Článek
LSD, psychedelikum, vyzkoušel Albert Hofmann v roce 1943 jako vůbec první člověk na světě. Učinil pouze čirou náhodou, když mu látka kápla na ruku. Prožil později známé intenzivní pocity od úzkosti po štěstí a barevné fantazie. O tři dny později pokus zopakoval, tentokrát úmyslně, a výsledek byl stejný.
Tajemství výroby diethylamidu kyseliny lysergové, zkráceně označované jako LSD, odhalil Hofmann jako zaměstnanec švýcarské farmaceutické společnosti Sandoz.
Poprvé tuto sloučeninu syntetizoval koncem roku 1938. Protože však látka nevykazovala účinky, po nichž právě pátral, přestal se jejím studiem zabývat. V polovině dubna 1943 se Hofmann ke svému pět let starému objevu vrátil.
LSD se zpočátku používalo jako lék v psychiatrii. V 60. letech minulého století se však látka dostala do rukou obyčejných lidí, z nichž některým se obtížně vyzpytatelné účinky LSD staly osudnými.
Leary, Gates, Richards a spol.
Tuto drogu také „objevili“ intelektuálové, pro něž znamenala bránu do bohémského světa. Jedním z prvních byl psychedelický guru Timothy Leary. Ten inicioval i podávání drogy vězňům a tvrdil, že se tím snižují jejich sklony k recidivě.
K tomu, že drogu zkusili, se přiznali například zakladatel Microsoftu Bill Gates či kytarista Rolling Stones Keith Richards a celá řada dalších muzikantů nebo herců, brány vnímání pomáhalo LSD otvírat britskému spisovateli Aldousovi Huxleymu a v rámci experimentu LSD bral také například spisovatel Ken Kesey.
Koncem 60. let se ale nad „kyselinou snů“ začaly stahovat mraky. Vláda USA zařadila LSD na seznam zakázaných látek v roce 1966 a další země ji následovaly. Sandoz pak výrobu LSD ukončil. Hofmann to v roce 1993 shrnul takto: „LSD není návykové ani toxické. Jeho nebezpečí spočívá ve velmi hluboké změně vědomí: Může být krásná a může být strašná.“
