Článek
Den poté, co hnutí Hamás provedlo 7. října teroristický útok v Izraeli a vypukla válka v Pásmu Gazy, zahájilo přeshraniční útoky i libanonské hnutí Hizballáh. Ostřelování vojenských cílů, ale i civilních oblastí prezentuje jako otevření fronty na podporu Palestiny. Události v sousedících státech tedy není možné vnímat odděleně. Libanonem již téměř rok zmítá válka, ač regionálně omezená a žádající si výrazně nižší počty obětí. Výbuchy komunikačních zařízení členů Hizballáhu situaci prudce eskalovaly.
Izrael se k útoku přímo nepřihlásil, což není velkým překvapením. Málokdo však pochybuje, že by neproběhl v izraelské režii a že by cílem nebyli členové hnutí Hizballáh. Situace je ale komplikovanější a komplexnější, než se může na první pohled zdát. Je nutné se alespoň na chvíli zastavit u struktury a pozice této skupiny.
Organizace, financovaná primárně z Íránu a ze zdrojů libanonské šíitské komunity, je některými mezinárodními subjekty považována za teroristickou skupinu jako celek. Nepřekvapivě mezi ně patří USA a Izrael, ale i Německo a Rakousko. Evropská unie jako celek však za teroristické označuje pouze její militantní křídlo. Rovněž státy Arabské ligy hnutí odsoudily jako teroristickou skupinu na základě zapojení do bojů v Sýrii, označení však neplatí pro jeho veškeré části.
Ozbrojené křídlo Hizballáhu je největší nestátní armádou na světě. Součástí hnutí je však také politická strana sedící v parlamentu i místní správa mnoha převážně jižních území. Vzhledem k absenci veřejné infrastruktury dále zřizují řadu sociálních zařízení, mezi nimi i nemocnice.
Znalost této struktury nemá omlouvat činnost Hizballáhu, je však zcela klíčová pro pochopení kontextu současných událostí. Včetně toho, jak se mohly pagery dostat do rukou lidem, kteří nepůsobili na vojenských postech, a vést k civilním ztrátám. Uživatelé komunikačních zařízení se v době útoku navíc pohybovali na veřejných místech. Výbuch tedy zasáhl mnoho běžných občanů fyzicky, ale také psychicky.
Vojenská operace, nebo teroristický útok?
Vyšetřování okolností operace stále probíhá, avšak dosud známé skutečnosti podporují názor, že detonovaná zařízení byla vyrobena přímo Izraelem. Dojít k tomu mělo prostřednictvím falešné firmy, což potvrzuje dlouhodobé plánování akce.
Mezinárodní společenství si již nyní může klást dvě zásadní otázky: Jak na útok pohlížet z perspektivy mezinárodního práva a zda je možné jej klasifikovat jako teroristický.
V pohledu mezinárodního práva došlo k jeho porušení již samotným použitím nástražných výbušných zařízení. Dále také pro nemožnost odhadnout dopady na civilní obyvatelstvo, a tedy zaručení proporcionality. Z analýzy by se neměl vytratit ani fakt, že Libanon je suverénní stát, jehož integrita byla zásadně narušena.
Dvoudenní vlna výbuchů komunikačních zařízení navíc splňuje řadu definičních prvků teroristického útoku. Patří k nim především neselektivnost cílů, a tedy ohrožení civilistů, dopady na jejich fyzické i psychické zdraví a vytvoření pocitu ohrožení ve společnosti, také značné narušení infrastruktury, jako je třeba přetížení zdravotnických zařízení. Dále jednoznačně sledovala politické cíle.
V Evropě zaznívá mnoho hlasů, které operaci označují za chirurgicky přesnou, někdy dokonce geniální. Pro udržení alespoň základní morální integrity je ale klíčové měřit všem stejným metrem. Rozdílné standardy vedou k podrývaní mezinárodní důvěryhodnosti Evropy.
Co bude dál?
Ze severu Izraele byly od začátku války evakuovány desítky tisíc civilistů. Rok trvající válka vedla také k vnitřnímu vysídlení 100 000 obyvatel v jižním Libanonu. Zabito zde bylo minimálně sto civilistů, včetně tří novinářů, a dochází k rozsáhlé devastaci životního prostředí. Eskalující konflikt nyní přispívá a bude dále přispívat k nuceným odchodům.
Po dvoudenní sérii výbuchů komunikačních zařízení následovalo silné celonoční bombardování jižních regionů a údolí Bikáa. Druhý den byl srovnán se zemí dům přímo v Bejrútu. Při tomto útoku zahynulo více než 50 lidí, včetně dvou vysoce postavených velitelů Hizballáhu. Desítky dalších jsou zraněny nebo stále uvězněny pod sutinami. Během víkendu a pondělního rána dochází k nejintenzivnějšímu bombardování libanonských území od počátku války. Rakety Hizballáhu pak dopadají zatím nejhlouběji na území izraelské.
Od loňského října se střídavě stupňovaly a zase utichaly obavy z rozšíření probíhající války. V této chvíli jsme k jejímu vypuknutí pravděpodobně blíže, než jakékoli obavy napovídaly. Souvisí to i se skutečností, že izraelský premiér, jehož politická kariéra je na pokračování války do velké míry závislá, vyhlásil za nový cíl války návrat vnitřních uprchlíků do severních regionů. Na hranici se nyní přesunují jednotky IDF, ač se zatím nejedná o plnou mobilizaci.
Ve hře je mnoho zájmů mezinárodních hráčů, ale některé skutečnosti jsou jisté. Představitelé Hizballáhu opakovaně prohlásili, že jejich útoky nepřestanou, dokud neskončí válka v Pásmu Gazy. Není důvod se domnívat, že se tato situace změní. Naděje na zklidnění však nesouvisí pouze s dojednáním příměří v Gaze, ale i s dosažením spravedlivého uspořádání správy nad palestinským územím. Do té doby budou na místě eliminovaných militantních skupin vznikat nové, zatímco místní obyvatelé budou dále umírat nebo žít ve strachu.
