„Končím, i když nechci.“ Změnila svět tenisu a teď se loučí

Tato slova se objevila v posledním vydání časopisu Vogue s titulkem „Serena Williamsová se loučí s tenisem po svém – a vlastními slovy“.

Pro jednu z nejlepších sportovkyň všech dob, 23násobnou grandslamovou šampionku ve dvouhře a ikonu boje za práva žen bude nadcházející US Open posledním představením kariéry.

„Věřte mi, že jsem nikdy nechtěla volit mezi tenisem a rodinou. Nemyslím si, že je to fér. Kdybych byl chlap, tohle bych psát nemusela, protože bych jen hrála a vyhrávala, zatímco by moje žena věnovala fyzické úsilí rozšiřování naší rodiny. Nechápejte mě špatně – jsem ráda ženou a milovala jsem každou vteřinu svého těhotenství. (…) Tento měsíc mi ale bude 41 let a něčeho se vzdát musím.“

40letá Williamsová ve sloupku pro Vogue popsala svůj odchod jako „evoluci“, během které došla na křižovatku. Na rozcestí, na kterém jí ale ztěžkly nohy.

„Zdráhala jsem se přiznat sobě i komukoli jinému, že se potřebuju od tenisu posunout dál. S Alexisem, mým manželem, jsme o tom téměř nemluvili, je to jako tabu. Nemůžu se o tom bavit ani s mámou a tátou. Jako by to nebylo skutečné, pokud to neřeknu nahlas. Když na to přijde řeč, udělá se mi nepříjemný knedlík v krku a rozbrečím se. Jediný člověk, se kterým jsem to opravdu řešila, je můj terapeut!“ popsala své pocity z rozhodování nad koncem profesionální kariéry a dodala, že je nehodlá zlehčovat.

„Letos v březnu tenisový svět opouštěla světová jednička Ashleigh Bartyová a věřím, že se opravdu cítila připravená jít dál. Caroline Wozniacká, jedna z mých nejlepších kamarádek, po ukončení kariéry v roce 2020 cítila úlevu. Obdivuji je, ale budu upřímná. Toto téma pro mě není ani trochu šťastné,“ přiznala Williamsová, která prý stále cítí rozpolcenost.

„Vím, že se to obvykle neříká, ale cítím velkou bolest. Je to ta nejtěžší věc, jakou si dovedu představit. Nenávidím, že jsem na této křižovatce. Pořád si říkám, že bych si přála, aby to pro mě bylo snadné, ale není. Jsem rozpolcená: nechci, aby to skončilo, ale zároveň jsem připravená na to, co bude dál.“

Williamsová v červnu odehrála Wimbledon a naznačila, že by se mohla ukázat i na domácí půdě na US Open, které začíná 29. srpna. Svůj kariérní konec oznámila den poté, co se jí po 430 dnech opět povedlo vyhrát zápas ve dvouhře.

„Bohužel jsem letos nebyla připravená vyhrát Wimbledon. A nevím, jestli budu připravená vyhrát New York. Ale pokusím se o to,“ napsala tenistka, která se od svého debutu v září roku 1995 stala nejdominantnější ženskou tenistkou za posledních 30 let. Spolu se svou sestrou Venus proměňovaly jeden turnaj za druhým.

Serena o jediný grandslamový titul ve dvouhře zaostává za historickým rekordem Australanky Margaret Courtové. I ten Williamsová ve svém sloupku pro Vogue zmínila.

„Lhala bych, kdybych tvrdila, že o ten rekord nestojím. Samozřejmě že ano. Ale denně na něj opravdu nemyslím. Pokud jsem ve finále grandslamu, pak ano, na ten rekord myslím. Možná jsem na to myslela až moc, a to mi nepomohlo,“ napsala a náznakem si povzdechla, že mohla mít více než 30 grandslamů.

„Po návratu z porodnice jsem měla šanci. Od císařského řezu přes druhou plicní embolii jsem se dostala do finále grandslamu. Hrála jsem při kojení. Hrála jsem přes poporodní deprese. Ale nedostala jsem se tam. Měla jsem, chtěla jsem, mohla jsem. Nepředvedla jsem se tak, jak jsem měla nebo mohla,“ uvedla.

Nicméně se předvedla 23krát. „A to je vlastně výjimečné. Ale v těchto dnech, když si mám vybrat mezi budováním tenisového životopisu a budováním rodiny, volím to druhé.“

Přiznala, že také nerada přemýšlí o svém odkazu.

„Často se mě na to ptají a já nikdy nevím, co přesně říct. Ale ráda bych si myslela, že díky možnostem, které mi byly poskytnuty, mají sportovkyně pocit, že mohou být na kurtu samy sebou. Mohou hrát agresivně a vítězně zvedat pěsti. Mohou být silné a zároveň krásné. Mohou nosit, co chtějí, a říkat, co chtějí, a nakopávat zadky a být na to všechno hrdé. Doufám, že mě lidé v průběhu let začnou vnímat jako symbol něčeho většího, než je tenis.“

Není pochyb o tom, že je Serena Williamsová výraznou osobností i mimo kurt. Dlouhodobě bojuje za ženská práva a rovnoprávnost a neštítí se upozorňovat na diskriminaci ve sportu. Opakovaně se nebála postavit sama za sebe, brojit proti dvojímu metru, rozdílům v odměňování žen a mužů či sexistickým poznámkám.

V rozhovoru pro Huffpost Williamsová přiznala, že diskriminaci čelí prakticky denně. „Jako jedné z vedoucích osobností ženského sportu se to prostě stává často. Tím myslím každý den. Někdy na turnajích musím bojovat za ostatní hráčky, aby na velkém kurtu byly vidět. Myslím, že můj sport ušel opravdu, opravdu dlouhou cestu, ale ženy se nesmějí hádat s rozhodčími, jinak přijdou o zápasy, a muži mají tendenci na ně plivat a nic se nezmění,“ řekla a narazila tak na známou hádku mezi ní a rozhodčím Carlosem Ramosem během finále US Open v roce 2018.

Tehdy prohrála s Naomi Ósakaovou a byla penalizována za porušení kodexu. Označení Ramose za „zloděje“ a „lháře“ ji stálo trestný bod a zápas a jako vedlejší efekt spustilo diskuzi o sexismu ve sportu. „Jsou tu muži, kteří řekli spoustu horších věcí. Ale protože jsou to muži, nic se jim za to nestane,“ vyjádřila se posléze tenistka. „Seberete mi bod, protože jsem žena? To není správné,“ dodala.

I sám trenér Patrick Mouratoglou nakonec přiznal, že ji neoprávněně koučoval ve druhém setu. Serena tehdy dostala pokutu celkem 17 tisíc dolarů.

Na obranu Williamsové se tehdy postavil například kolega z branže Novak Djokovič či Ženská tenisová asociace. Serena směrem k rozhodčímu vzkázala, že jí „dluží omluvu“.

„Vyrazilo mi to dech, ale budu dál bojovat za ženy. To, že si tím musím projít, je jen příkladem pro další ženy, které mají emoce a chtějí se projevit a chtějí být silné. Díky dnešku jim to bude umožněno. Mně to možná nevyšlo, ale další už to vyjde,“ dodala v rozhovoru po zápasu.

Své pak sehrála také média, která její výstup s rozhodčím označovala za „zhroucení“ a šampionku popisovala jako „hysterickou“.

Během French Open v roce 2018 zase Williamsová dostala pokárání za to, že si na zápas oblékla tzv. catsuit. Williamsová tehdy otevřeně hovořila o svých zdravotních problémech během a po narození dcery, včetně tvorby krevních sraženin - a catsuit jejímu krevnímu oběhu pomáhal. French Open však její outfit označilo za porušení pravidel, což vyvolalo ostrou debatu o sexistických pravidlech oblékání v tenise.

Williamsová výrazně pozvedla také diskuze o rovnosti platů ve sportu. „Nemůžete čekat, že se věci změní přes noc. Líbí se mi ale, že si lidé začínají uvědomovat, že si ženy zaslouží stejnou odměnu jako muži,“ říkávala k tématu.

Během olympijských her v Tokiu pak působila jako ambasadorka kampaně Just #WatchMe společnosti Secret, která vyzývá k větší podpoře mladých sportovkyň a zdůrazňuje, že další generace žen ve sportu by neměla pro uznání překonávat skleněné stropy, ale měla by být povzbuzována od začátku. Kampaň Secret ukázala, že u dívek existuje dvakrát vyšší pravděpodobnost, že se sportem skončí, než u chlapců.

„V loučení jsem hrozná, nejhorší na světě. Ale vězte, že jsem za vás vděčná víc, než dokážu vyjádřit slovy. Dovedli jste mě k tolika vítězstvím a tolika trofejím. Bude mi chybět ta verze mě, ta holka, která hrála tenis. A vy mi budete chybět také,“ vzkázala Williamsová na rozloučenou přes Vogue.