Článek
Rusko je proti návrhu dočasného příměří, na kterém se tento týden shodly Spojené státy a Ukrajina. V rozhovoru s ruskou státní televizí to prohlásil poradce ruského prezidenta pro zahraniční politiku Jurij Ušakov. Návrh nepovažuje za nic jiného než za pokus k přeskupení ukrajinských jednotek.
„Naším cílem je dlouhodobé mírové urovnání, a na tom také pracujeme – na dohodě, která bere v potaz legitimní zájmy a známé obavy našeho státu. Jakékoli kroky, které pouze imitují mírové snahy nejsou v této situaci pro nikoho užitečné,“ citoval Ušakova slova ruský exilový server Meduza.
Podrobnější odpověď na americký návrh by podle Ušakova měl ještě ve čtvrtek poskytnout prezident Vladimir Putin. Do Moskvy mezitím dorazila delegace USA pod vedením Trumpova zvláštního vyslance Steva Witkoffa.
O americkém návrhu na příměří:
Rusko podle dřívějších informací agentury Reuters už předložilo Spojeným státům svůj seznam požadavků pro ukončení války na Ukrajině a restart vztahů mezi Moskvou a Washingtonem. Američtí a ruští diplomaté už o nich prý jednali během osobních a online schůzek v posledních třech týdnech.
Oficiálně Kreml požadavky nekomentoval. Ze zprávy Reuters není přesně jasné, co požaduje. Dva zdroje obeznámené s jejich zněním řekly, že jsou široké a podobné tomu, co Rusko už v minulosti prezentovalo USA, Ukrajině i NATO.
Seznam Zprávy shrnují dřívější základní ruské požadavky a vysvětlují, proč by splnění některých z nich bylo pro Ukrajinu problém.
1) Uznání ruské anexe
Rusko si celkově nárokuje asi 22,5 procenta ukrajinského území. Jde o dvě územní jednotky, které nezákonně anektovalo už v roce 2014 (Krym a tamní největší město Sevastopol, které je formálně samostatné), a čtyři oblasti anektované v roce 2022 (Chersonská, Záporožská, Doněcká a Luhanská).
Rusko anektovalo v roce 2022 čtyři ukrajinské regiony, ani jeden ale zcela neovládá.
I samotná Ukrajina připouští, že nemá kapacity na to dobýt veškerá území zpět. Prezident Volodymyr Zelenskyj už v prosincovém rozhovoru pro japonskou agenturu Kjódó řekl, že ukrajinská armáda postrádá sílu, aby vojensky osvobodila Ruskem okupované oblasti. „Musíme najít diplomatické řešení,“ připustil.
Ze Spojených států pak – například od ministra zahraničí Marca Rubia – už přímo zaznívá, že Ukrajina bude muset učinit územní ústupky.
Formální požadavek Ukrajiny na zachování její územní celistvosti se dá ještě teoreticky obejít tím, že Kyjev ztracená území uzná za dočasně okupovaná (i to ale dosud Ukrajina odmítala). Nevzdal by se tak ambice je získat zpět, byť by mohl například slíbit, že k tomu nepoužije sílu, ale diplomacii. Konflikt by tak zamrzl, jako spousta dalších ve světě, třeba korejská válka nebo spor mezi Srbskem a Kosovem.
Co kdyby Rusko kladlo územní nároky Česku?
Problém spočívá v tom, že Rusko dosud ani veškerá území, která si nárokuje, neovládá. Chybí mu značné části Záporožské a Chersonské oblasti, ale zcela nedobylo ani Doněckou a Luhanskou oblast. Naopak má pod kontrolou menší území ve třech dalších ukrajinských regionech, na která formálně nevzneslo nárok.
Jen těžko se dá očekávat, že by se Ukrajina dobrovolně stáhla za současnou linii fronty. Z druhé strany se nezdá, že by Moskva byla ochotná se vzdát naplnění základního cíle celé invaze, zvlášť ve chvíli, kdy se jí na bojišti relativně daří a soustavně postupuje kupředu. Z Kremlu navíc opakovaně zaznělo upozornění, že anektovaná území už jsou zanesená v ruské ústavě a nehodlá na tom nic měnit.
2) Zákaz členství Ukrajiny v NATO
Ukrajina si už v roce 2018 zanesla cíl směřování do NATO do ústavy. Přesto by Rusko s tímto požadavkem mohlo uspět, protože i z Aliance zaznívají prohlášení, která poměrně jasně naznačují, aby Kyjev s budoucím členstvím nepočítal, a to nejen od současné americké administrativy.
„Nikdy neexistoval slib Ukrajině, že součástí mírové dohody bude, že se stane součástí NATO,“ upozornil v polovině února generální tajemník NATO Mark Rutte.
Zároveň zdůraznil, že je potřeba najít způsob, „aby se Vladimir Putin už nikdy nepokusil zaútočit na Ukrajinu“. To naráží na důvody, proč může být problematický další dlouhodobý požadavek Moskvy.
Maximalistické požadavky Moskvy
Americký deník The Washington Post v úterý zveřejnil detaily z dokumentu, který pro Kreml v únoru údajně vypracoval vlivný moskevský think tank blízký tajné službě FSB. Nastiňuje maximalistické požadavky Moskvy pro jednání s USA a Ukrajinou. Shrnujeme klíčové body.
- Plán amerického prezidenta Donalda Trumpa na dojednání příměří během 100 dní „je nemožné realizovat", „mírové řešení ukrajinské krize nemůže nastat před rokem 2026".
- Odmítnutí jakýchkoli mírových jednotek na Ukrajině.
- Uznání ruské suverenity nad dobytými ukrajinskými územími. Z toho vyplývá, že pouze s uznáním faktického stavu by se Moskva nemusela spokojit.
- Vytvoření nárazníkové zóny na severovýchodě Ukrajiny a demilitarizovaného pásma na jihu Ukrajiny, které by zahrnovalo například i Oděskou oblast.
- V dokumentu se mluví také o „kompletní demontáži" současné ukrajinské vlády.
- Dokument také nastiňuje strategii, jak může Rusko zlepšit svou vyjednávací pozici a zvýšit napětí mezi USA a Čínou i Evropskou unií. Zmiňuje i možnost nabídnout Spojeným státům přístup k ruským vzácným kovům, přesně to navrhl ruský prezident Vladimir Putin koncem února.
- V materiálu se píše také o „ústupcích" ze strany Ruska. Moskva by se například mohla zavázat, že nerozmístí své moderní rakety Orešnik na území Běloruska výměnou za to, že Spojené státy nerozmístí své moderní zbraně v Evropě. Také by se mohla zavázat, že přestane zásobovat zbraněmi státy, které jsou nepřátelské k USA, výměnou za to, že Američané přestanou vyzbrojovat Ukrajinu.
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov řekl, že si není vědom existence takových doporučení, ale připustil, že ruské vedení pracuje s různými variantami.
3) Žádné zahraniční jednotky na Ukrajině
Pokud by výsledkem mírových jednání skutečně nebylo členství v NATO, Ukrajina (třeba i zbytková) bude zcela jistě požadovat jiné bezpečnostní záruky. A jednou z nejdiskutovanějších variant je přítomnost zahraničních vojáků na ukrajinském území, což nabídly například Británie a Francie, ale mluví se o tom třeba i v Turecku.
To je z ruského pohledu ovšem nepřijatelné. Moskva prezentuje NATO jako svého úhlavního nepřítele a odmítá přibližování vojáků z členských států ke svým hranicím. Před jejich vysláním varovalo i Austrálii, která k Alianci nepatří, ale je jejím oficiálním globálním partnerem.
Dopady případného příměří
Návrh na 30 dní příměří teď Moskva nemá mnoho důvodů přijmout, pokud Washington nenabídne trest nebo odměnu. A Moskva může z dobrých důvodů doufat v to druhé.
Během nedávných rusko-amerických jednáních v Saúdské Arábii ale Moskva podle zdrojů agentury Bloomberg nevyloučila přítomnost mírových jednotek z „neutrálních“ států.
Američané už v lednu podle časopisu The Economist navrhovali zapojení Číny nebo Brazílie. „Nevyjadřujeme se k hypotetickým otázkám,“ reagoval v únoru mluvčí ministerstva zahraničí v Pekingu Kuo Ťia-kchun.
Ukrajinská diplomacie se snaží být dlouhodobě vůči těmto státům otevřená, prezident Volodymyr Zelenskyj například opakovaně prohlásil, že by přivítal účast Pekingu na mírových jednáních.
Otázkou zůstává, jestli by pro Kyjev mohly být dostačující garance ze strany státu, který je blízkým spojencem Ruska. Získání záruk, které zabrání Rusku v obnovení agrese vůči Ukrajině po případném příměří, je pro Kyjev životně důležitým požadavkem.
