Írán má nového prezidenta. „Možná to povede k nějakým zvěrstvům,“ míní disident

Rozhovor s Maziarem Baharim vznikl v polovině července. Znovu ho zveřejňujeme v souvislosti s Pezeškjánovou inaugurací.

Nově zvolený íránský prezident Masúd Pezeškján, který v úterý 30. července složil přísahu, je na Západě označován za reformistu.

Poslanec a kardiochirurg, jenž začátkem července ve druhém kole voleb porazil ultrakonzervativního politika Sajjída Džalílího, je ale dlouhá léta součástí teokratického režimu pod vedením ajatolláha Alího Chameneího.

„Je reformistou v kontextu islámské republiky, což znamená, že je to někdo, kdo tomuto režimu slouží od roku 1979,“ vysvětluje v interview pro Seznam Zprávy Maziar Bahari, íránsko-kanadský novinář, režisér a lidskoprávní aktivista.

Režim v Teheránu podle něj není monolit. „Nehovoříme o vládě, v níž by všichni smýšleli stejně. Pezeškján tak reprezentuje ty části režimu, které nejsou příliš spokojené s tím nejideologičtějším jednáním vlády a se zasahováním do životů lidí,“ upozorňuje.

„Zároveň však nechce měnit režim, jde mu pouze o reformy v rámci režimu,“ popisuje smýšlení nového prezidenta.

Jaká je nyní nálada v Íránu po vítězství Masúda Pezeškjána v prezidentských volbách? Cítí lidé naději, nebo jsou spíš apatičtí?

Polovina lidí ve volbách nehlasovala a opozičnímu kandidátovi dalo hlas 25 procent voličů. Nevíme ale, kolik z nich hlasovalo pro něj a kolik proti Sajjídu Džalílímu. Je velmi těžké hodnotit náladu, protože nejsem v zemi (Maziar Bahari žije v Londýně, pozn. red.). Z toho, co jsem ale slyšel od našich kolegů a od občanských novinářů, se kterými spolupracujeme, jsou lidé obecně rádi, že se Džalílí nedostal k moci, protože je to ideologický fanatik. Našeptával by ideologii nejvyššímu vůdci, kterému je 85 let a myslím, že v tuto chvíli přemýšlí o svém odkazu.

Ti, co nehlasovali, tak či onak nemají víru a důvěru v systém. Jsou zoufalí, mnoho z nich je ve špatné ekonomické situaci. Mnoho lidí si myslí, že žijí ve velmi nespravedlivé společnosti. A já vždycky zdůrazňuji spravedlnost jako součást íránského narativu, protože jedním z důvodů revoluce z roku 1979, která vynesla tuto vládu k moci, byla skutečnost, že lidé měli pocit, že předchozí režim nebyl spravedlivý.

Zmiňujete špatnou ekonomickou situaci. Může být právě toto prostor pro Pezeškjána?

Ekonomických problémů je hodně. I když se je Pezeškján bude snažit řešit, nebude toho schopen, protože má na starosti jen malou část ekonomiky. Mnoho institucí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jako jsou Íránské revoluční gardy, různé nadace a další organizace –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ je pod přímým dohledem nejvyššího vůdce.

Existuje malá klika lidí, kteří jsou velmi mocní a stále více bohatnou. Obyčejní lidé jsou rádi, že hlupák Džalílí nebyl zvolen prezidentem, ani tak ale nemají příliš nadějí, pokud jde o nějakou radikální změnu v jejich zemi.

Jak Masúda Pezeškjána vidíte vy osobně? Na Západě je označován za reformistu, zároveň se ale zdá, že se drží v rámci režimní ideologie…

Je reformistou v kontextu islámské republiky, což znamená, že je to někdo, kdo slouží tomuto režimu od roku 1979. Dokonce i předtím byl revolucionářem, když ještě studoval. Pak vstoupil do Revolučních gard. Bojoval ve válce, byl náměstkem ministra zdravotnictví, ministrem zdravotnictví a dlouhá léta poslancem. Je to člověk, který je součástí režimu.

Na druhou stranu ale režim není monolit. Nehovoříme o vládě, v níž by všichni smýšleli stejně. Pezeškján tak reprezentuje ty části režimu, které nejsou příliš spokojené s tím nejideologičtějším jednáním vlády a se zasahováním do životů lidí. A chce reformovat vše, co vláda za ty tři katastrofální roky udělala. Zároveň však nechce měnit režim, jde mu pouze o reformy v rámci režimu.

Co od něj konkrétně očekáváte? Může něco opravdu změnit, když je parlament plný konzervativců?

Ano, v parlamentu je mnoho konzervativců, zároveň v něm ale konzervativci bojují proti sobě. A Pezeškján je poslancem od roku 2008, takže zákulisí parlamentu zná docela dobře. Jeho prvním krokem bude jmenovat ministry, kteří nejsou ideologičtí, a zároveň lidi, kteří mají zkušenosti a mohou projít filtrem parlamentu.

Další věci, které může udělat, jsou některé ekonomické reformy, aby se v Íránu stabilizovala hodnota dolaru, protože v současné době jsou v zemi různé hodnoty směny dolaru, které mnoha lidem umožňují se na tom obohacovat. Myslím, že také osloví některé země v regionu ke spolupráci, zejména pokud jde o vodní zdroje, protože sucho je jedním z nejhorších problémů, kterými Írán trpí.

Tím, že povede exekutivu, se proti němu budou chtít od počátku vymezit konzervativci v armádě a dalších institucích. Budou si chtít vykolíkovat svůj prostor, což možná povede k nějakým zvěrstvům a porušování lidských práv, jako je zatýkání aktivistů, žen, přísnější pravidla ohledně nošení hidžábu a podobně. Vyšlou tím Pezeškjánovi signál, že jsou tady a je nucen s nimi jednat.

Zmínil jste i vztahy se sousedy. Pezeškján v minulých dnech napsal článek na server New Arab, aby oslovil ty arabské. Myslíte, že bude pokračovat normalizace se Saúdskou Arábií? Po podpisu smlouvy to vypadá, že se sbližování zastavilo…

Myslím, že pokračují vyjednávání o Húthiích, na něž mají Íránci velký vliv. Nemyslím si ale, že by byli schopni je na 100 procent kontrolovat. V poslední době jsme neviděli tolik jejich útoků. Saúdové myslím budou pokračovat v procesu sbližování, jenž začal už za časů Ebráhíma Raísího (Pezeškjánův předchůdce, který zahynul při nehodě vrtulníku, pozn. red.).

Hlavním jablkem sváru mezi Íránem a Západem je samozřejmě vměšování Teheránu do palestinských záležitostí a pomoc Islámskému džihádu a Hamásu. A Hizballáh, který ve skutečnosti není íránskou proxy skupinou, ale je součástí Íránských revolučních gard. Pezeškján nebude schopen sám vést politiky, bude ale moci doporučit, co dělat. Uvidíme, nakolik ho Revoluční gardy, Nejvyšší národní bezpečnostní rada a nejvyšší vůdce budou poslouchat.

V září nás také čeká Valné shromáždění OSN v New Yorku. Prezident tam s největší pravděpodobností pojede a bude mluvit o novém Íránu. O tom, že se chce přátelit s ostatními zeměmi. Ale nemyslím, že bude sahat dál než ke svému mandátu a že by se sešel s prezidentem Joem Bidenem, protože nechce mít doma konflikty. Podnikne ale určitě mediální ofenzivu, dá rozhovory americkým médiím. Nebude jako Raísí, kterého chtěla zpovídat Christiane Amanpourová (známá novinářka CNN, pozn. red.), ale on ji odmítl, protože by neměla hidžáb.

Zmínil jste hnutí Hizballáh. V poslední době vypadá dost reálně, že vypukne válka mezi ním a Izraelem. Jak by se podle vás v takové chvíli zachoval Írán?

Pokud se Hizballáh zapojí do války s Izraelem, bude to v úzké koordinaci s íránským vedením Hizballáhu. Je součástí Íránských revolučních gard, takže se nebude rozhodovat na vlastní pěst. Írán bude podporovat Hizballáh, ale zároveň se nebude chtít do války přímo zapojit. Všichni na světě vědí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a Izrael lépe než kdokoli jiný –⁠⁠⁠⁠⁠⁠, že Hizballáh by nemohl existovat, kdyby neměl podporu Íránu.

Myslím, že zdrženlivost, kterou Hizballáh projevuje, z velké části pochází z Íránu. Bohužel se ale obávám, že tato situace je neudržitelná a dojde k nějaké větší konfrontaci, protože na jedné straně máte Revoluční gardy, tedy zastánce tvrdé linie, a také mnoho lidí v arabských zemích, kteří nevěří v právo na existenci Izraele a chtějí ho zničit. Na druhé straně tu máte národ, který chce přežít. Opotřebovávací válka tak může nějakou dobu pokračovat, pak ale dojde ke konfliktu, který může mít katastrofální důsledky.

Vraťme se ještě k lidským právům v Íránu. V zemi je vězněno hodně aktivistů i novinářů. Vy sám jste strávil pár měsíců v neblaze proslulé věznici Evin. Jak na to vzpomínáte? Změnilo se něco od té doby?

Evin je ve srovnání s dalšími věznicemi v Íránu relativně moderní zařízení. Političtí vězni a aktivisté, kteří tam jsou zavření, patří mezi známé lidi, takže díky tomu mají jistou imunitu, stejně jako jsem měl já. Kdybych nebyl známá osoba a byl vězněn v nějaké odlehlé oblasti, trpěl bych mnohem více. A v současnosti je takových lidí, kteří jsou vězněni v menších zařízeních, opravdu mnoho. A bohužel si myslím, že v prvních několika měsících se lidskoprávní podmínky ještě zhorší z důvodů, které jsem už popisoval –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ konzervativci si budou chtít vytyčit území.