quotidiano a Repubblica.

„Vstoupili jsme do nové, nebezpečnější fáze,“ reagovala v rozhovoru pro Politico novinářka redakce Domani Francesca De Benedettiová. „Vykreslili nás jako nepřítele a problém je v tom, že to připravuje půdu pro nenávistnou kampaň,“ dodala.

Italská pravicově orientovaná média v návaznosti na premiérčin výrok zveřejnila seznam novinářů, kteří mají být takzvaně „anti-Meloniová“. Novinářské organizace krok kritizovaly s tím, že nápadně připomíná proskripce (pojem, který se ve starověkém Římě používal pro seznam osob prohlášených za nepřátele státu, pozn. red.) a vrací zemi k neliberálnímu směřování.

Politoložka Sottilottaová Seznam Zprávám řekla, že italští novináři nezažívají zastrašování, k němuž dochází v autoritářských a nedemokratických režimech. Časté právní spory, které jsou většinou velmi nákladné, ale vedou k tomu, že mnozí žurnalisté uplatňují autocenzuru.

„Dvakrát si rozmyslí, než publikují kritický článek. I když je ověřený, podložený fakty a měli by se cítit svobodně ho zveřejnit, jelikož to je podstatou demokracie, mají mnohdy strach, že by mohli skončit u soudu. Taková atmosféra samozřejmě nepřispívá k vytváření bezpečného prostředí pro novináře,“ popsala Sottilottaová.

Vzápětí ovšem dodala, že by bylo neférové tyto problémy přisuzovat pouze současné vládě, jelikož v ideální situaci italská média nebyla ani za působení předchozích premiérů. I tehdy prý často docházelo k autocenzuře a problémům s nezávislostí.

Podle novinářky De Benedettiové i Evropského svazu novinářů ovšem není radno nad stavem italských médií zavírat oči. A Evropská komise by podle nich měla zasáhnout, než situace v Itálii dojde tak daleko jako v Orbánově Maďarsku.