Když Češi zažívali slávu jako Britové. Jak vypadala naše poslední korunovace

Korunovace nového krále, kterou v tomto týdnu oslavují v Londýně, je pro Čechy něčím exotickým. Z národní paměti korunovace vymizela asi hlavně proto, že monarchie byla zrušena před více než sto lety a poslední dva rakouští císaři – František Josef I. a Karel I. – obřad s nasazením svatováclavské koruny ani nepodstoupili.

V dřívějších dobách přitom bývaly korunovace českých panovníků velkolepou a politicky významnou událostí, na kterou jejich účastníci a pozorovatelé vzpomínali po zbytek života.

Do velké míry to platilo i o ustanovení posledního korunovaného českého krále Ferdinanda V. z Habsbursko-lotrinské dynastie v září 1836.

„Ferdinandova korunovace se konala 44 let od předchozí české korunovace jeho otce, rakouského císaře Františka I. Vzhledem k průměrnému věku dožití v té době většina obyvatel zažívala takovou slavnost poprvé v životě. Je zachycena i v řadě písní, oslavných básní a příležitostných tisků,“ uvedla pro Seznam Zprávy historička Milada Sekyrková z Karlovy univerzity, autorka knihy o Ferdinandově korunovaci.

Praha zažila majestátní a honosnou akci, která do města přitáhla spoustu návštěvníků. Zemští úředníci museli dokonce kontrolovat obchodníky, aby nadměrně nezvyšovali ceny.

Lidí, včetně urozených, by se do Prahy sjelo ještě více, kdyby tu právě neřádila epidemie cholery.

„Z obavy před nákazou přicestovalo do Prahy minimum zahraničních hostí, de facto jen saský král s manželkou, která byla sestrou arcivévodkyně Žofie,“ popsala Sekyrková.

Organizátoři se snažili, aby zápas s epidemií viditelně neohrozil slavnostní ráz události. „Ulice byly průběžně čištěny a kontrolovány co nejdiskrétněji. V době pobytu dvora v Praze byli nemocní a mrtví vynášeni jen v noci,“ dodala historička.

Na epidemii doplatil i nejvyšší purkrabí Karel hrabě Chotek, hlavní organizátor slavností i oficiálních obřadů a také člověk, který měl spolu s arcibiskupem vložit novému králi na hlavu českou korunu. Dva dny před korunovací zemřel jeho bratr, olomoucký arcibiskup, a kvůli předepsanému smutku v rodině se hrabě nemohl korunovace zúčastnit.

Dvojnásob hořké pro Chotka bylo, že ho zastoupil a uznání za jeho snahu sklidil politický rival a předchůdce v úřadu nejvyššího purkrabího František Antonín hrabě Libštejnský z Kolovrat.

Ve Vídni se o epidemii vědělo, korunovace v Čechách ale odložena nebyla. Už samotná cesta, připravovaná několik měsíců, se nesla v pompézním stylu. Normálně by se tehdy dalo koňským povozem dojet do Prahy za dva dny, cesta Ferdinanda a jeho manželky Marie Anny, kteří byli doprovázeni dalšími členy habsburské rodiny a členy dvora, však zahrnovala množství různých návštěv, audiencí, dalších akcí a zajížděk, a tak se protáhla na více než dva týdny.

Trasa vedla přes Brno, Litomyšl, Hradec Králové a Brandýs nad Labem, Ferdinand byl všude velmi okázale přijat. Do Prahy král s doprovodem dorazil 1. září 1836 přes Karlín.

Ceremoniály spojené s korunovací začaly až třetí den Ferdinandova pražského pobytu. Mezitím císař absolvoval množství audiencí, ale také návštěvu opery ve Stavovském divadle.

V sobotu 3. září se ve vyzdobeném Vladislavském sále sešel český zemský sněm, složený ze zástupců vyšší a nižší šlechty, měšťanstva a duchovenstva. Král přijal přísahu českých stavů a přislíbil hájit zemská práva a starat se o blaho a štěstí národů.

Samotná korunovace přišla na řadu až 7. září. Obřady probíhaly podle korunovačního řádu Karla IV., který se během staletí změnil jen málo.

Už v šest hodin ráno zazněly Prahou dělové salvy, po nich rozechvěly vzduch kostelní zvony. Hrabě z Kolovrat spolu s dalšími držiteli klíčů od místnosti nad svatováclavskou kaplí chrámu svatého Víta vyzvedl korunovační klenoty a donesl je do hradních komnat.

Asi po hodině se vrátily zpět do kaple, tentokrát už v průvodu vyšňořených nejvyšších zemských hodnostářů a za asistence ozbrojenců. Kromě koruny, jablka a žezla nesli předem určení šlechtici také královskou štolu, opasek a plášť.

Vůbec nejstarší součást korunovačních klenotů svatováclavský meč se nacházel v tu dobu jinde – v korunovačním průvodu, který po deváté hodině vyrazil po červených kobercích směrem ke katedrále. Vytasený meč třímal v ruce nejvyšší zemský maršálek hrabě Clam-Gallas, oblečený do starodávného erbovního kroje a baretu s dlouhým perem. Za Clam-Gallasem kráčel Ferdinand, ověnčený vyznamenáními. Nad sebou měl baldachýn, který neslo osm pražských měšťanů.

U vchodu do katedrály Ferdinand políbil vkleče korunovační kříž Karla IV., který držel pražský arcibiskup Ondřej Alois Ankwicz. Průvod se zastavil před svatováclavskou kaplí, kde se císař pomodlil a oblékl se s pomocí nejvyšších dvorských a zemských úředníků do korunovačních rouch.

Královna Marie Anna s členy habsburské rodiny a nejvzácnějšími hosty se už předtím usadila v královské oratoři. Katedrála byla i přes epidemii cholery zcela plná.

Když byl Ferdinand připraven, vyrazil průvod k hlavnímu oltáři. V čele kráčeli církevní hodnostáři, za nimi v určeném pořadí zemští úředníci s tradičními funkcemi, například dědičný komoří hrabě Salm nesl pozlacený bochník chleba, dědičný pokladník hrabě Lobkovic zase pozlacený soudek červeného vína. Královskou korunu nesl zástupce nejvyššího purkrabího Kolovrat.

Korunovace probíhala v rámci katolické bohoslužby, a to tak, že jednotlivé části mše byly doplněny o předepsané speciální ceremoniály.

Ferdinand za zpěvu chrámového sboru a v doprovodu biskupů předstoupil před oltář, kde byl nachystán korunovační trůn s baldachýnem, a poklekl na klekátko. Pražský arcibiskup položil otázku, zda je kandidát hoden korunovace, načež mu přítomní biskupové kladně odpověděli.

Samotný obřad nasazování královské koruny začal konverzací v latině, při které se arcibiskup krále ptal, jestli se chce ujmout svých povinností a spravedlivě je vykonávat. Ferdinand nejprve složil církevní přísahu a po ní i světskou přísahu zemským stavům, kterou předepisovalo Obnovené zřízení zemské z roku 1627. Při posledních slovech přísahy král položil ruce na evangelium a políbil korunovační kříž.

Následovalo pomazání svatými oleji, které provedl opět arcibiskup. Poté byl král opásán svatováclavským mečem, na prostředník mu byl nasazen prsten, do pravé ruky dostal žezlo a do levé jablko s křížem. Až potom přišla na řadu koruna jako nejvyšší znak vznešenosti a nedotknutelného majestátu.

Poté, co korunu požehnal arcibiskup, dostal Ferdinand nejdřív červenou atlasovou čepičku, kterou mu nasadil nejvyšší komoří. Arcibiskup pak za pomoci hraběte z Kolovrat a dvou asistujících biskupů vložil králi korunu na hlavu. Nyní mohl korunovaný panovník konečně usednout na přichystaný stolec vedle oltáře.

„Pojďme a našemu korunovanému králi a pánu dědičnému přiznání učiňme,“ zvolal česky Kolovrat, když se předtím králi uklonil. Celé chrámové shromáždění pak třikrát provolalo králi slávu. Venku zazněly dělové salvy.

Mše pokračovala slavnostním Te Deum. Král poté pasoval nové svatováclavské rytíře, aby dodržel tradici vzešlou ještě z dob přemyslovských králů. Po obětování slavnostně vyzdobených chlebů, soudků s vínem a speciálně vyražené mince v hodnotě 30 dukátů udělil arcibiskup závěrečné požehnání.

V té chvíli se otevřely hradní brány, aby mohl nově instalovaného krále spatřit prostý lid. Měl k tomu krátkou příležitost, protože průvod v čele s Ferdinandem se z katedrály odebral jen do blízkého Vladislavského sálu na korunovační hostinu. Po jejím skončení se král ještě davům na chvíli ukázal v korunovačním rouchu a s klenoty z balkonu.

Celý náročný program zvládl Ferdinand bez problémů. „Korunovace byla skvělá. Proběhla v dokonalém pořádku, císař vyhlížel pozoruhodně spokojeně, vypadal klidný, neunavený,“ zapsala si do deníku Melanie Metternichová, manželka rakouského ministerského předsedy, knížete Klemense Metternicha. Naopak císařovna prý byla bledá a vypadala nešťastně.

Královna si všechno vynahradila o pět dní později na vlastní korunovaci. Podle očitých svědků to prý byla zajímavější podívaná než Ferdinandova instalace – zatímco král byl při korunovaci obklopen šlechtici v jednotných stavovských uniformách, kolem královny se pohybovaly dámy, jejichž krásné oblečení předpisy nesvazovaly.

Scénář královniny korunovace byl velmi podobný, také Ferdinandova manželka byla korunována v katedrále během mše. Vedle pražského arcibiskupa připadla klíčová role abatyši Tereziánského ústavu šlechtičen z Pražského hradu v osobě královy sestřenice arcivévodkyně Terezie. Po korunovaci se opět pořádala slavnostní hostina.

S korunovací byly spojeny také oslavy, plesy a přehlídky. Ferdinanda, který měl živý zájem o techniku, zřejmě nejvíce potěšila návštěva výstavy Jednoty k povzbuzení průmyslu v Čechách na Malé Straně, na kterou poslaly své výrobky podnikatelé z Prahy i venkova. Na výstavu se král ještě jednou vrátil a zakoupil si tam množství výrobků za více než tři tisíce zlatých.

Naopak vojenskou přehlídku na Letné, dvorní ples a návštěvu české vědecké společnosti král vynechal kvůli nachlazení. Nezúčastnil se také na tu dobu masové lidové slavnosti u Invalidovny, kde vyrostlo dřevěné městečko s restauracemi a atrakcemi, a na rozdíl od manželky tak neviděl ani průvod s představením zvyklostí a krojů jednotlivých regionů.

Z Prahy král s doprovodem odcestoval až 19. září. Celá namáhavá pouť z Vídně do Prahy a zpět trvala více než pět týdnů.