Hlavní obsah

Kreml si vychovává děti ochotné padnout ve válce, říká historik

Foto: RIA Novosti, Profimedia.cz

Ruský prezident Vladimir Putin na kongresu jedné z mládežnických organizací.

„Militarizace společnosti normalizuje myšlenku, že Rusko je vojenská země, kde je armáda a válka ústředním bodem existence v každodenním životě, a to jak pro elity, tak i nejnižší třídy,“ vysvětluje historik Ian Garner.

Článek

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Neochvějná podpora režimu Vladimira Putina nebo ochota padnout za vlast. K takovým hodnotám mají vést nově zavedené osnovy v ruských školách, v nichž přibyly nové předměty i se změnily učebnice kladoucí důraz na patriotismus a militarismus.

Ve školách se tak děti nyní setkávají nejen s ideologicky zabarvenými hodinami historie, ale i s povinným vojenským výcvikem a hodinami vlastenecké výchovy.

„Militarizace společnosti normalizuje myšlenku, že Rusko je vojenská země, kde od vrcholu společnosti až po její nejnižší třídu a v každé části každodenního života je armáda a válka ústředním bodem existence na takové až metafyzické nebo filozofické úrovni. Každý den je člověk konfrontován s myšlenkou, že je Rusko ve válce. Vždycky bylo a vždycky musí být, protože údělem Ruska je bojovat,“ popisuje dopady indoktrinace dětí historik Ian Garner působící v polském Pileckého institutu, kde se zabývá studiem totalitních režimů.

V ruských školách vstupují v platnost nové osnovy, které kladou ještě větší tlak na patriotismus a militarismus. Jaké změny se ve vzdělávání dětí zavedly od začátku války na Ukrajině?

Sledujeme pokračování a zintenzivnění dlouhodobého procesu, který trvá od roku 2000, kdy se Putin dostal k moci. Ale zatímco dříve se kladl důraz na konzervativní vzdělávání, většinou nechával mladé lidi, aby si žili po svém. Dnes nicméně potřebuje lidi, kteří budou podporovat jeho válku a budou i schopni v ní padnout.

Nový školní rok v Rusku

Zazní hymna, vyvěsí se vlajka a následuje přednáška o „důležitých tématech“, tedy oficiální výklad ruské války na Ukrajině a snaha o prohlubování patriotismu. Tak vypadá nový školní rok v Rusku podle osnov zavedených režimem.

Dlouhodobý proces trvá skutečně od doby, kdy se Putin dostal k moci. Od prvních dnů jeho vlády vidíme stále konzervativnější a stále militarističtější přístup ke vzdělávání ve školách, který se však soustředil hlavně na výuku dějepisu. Od roku 2012 jsme však svědky mnohem výrazněji nacionalistického přístupu ke vzdělávání ve všech oblastech, který se rozšiřuje i na společenské vědy a religionistiku.

A v posledních několika letech jsme svědky obratu směrem ke zcela otevřené militarizaci ve školách. Ta má skutečně dvě podoby. Za prvé, zavádění různých povinných hodin vlastenectví. Doslova se jim říká hodiny rozhovorů o důležitých věcech, což je taková vlastivěda v pojetí propagandy.

A za druhé, obnovení povinného vojenského fyzického výcviku. Ten začal loni a nyní je v plánu zavést nejen fyzický výcvik, ale také výcvik se zbraněmi a střelnými zbraněmi.

Jak režim využívá výuku historie ve svůj prospěch?

Výuka historie se především vůbec nezakládá na skutečných dějinách. Je to fantazie, která má více společného s mýtem a náboženským vyprávěním než s jakýmkoli popisem toho, co se v minulosti skutečně stalo. A důraz je neustále kladen na myšlenku, že Rusko je obklopeno nepřáteli a existuje výhradně proto, aby se bránilo a spolu s tím bránilo i to, čemu se někdy říká pravoslavný svět.

Jindy tomu režim říká Ruský svět a jindy zase Euroasijské impérium nebo Euroasijský prostor, který chrání od všech, kdo by ho mohli jakkoliv narušit. Nejdříve Mongolové, pak Osmanská říše, Napoleon, Hitler a nakonec i Ukrajina a zejména tedy Západ. Ukazuje, že se Rusko musí neustále vůči vlivům zvenčí bránit, ať už to znamená vojensky nebo kulturně.

Znamená to však také důraz na roli obyčejných civilistů, dobrých civilistů a dobrých občanů, kteří by měli hrát roli mučedníků a obětí.

Sdílí se tak myšlenka, že nejlepší Rusové jsou Rusové, kteří zemřeli pro záchranu národa. A tak když se dneska podíváte na ty lekce vlastenectví, tak největší a nejdůležitější hrdinové jsou například lidé jako partyzánka z druhé světové války Zoja Kosmoděmjanská.

To je partyzánka, která zemřela za 2. světové války, když ji zajali nacisté a nechtěla udat ostatní partyzány. Je tedy oslavována jako ten nejlepší typ člověka, jakým můžete být, protože zemřela. Nejde o to, že by udělala něco příkladného, pokud jde o skutečný boj nebo vojenské úspěchy. Je nejlepší, protože pro vlast zemřela. Takže děti se učí, že smrt je ve vlastenectví zásadní.

Proč takové změny ve školních osnovách probíhají? V čem je pro režim výhodné mířit na nejmladší generaci?

V posledních letech jsme svědky určité změny. V roce 2000 se režim o praktickou aktivizaci mladých lidí příliš nezajímal. Ano, měl zájem o konzervativní vzdělání. Ano, zajímal se o poněkud nacionalistickou historii, ale většinou nechával mladé lidi, aby si žili po svém. Mohli se rozhodnout, že se zapojí do nějakého vlasteneckého projektu, ale nemuseli.

Dnes Rusko ovšem potřebuje těla, potřebuje lidi. A vidí, že za pět let, pokud bude pokračovat ve svém militarismu a vojenských akcích, bude potřebovat spoustu mladých lidí, kteří za něj budou chtít bojovat, buď přímo na frontě, nebo jako součást vznikající militarizované ekonomiky. Režim po nich chce, aby se podíleli na jeho rozkvětu během války i v technologiích, průmyslu nebo dokonce zdravotnictví.

Ve vzdělávání se nicméně klade v souladu s ideologií režimu důraz na tradiční hodnoty. Jak se toto projevuje?

Narativ o tradičních hodnotách je ve skutečnosti opět synonymem pro domnělý útok na to, co je údajně nejlepší na ruské identitě, ze strany sil zvenčí. A tradiční hodnoty opravdu nejsou v ruském politickém diskurzu příliš jasně definovány, kromě toho, že jsou neustále opakem jakýchkoli liberálních a progresivních hodnot převládajících na Západě.

A to v poslední době znamená strach z toho, co je nyní v Rusku právně označováno jako tzv. mezinárodní extremistické hnutí LGBT. To je považováno za hrozbu ne proto, že by znamenalo skutečné zničení Rusů a ruskosti, ale proto, že je opakem Ruska.

Vidíte nějaké paralely mezi současným ruským přístupem a jinými historickými příklady militarizace mládeže?

Samozřejmě se můžete podívat na některé zřejmé paralely s příklady z 20. století. A v některých ohledech je dnešní rétorika velmi známá a přístupy ve škole jsou velmi známé, pokud jste studovali Sovětský svaz. Z něj plyne opravdu velká část té dnešní rétoriky, která se využívá ve školách.

A také, i když se vždycky zdráhám srovnávat s nacistickým Německem, činnost ruských polovojenských mládežnických skupin se velmi podobá tomu, co se dělo v Hitlerjugend.

Jak funguje ruská propaganda

Proč i po 70 letech Rusko stále opakuje to samé? Každá propaganda je do velké míry založena na velkých příbězích, které jsou vnitřně propojené a dávají dohromady určitý řád. Neustálou aktualizací, rozšiřováním a opakováním těchto velkých příběhů pak propaganda ožívá. V každém příběhu jde o souboj dobra se zlem.

V tomto případě podle Rusů (či dříve Sovětů) zlý Západ útočí na všechno ruské, chce Rusko zničit, protože mu závidí jeho kulturu a lid, a chce je „cancelovat“. Jádro ruského vysvětlení „speciální operace“ na Ukrajině tkví v tom, že Ukrajinci utlačují, šikanují a zabíjejí Rusy, kterým jejich krajané přicházejí na pomoc.

Oproti historickým souvislostem se Sovětským svazem je tu ale zásadní rozdíl v tom, že stát chápe, že zatímco snahy o indoktrinaci a ideologizaci mladých lidí v minulosti byly vždycky hanobeny tím, že mladí lidé chodili ze školy domů, kde nad nimi neměli kontrolu, dnes může oslovovat mladé lidi nepřetržitě skrze jejich telefony.

Ruské děti jsou stejně posedlé chytrými telefony jako západní děti. A tak stát zaměřuje velkou část svých aktivit na online hry, online kampaně, na využívání influencerů, popových hvězd, sportovců, aby se pokusil oslovit mladé lidi a mluvit s nimi 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, aby je vtáhl do bublin a komunit, kde je takový přístup cool.

Jak fungují mládežnické skupiny v Rusku, které režim využívá ještě mimo školu k propagaci svých idejí?

V dnešním Rusku je vždy dojem jakési konzumní volby, jakým způsobem se chcete podílet na projektech států. Tudíž těch skupin je mnoho. Ale největší je Junarmija, ta existuje od začátku roku 2016.

Údajně ji vymyslel tehdejší ministr obrany Sergej Šojgu a navenek vypadá jako velmi tradiční polovojenská mládežnická skupina. Stát do ní vrazil obrovské množství peněz, včetně různých partnerství ve veřejném i soukromém sektoru. Děti zde mají uniformy, ve kterých dělají průvody. Jinak se i zde učí o historii, provádějí výcvik se střelnými zbraněmi, účastní se letních táborů. Organizují také mnoho sportovních aktivit a kladou důraz na fyzickou zdatnost nebo jakousi připravenost na válku.

Ostatně explicitní účel této skupiny je o přípravě dětí na vstup do armády nebo pro dívky, protože to je silně genderové, aby se účastnily toho, čemu se říká pomáhající profese. Tedy aby se staly učitelkami, státními úřednicemi nebo zdravotními sestrami.

Jde o to, abyste měli správný mindset. Na rozdíl od některých předchozích skupin mládeže to byl docela velký úspěch. Navíc je skupina stále úspěšnější a přidává se k ní stále více mladých lidí, jejich počet se blíží asi ke dvěma milionům, i když to musíme odhadovat, protože oficiální statistiky už nezveřejňují.

Mají také velmi živou digitální komunitu, kde se děti neustále v těchto myšlenkách podporují navzájem.

Jaký vliv má militarizace a propaganda na společnost v Rusku? Slouží například k normalizaci invaze?

Militarizace společnosti normalizuje myšlenku, že Rusko je vojenská země, kde je armáda a válka ústředním bodem existence v každodenním životě, a to jak pro elity, tak i nejnižší třídy. Válka je hlavní silou až na takové metafyzické nebo filozofické úrovni. Každý den je člověk konfrontován s myšlenkou, že je Rusko ve válce. Vždycky bylo a vždycky musí být, protože údělem Ruska je bojovat.

A tak jsou mladí lidé neustále postaveni před volbu buď se zúčastnit, být dobrým občanem, být přijat, mít přístup k dobrým pracovním místům, dobré kariéře a být v centru společnosti. Nebo se pokusit říci tomu všemu ne a ocitnout se na okraji a čelit všemožným nepříjemnostem, opovržení nebo šikaně ze strany autorit, od těch v Kremlu až po ty ve škole.

Doporučované