Evropské talíře přestanou „zaostávat“. Geneticky upravené plodiny se blíží

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Evropský parlament minulý týden udělal schválením návrhu Evropské komise krok k tomu, aby se v Unii zmírnila pravidla pro používání technologií genetické modifikace na plodiny. Pravidla jsou v současnosti tak přísná, že se šlechtění plodin tzv. novými genomickými technikami v evropských zemích v zemědělství nepoužívá de facto vůbec.

Nové metody se v EU hojně využívají především ve vědeckém výzkumu. V praxi se do evropské půdy místo výrobků z tohoto oboru, který zejména díky revoluční metodě tzv. genetických nůžek CRISPR-Cas9 zažívá v posledních letech po celém světě boom, můžou sázet jen rostliny vyšlechtěné takzvaně „postaru“.

„Evropské regulace jsou pravděpodobně nejpřísnější na světě. Používat nové metody sice není vyloženě zakázané, ale musí to procházet velmi zdlouhavým a finančně náročným schvalovacím procesem a následně se musí zpracovávat na oddělených linkách. Fakticky tedy vlastně o zákaz jde,“ popsal Seznam Zprávám současný stav legislativy Aleš Pečinka, genetik specializující se na rostliny z Ústavu experimentální botaniky AV ČR.

Genetické modifikace, tedy úpravy genomu, plodinám většinou propůjčují například větší odolnost vůči škůdcům a chorobám nebo vylepšují jejich výživové vlastnosti a ve světě se používají už desítky let (zmiňovaný CRISPR až v posledních letech).

Například v USA pochází více než polovina celostátní sklizně (55 % z veškeré orné půdy) z plodin, které mají alespoň jednu modifikaci.

Jedinou hojně používanou modifikovanou plodinou v EU je podle Pečinky modifikovaná kukuřice, která se pěstuje ve Španělsku a Portugalsku. Do této kukuřice byl vložen gen z bakterie, který dokáže spustit výrobu specifické látky, která je toxická pro hmyzího škůdce zavíječe kukuřičného a pro člověka i všechny obratlovce je neškodná.

V EU povolený způsob modifikace, který jsme laicky nazvali „postaru“, se oproti novým technologiím liší v jednoduchosti řečeno tak, že jde o uměle vyvolaný (většinou pomocí specifických chemických látek nebo radioaktivním zářením) proces mutací, které se následně „třídí“ a vybírají se z nich jen ty, co se hodí. Neexistuje přitom žádná kontrola nad tím, jaké mutace nastanou. Nové technologie ale dokáží dědičnou informaci upravovat cíleně, čímž odpadá velké množství nadbytečných a nepotřebných mutací.

Návrh, v jehož důsledku by podobných plodin mohlo v EU vznikat víc, prošel Evropským parlamentem poměrem 307 ku 263 a momentálně je v procesu schvalování Evropskou radou, tedy hlavami členských států Unie.

Komise navrhuje geneticky upravené plodiny rozdělit do dvou skupin.

Do první (NGT1) mají patřit plodiny s modifikacemi, kterých bylo dosaženo i novými genomickými technikami. Patřit tam ale budou moct jen takové modifikace, kterých by šlo teoreticky dosáhnout i tradičními metodami šlechtění – tedy křížením rostlin, jenž zvládne i zběhlý zahrádkář, nebo výběrem rostlin s příhodnými mutacemi náhodou vytvořenými přírodou.

Zásadní podmínkou je podle Pečinky to, že do rostlin z této kategorie se nebude smět vkládat genetický materiál z druhů, které nejsou křížitelné. To znamená, že například zmiňovaná kukuřice s genem z bakterie tam pořád patřit nebude. Ta totiž nesplní parametry skupiny NGT1 a spadne do skupiny NGT2, která bude nadále podléhat přísné legislativě.

Na rostliny, které podmínky splní, bude legislativně nahlíženo de facto jako na normální.

Konkrétně by změna legislativy tedy podle vědce umožnila novými technikami v první řadě „umazávat“ nehodící se dědičnou informaci nebo pozměňovat jednotlivá písmena sekvence DNA. To se dělalo už i staršími chemickými nebo radiačními metodami mutageneze, ale bylo to náročnější a méně efektivní.

Kromě toho bude také možné dodat do DNA geny z takzvaného šlechtitelského materiálu, což jsou podle Pečinky zjednodušeně řečeno geny, o kterých se ví, že jsou v příbuzných druzích daných rostlin a jsou s nimi křížitelné i přirozeně.

Půjde tak například dosáhnout toho, že se vybrané rostlině, která je již vyšlechtěná a hodí se do zemědělství, přidá ne mnoho, ale jedna jediná hodící se vlastnost z příbuzné rostliny. To při tradičním křížení není možné, protože se nikdy nepřenese jen jeden gen a jedna vlastnost, ale tisíce genů, které velmi pravděpodobně přinesou i nějaké nežádoucí efekty jako například menší výnos a podobně.

Teoreticky by se tedy k rostlině, ve které převažují žádoucí vlastnosti i vysoká rezistence vůči škůdcům klasickým křížením dostat dalo, ale šance na úspěch by byla mizivá a bylo by potřeba nespočet pokusů. Díky cíleným úpravám se tento proces může výrazně zjednodušit a potřebná doba výrazně zkrátit.

I když změna projde, zůstane tedy podle Pečinky evropská legislativa v oboru poměrně přísná. Zároveň ale umožní začít s technologií pracovat a Evropa tak přestane „dobrovolně zaostávat“ v oboru, který má velkou budoucnost.

Jeho názor mezi vědci jasně převažuje. Návrhu ostatně předcházely opakované výzvy celé řady evropských vědců k povolení nových genomických technik. Naposledy k přijetí vyzvalo 1500 vědců včetně 37 laureátů Nobelových cen otevřeným dopisem letos v lednu.

Neexistují žádné důkazy, že by potraviny z geneticky upravených rostlin byly zdraví škodlivé či jakkoliv závadné kvůli těmto úpravám a valná většina vědců se shoduje, že jsou tyto potraviny bezpečné.

Za jistých okolností mohou být problematické ve vztahu k životnímu prostředí. Jednou z hlavních obav je, že by například zvýšená odolnost vůči škůdcům mohla spustit jejich nepředvídatelnou adaptaci, která by ve výsledku přinesla větší problémy. Řeší se to například tak, že se mezi modifikovanými rostlinami vysadí třeba 10 % nemodifikovaných, což tlak na škůdce výrazně sníží a zároveň zachová většinu úrody bez potřeby ji nákladně a neekologicky chránit.

Další problém pak může být například i odolnost vůči herbicidům či jiným chemikáliím. Zde ale jde čistě o obavu, že by kvůli rezistenci rostlin ubyl důvod snažit se pesticidů používat co nejméně a tím dbát na ekologičnost.

Po schválení návrhu v EP se proces přesunul do Evropské rady, tedy do režie vlád členských států. Tam se vyjednávání zřejmě zaseklo na dvou hlavních sporných bodech.

Podle serveru Euractiv se země nemohou shodnout, jestli bude možné geneticky upravené rostliny patentovat. V návrhu EK otázka není rozvedená a europoslanci chtějí tuto možnost zakázat.

Další spornou položkou zřejmě je označování výrobků z těchto rostlin, přičemž EK ho navrhovala ve skupině NGT1 povinně dávat jen na semena, ale europoslanci i na veškeré produkty.

Zdroje Euractivu uvedly, že jestli se spory nevyřeší během následujících „několika dní“, je pravděpodobné, že rozhodnutí padne až po červnových evropských volbách.