Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová vytvořila novou pozici eurokomisaře pro obranu, mezi evropskými lídry byl o post veliký zájem. Postupně se ale z portfolia, které na začátku působilo politicky atraktivně, vyklubala funkce, která postrádá jak veliký vliv, tak peníze.
Pozice nakonec připadla litevskému expremiérovi Andriusovi Kubiliusovi, který má sice v záležitostech obrany renomé, ale zdá se, že je to stále von der Leyenová, která hraje v otázkách obrany prim.
Příkladem je i obranný plán představený na začátku března, který měl za cíl zpřístupnit až 800 miliard eur na posílení evropské obranyschopnosti a na pomoc Ukrajině. Byla to totiž právě von der Leyenová - politička s bohatými exekutivními zkušenostmi z kabinetu někdejší německé kancléřky Angely Merkelové právě v oblasti obrany -, která s ním přišla.
Plán ale nakonec narazil zejména u jižanských států Unie a o jeho podobě se bude dále jednat. Později byla představena tzv. Bílá kniha Evropské komise, jejímiž autory jsou právě Kubilius a šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová. Dokument, který má nasměrovat evropské státy ve věci obrany a pomoci Ukrajině do roku 2030, je ale pouze návrhem, nikoliv směrodatným příkazem.
„I uznávaný politik jako Kubilius bude mít problémy s tím, aby mu lídři států brali telefon. Bývalí představitelé malých států nemohou očekávat vážnou odezvu v Berlíně, Paříži nebo Římě,“ shrnul komplikovanou roli obranného eurokomisaře pro server Brussels Signal komentátor Karl Pfefferkorn. „Přiměřené ambice jsou v souladu s přiměřenými zdroji, které Evropská unie dá novému obrannému komisaři,“ dodal.
Lídryně formovaná krizemi
Nezávislé jednání von der Leyenové v oblasti obrany není v kontextu fungování Unie žádnou novinkou. Šéfka komise dlouhodobě platí za pevnou lídryni, která jedná rozhodně, což někteří její kritici označují až za překračování pravomocí.
Ve svém druhém funkčním období, které začalo loni na podzim, se ale zdá být ještě jistější a asertivnější než v tom prvním. A dává jasně najevo, že je to právě ona, kdo má ve vnitrounijních debatách poslední slovo.
„Určitě do svých rukou soustřeďuje více moci než v prvním funkčním období. Hodně kreativně rozdělila portfolia pro jednotlivé eurokomisaře, protože jsou tam různé překryvy, což otevírá prostor pro spory. A kdo má v případě sporů poslední slovo? Je to samozřejmě předsedkyně Komise,“ komentuje pro Seznam Zprávy zástupce ředitele think tanku Europeum a bývalý unijní zpravodaj Viktor Daněk.
Kořeny jejího přístupu sahají už do jejího prvního období, které rámovaly dvě světové krize. Hned zkraje mandátu v roce 2020 se musela vypořádat s pandemií onemocnění covid-19, o dva roky později zase čelila mnoha tíživým otázkám v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině.
Politička obě krize ustála a v očích evropských státníků se etablovala jako rozvážná a pevná lídryně, která dokáže najít konsenzus mezi členskými státy.
„Pokud někdo táhne za delší konec provazu, někdo jiný táhne za ten kratší. Neřekl bych, že by se snažila poškodit eurokomisaře, ale je to spíše zkušenost z minulého funkčního období, kdy viděla, že spory v Komisi musí řešit předseda,“ myslí si expert Daněk.
Striktní Ursula von der Leyenová
Přístup von der Leyenové se ukázal i v den inaugurace Donalda Trumpa novým americkým prezidentem. Členové Evropské komise tehdy obdrželi striktní instrukce – přesdílet gratulaci staronové hlavě Bílého domu z profilu unijní lídryně Ursuly von der Leyenové na sociální síti X. Jakékoliv úpravy textu či vlastní vyjádření byly údajně zakázány.
Pozornost von der Leyenová vyvolala i kvůli mlžení okolo zápalu plic, který prodělala v lednu tohoto roku a skončila kvůli němu v nemocnici. Její tým o nemoci téměř neinformoval. Sama von der Leyenová pak nepředala své pravomoci nikomu z kolegů, a nemohlo se proto uskutečnit plánované setkání eurokomisařů v Polsku, jež sedmadvacítce tento půlrok předsedá.
V prvním funkčním období si osvojila strategii, kterou uplatňuje dodnes – o důležitých agendách nejraději rozhoduje sama nebo v úzkém okruhu nejbližších poradců, nesděluje některé informace o unijních záležitostech, jedná rychle a často nesmlouvavě.
V Unii je přístup von der Leyenové dobře známý. „Každý, kdo si myslel, že by se mohl změnit její styl, její vůle mít pevnou kontrolu, byl přinejmenším velmi naivní,“ komentoval na podzim pro server Politico nejmenovaný evropský diplomat opětovné zvolení von der Leyenové do čela Komise.
I přes kritiku veliká podpora
Rozhodnuti Evropského parlamentu udělit von der Leyenové i druhý mandát v čele Komise nicméně ukazuje, že i přes jisté kontroverze v Unii podporu stále má. A není malá – europoslanci ji zvolili většinou 401 hlasů. K obhájení funkce jich bylo potřeba 360.
„V očích evropských lídrů uspěla, jinak by ji nezvolili takovou většinou. Jsou to právě krize, které ji tak politicky posílily,“ potvrzuje vnitřní bruselskou dynamiku Viktor Daněk.
Šestašedesátiletá politička, která si v bruselských kuloárech vysloužila přezdívku „královna“, domněnky, že svůj styl administrativy nehodlá měnit, potvrdila již zkraje mandátu – při jmenování Evropské komise a následném rozdělování portfolií.
Nominanti na posty do poslední chvíle netušili, kdo dostane na starost jakou oblast, von der Leyenová své finální rozhodnutí ohlásila na tiskové konferenci dříve, než o něm informovala členy svého nového kabinetu.
Mezi Emmanuelem Macronem a Ursulou von der Leyenovou došlo již několikrát k pnutí.
Vášně nevyvolala pouze tím, jak nové složení Komise ohlásila, anebo způsobem, kterým jednotlivá portfolia rozdělila, ale i svými osobními preferencemi vůči kandidátům na eurokomisaře – ty totiž podle svého vlastního uvážení navrhují členské státy.
Nové rozložení sil v Unii
Byť von der Leyenová požadovala od každé členské země dva kandidáty – muže a ženu –, řada států požadavek nesplnila. Jedním z nich byl i francouzský prezident Emmanuel Macron, který navrhl pouze jedno jméno – Thierryho Bretona, jenž post eurokomisaře zastával již v předešlém funkčním období.
Ostřílený politik znalý unijních struktur v Komisi platil za nejtvrdšího kritika von der Leyenové, a není proto divu, že se jí jeho opětovné angažmá na eurokomisařském postu příliš nezamlouvalo. Na poslední chvíli proto zatlačila na francouzského prezidenta, který Bretona nakonec vyměnil za tehdejšího ministra zahraničí Stéphana Séjourného, o kterém se hovořilo jako o „méně kompetentním“ v porovnání s jeho předchůdcem.
Jakmile byla nová Komise odhalena, rozložení moci bylo jasné. „Bude mít mnohém více kontroly. Kdo by čekal, že je tohle možné?“ řekl nejmenovaný unijní úředník.
„Můžete to vlastně dělat jinak?“
Názory na přístup šéfky Komise se mezi eurokomisaři liší. Zatímco některým se její přístup příliš nezamlouvá, jiným naopak vyhovuje a cení si ho zejména kvůli tomu, že je to právě schopnost von der Leynové rychle a razantně jednat, kterou Unie v časech krize potřebuje.
„Jsou témata, která se zdála být centralizovaná, ale nikdy jsem neměla pocit, že by von der Leyenová nebo ostatní kolegové nevyslyšeli můj hlas,“ řekla serveru Politico bývalá česká komisařka Věra Jourová s tím, že míra centralizace moci je ve světle ruské invaze na Ukrajinu nutná.
Podporu von der Leyenová nachází i u maltského komisaře Glenna Micallefa. „Je tu pocit týmu. Všichni kolegové, se kterými jsem v kontaktu, jsou více než ochotní naslouchat a pomoci,“ řekl.
„Můžete to vlastně dělat jinak?“ pokládá řečnickou otázku další unijní diplomat.
