Kreml se v krutostech posunul na novou úroveň, říká někdejší vězeň

Čtyřiapadesátiletý Roman Suščenko strávil v ruských věznicích tři roky. Pracoval jako pařížský zpravodaj agentury Ukrinform, když ho zatkli v Moskvě a odsoudili na 12 let za špionáž.

Do Prahy přijel tento týden v rámci Platformy pro propuštění politických vězňů. Její zástupci na cestě po EU vyzývají k vytvoření mezinárodního týmu, který by vyjednával o bezpodmínečném propuštění a návratu ukrajinských zajatců, vězňů a zavlečených dětí.

„Jako důkazy použili mé zpravodajské články s informacemi z veřejných zdrojů,“ líčí Suščenko okolnosti svého vykonstruovaného procesu. V rozhovoru pro Seznam Zprávy ale nešetří ani ukrajinskou vládu, která podle něj používá cenzuru k omezení svobody slova a mobilizuje ty, kteří se odváží ji kritizovat.

Zkušenosti s válkou s Rusy máte už od roku 2014. Když se ale ohlédnete za posledními 14 měsíci, překvapili vás ještě Rusové něčím?

Samozřejmě. Když začala válka, pracoval jsem jako dopisovatel ukrajinské agentury Ukrinform v Paříži. Byl jsem naprosto v šoku, ruská invaze změnila životy milionů Ukrajinců. Já jsem byl v době začátku invaze v Čerkasech, rodina v Kyjevě, všechny nás probudily exploze. Jel jsem hned do Kyjeva, abych evakuoval rodinu.

Veškeré dění jsme sledovali v televizi, desátého března jsem pak rodinu odvezl do zahraničí. To, co se dělo na severu, východě i jihu Ukrajiny, nikdo neočekával, ostřelování škol, radnic a dalších civilních budov jsou válečné zločiny. Stejně tak jsem ale neočekával, že se lidé budou takovým způsobem bránit.

Téměř každý den jsme svědky nových zatčení a odsouzení ruských novinářů i aktivistů. Když to srovnáte s dobou, kdy ruské úřady zajaly vás, vidíte v tom nějaké rozdíly?

Rozdíl spočívá v tom, že se Rusko či Kreml posunuly při používání násilí a krutosti o úroveň výše. Teď jednají mnohem drsněji než dříve. Rusko očekávalo, že rychle zvítězí, to se ale nestalo. Díky ukrajinskému odporu nedosáhli svých cílů, proto sáhli k větší brutalitě.

Vy osobně jste byl obviněn ze špionáže a odsouzen ke 12 letům vězení. Jak byste popsal svůj proces?

FSB používala své typické šablony, aby si vybírala lidi z různých skupin, jako třeba režiséra Oleha Sencova, studenta Pavlo Hryba nebo anarchistu Olexandra Kolčenka. Další byli analytici z think-tanků… Ti všichni byli označeni za diverzanty. Hlavní myšlenkou bylo ukázat veřejnosti, že to jsou špioni, kteří podrývají národní bezpečnost a suverenitu. Zároveň to byl i způsob, jak připravit veřejnost na mobilizaci – jsou tu špioni, musíme bojovat.

29. září 2016 jsem přiletěl z Paříže na soukromou návštěvu Moskvy, potřeboval jsem si něco vyřídit. Vůbec jsem nečekal nějaké problémy. Sešel jsem se s jedním kamarádem, který pracoval u FSB. Položil jsem mu pár typických novinářských dotazů, třeba jestli chce Rusko obsadit Mariupol. Nevěděl jsem ale, že jsem spadl do připravené pasti.

Ještě jsme ani nedomluvili, když na mě zaútočilo osm lidí, hodili mi na hlavu smradlavý pytel, dali pouta a natlačili mě do auta, v němž mě asi hodinu vozili po čtvrti. Všechno mi vzali, nebili mě, kolem krku mi hledali, jestli nemám lahvičku s jedem.

Později mi nabídli spolupráci s FSB. Konkrétně mi to nabídl zástupce šéfa vyšetřovacího oddělení, který se jmenoval Svinolub. Hrozili mi, že můžu jít do vězení na 20 let. Došlo mi ale, že jakmile bych to odsouhlasil, chtěli by po mně, abych lhal o lidech, které znám. Nabídku jsem odmítl. V tu chvíli začala nová kapitola mého života.

Jak vypadala?

Dva roky jsem strávil ve vyšetřovací vazbě. Byl jsem izolovaný a jediný, s kým jsem mohl komunikovat, byl můj advokát. Poradil mi, abych nevypovídal. Celé obvinění bylo připravené FSB, četl jsem ho, samé lži. Jako důkazy jim posloužily mé zpravodajské články, které našli v počítači, který mi zabavili. Byly to články z volně dostupných zdrojů, nic tajného.

Prokurátor mi navrhl trest 14 let vězení, soud to snížil na 12. Mého advokáta během procesu zbavili možnosti mě obhajovat, působil tam jen jako třetí osoba. Připravili jsme odvolání, to ale odmítli.

Poté jsem byl několikrát přeložen do jiných věznic, někde jsem strávil pár dní, jinde několik měsíců. Převáželi nás v dobytčácích, kde jsme byli v místě pro čtyři namačkaní v osmi. Nakonec jsem skončil v trestanecké kolonii v Kirovské oblasti.

Prohlédněte si, jak vypadá ukrajinská Avdijivka v důsledku ruské války.

Ve vězení jste byl psychologicky mučen. Můžete to rozvést?

Obecně se dá říci, že fyzické mučení nepoužívali. Já osobně ho zažil jen jednou, kdy jsem onemocněl se zuby a lékař mi podal anestetikum nesprávným způsobem, takže jsem zažil opravdu velkou bolest.

Jinak to bylo mučení psychologické – celé dva měsíce jsem strávil na samotce, kde bylo jen 13 stupňů, venku pak minus 30. Dvakrát denně jsem dostával teplý čaj, hodinu denně se mohl projít venku, o stravě raději nebudu mluvit, byla příšerná. Na samotce jsem slyšel jen hlasy dalších vězňů, kteří spáchali třeba vraždy, jak na sebe pokřikovali mezi celami.

Strávil jsem tam 11 měsíců, až do výměny vězňů.

Měl jste informace, že budete vyměněn?

Ne, nic jsem nevěděl. Až jednou mi řekli, abych se připravil. Očekával jsem, že budu buď převezený do jiné věznice, nebo propuštěný. Když mě vzali na letiště, pochopil jsem, že příští stanice bude Moskva. Dali mi civilní oblečení, civilní bylo i letadlo.

Pracoval jste jako dopisovatel z Paříže, jistě tedy úzce sledujete francouzskou politiku. Co říkáte tomu, že Francie na jedné straně dodává zbraně Ukrajině, na druhé straně ale někdy působí projevy prezidenta Emmanuela Macrona příliš smířlivě vůči Rusku?

Když jsem byl ve vězení, vyšetřovatelé mi přinesli ruské noviny, kde jsem byl zmiňován jako špion, který měl aféru s Brigitte Macronovou. Také jsem podle nich špehoval Francouze…

Bývalý prezident François Hollande v roce 2015 zrušil dohodu o dodávce dvou válečných lodí Mistral ruské armádě. To bylo dobré znamení ze strany Francie, navíc byl Hollande jedním ze zakladatelů tzv. normandského formátu (uskupení států, které se sešly ve snaze vyřešit válku na Donbasu a širší rusko-ukrajinskou válku, pozn. red.). Dal nám tak čas se na válku s Ruskem připravit.

Poté, co vyhrál volby Macron, se nic moc nezměnilo. Vzhledem k tomu, že ve Francii žije velké množství ruských elit se svými penězi, byl nucen vyvažovat zájmy mezi oběma stranami.

Jeho poradci byli navíc proruští, zejména Jean-Pierre Chevènement, který pracoval hned pro několik vlád a měl vliv i uvnitř ruské komunity. Později ho ale Macron propustil a jeho místo zaujala Isabelle Dumontová, bývalá velvyslankyně na Kypru a Ukrajině. Francie dospěla k názoru, že Rusko je toxické, a zvolila si pomoc Ukrajině. Cvičí například ukrajinské vojáky, dodává i zbraně.

Kromě války s Ruskem má Ukrajina své další problémy, například korupci. Jak jako bývalý novinář vidíte svobodu slova ve vaší zemi?

Nejdříve bych podotkl, že jsem teď činný ve straně, která je v opozici k současné vládě. Byly zde případy, že některé kanály přišly o licenci, to pokládám za svého druhu cenzuru. Myslím, že jde o porušení závazků, které Ukrajina přijala jako kandidátská země na členství v Evropské unii.

V parlamentu se nyní navíc připravuje zákon, který počítá s trestáním příspěvků na sociálních médiích. Pozval jsem do jednoho televizního kanálu kritika vlády, příští den pak všichni zaměstnanci tohoto kanálu dostali dopis s povolávacím rozkazem. Vláda mobilizuje lidi, kteří ji kritizují, to je zneužívání moci k omezování svobody slova. Na Ukrajině fungují i trollí továrny, které se snaží poškodit image k vládě kritických názorových vůdců.

Na veřejnosti se ale vláda snaží ukazovat, že jsme jednotní a pracujeme společně.

Na závěr bych se zeptal na proruské demonstrace, které občas probíhají v Praze. Máte pro lidi, kteří jsou takzvaně pro mír, nějaký vzkaz?

Taková hnutí nejsou jen v České republice, ale i v Německu, Francii a dalších evropských státech. Na jednu stranu musejí být tyto protesty odněkud financované, na druhou stranu jsou tito lidé zneužíváni jako užiteční idioti. Mají sloužit ruským zájmům, není to ale zřejmé, jim to nedochází.