Koronaviry další pandemii nezpůsobí, spíš něco jiného, říká pionýr oboru

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rolf Hilgenfeld se studiu koronavirů věnoval ještě v době, kdy dle jeho slov „nikoho příliš nezajímaly“, protože ještě nebyl známý žádný případ přenosu koronaviru na člověka.

S příchodem viru SARS v roce 2002 se ale všechno změnilo. Hilgenfeld se proslavil jako autor prvních klíčových studií o tomto viru na světě, na což navázal i při studiu koronavirů MERS a SARS-CoV-2.

Vědec se už od začátku pandemie nechal slyšet, že covid-19 se nakonec vyvine do stadia neškodné nemoci.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy nyní, pět let poté, co virus poprvé otočil život naruby takřka na celém světě, uklidňuje, že SARS-CoV-2 a s ním i celá rodina koronavirů má snad definitivně chvíle největší slávy za sebou.

Další pandemii dle Hilgenfelda může způsobit spíš ptačí chřipka, nebo nějaký jiný druh RNA viru.

Už když jsme spolu mluvili poprvé, v roce 2021, jste říkal, že se z covidu-19 pravděpodobně stane mírné onemocnění podobné rýmě, nebo dětská nemoc. Už se to podle vás stalo?

Ano, do značné míry to podle mě už platí. Virus už zjevně oslabil a lidé z něj obecně nejsou vážně nemocní. Šířit se ale nadále dokáže velmi efektivně. Optimalizoval se do podoby, kdy se snadno šíří, ale nezpůsobuje tak vážné onemocnění, jako před několika lety. Můžeme tedy říct, že už není moc nebezpečný.

Byl ten proces evoluce viru v něčem zvláštní, nebo nakonec ničím nepřekvapil?

Řekl bych, že nijak zvlášť nepřekvapil. Evoluce virů má většinou několik fází a v případě SARS-CoV-2 došlo k poslední významné změně v momentě, kdy se objevila varianta omikron. To se stalo v roce 2021 a od té doby tato varianta způsobuje většinu infekcí až dodnes.

Žádná další změna viru směrem k vážnějším příznakům nehrozí?

Nemyslím si, že je to moc pravděpodobné. Cokoliv dalšího se objeví, bude to podobné tomu, co vidíme teď. Domnívám se, že získaná imunita v populaci zůstane, takže žádný přechod k velmi vážnému onemocnění se konat nebude.

Co nejdůležitějšího se věda díky pandemii naučila o celé rodině koronavirů?

Naučili jsme se samozřejmě hromadu věcí. Největší pokrok jsme asi udělali v tom, že teď máme inhibitory, které umí virus blokovat.

Velkou otázkou byl také mechanismus stojící za systémem korekcí vlastních chyb viru. Koronaviry jsou totiž výjimečné v tom, že při kopírování RNA používají, řekněme, „kontrolu kvality“, při níž vyřazují chybné nukletoidy. Právě toto jim pomáhalo i v odolnosti proti lékům. Už jsme to ale dokázali rozklíčovat, protože ten virus na molekulární úrovni známe nesrovnatelně lépe než před pěti lety.

Žádná další velká otázka nezbyla?

Podle mě je to takzvaný long covid. Já sám o tom až tolik nevím, ale je to věc, o které se pořád mluví a nikdo to nedokázal spolehlivě vysvětlit. Lidé tím nadále trpí, mají únavu a řadu dalších přetrvávajících příznaků, jenže nikdo neví, co přesně je způsobuje.

Pořád dochází k tomu, že lidé mají příznaky a my často máme tendenci to přehlížet a říkat, že jim nic není. Něco na tom ale určitě je. Abychom mohli uzavřít tento příběh, bude potřeba další výzkum.

Myslíte si, že svět někdy bude s jistotou znát, odkud virus pochází?

Obávám se, že pravděpodobně ne.

Jestli někdy přijde další pandemie, jaká šance je, že bude znovu koronavirová?

Já samozřejmě dopředu nevím, jaký virus může způsobit příští pandemii, ale domnívám se, že koronavirus to nebude. Spíš nějaký druh ptačí chřipky nebo nějaký jiný RNA virus.

Proč si to myslíte?

Protože věřím, že v populaci dlouho zůstane jistá úroveň imunity, která by měla být prospěšná i při styku s jinými druhy koronavirů. Když by například došlo k tomu, že by se začal nějak výrazně šířit virus MERS, ta nemoc by už díky té imunitě neměla mít tak vážný průběh.

Že to tak funguje, vidíme i na příkladech z minulosti. Můžeme se podívat například na pandemii takzvané španělské chřipky v roce 1918. Ta způsobila pravděpodobně až 40 milionů úmrtí po celém světě. Když ale přišlo výrazné šíření dalších druhů chřipek v roce 1957 a pak v roce 1968, situace byla podstatně méně nebezpečná, a to i přesto, že ty viry byly v lecčem docela dost odlišné.

Čemu se momentálně věnujete ve své vědecké práci?

Stále koronavirům. I přesto, že to dělám už od roku 1998, pořád je to pro mě dostatečně zajímavé. S mým týmem pracujeme především na inhibitorech blokujících virus. V tom už jsme dost pokročili, ale teď se snažíme, aby fungovaly i na zcela jiný druh RNA virů zvaný enteroviry.

Jde o úplně jiné viry způsobující velmi odlišná onemocnění než koronaviry, jako je například takzvaná sedmá nemoc. Sdílí ale s koronaviry jeden klíčový „stavební blok“, na který cílíme naším lékem, takže se teď snažíme docílit toho, aby lék blokoval oba druhy těchto virů. Mohlo by to fungovat řekněme podobně, jako fungují antibiotika proti bakteriím.