Komentář: Vrátí se Trump?

Američany už letos v listopadu čekají volby do Kongresu. Takzvané „midterms“ se konají vždy v polovině prezidentského mandátu. A v souvislosti s tímto termínem se opět objevuje také otázka, zda úřadujícího demokratického prezidenta Joea Bidena náhodou nevyzve v roce 2024 za republikány znovu Donald Trump.

Obecný zájem o Trumpovu osobu opět vzrostl, když si tento týden federální soudce v Los Angeles vyžádal od právníka Johna Eastmana e-maily týkající se komunikace mezi Eastmanem a prezidentem Trumpem ohledně útoku na Kapitol 6. ledna 2021.

Pro Trumpa jako takového to zatím nic neznamená. Jedná se „jen“ o názor jednoho soudce. Pokud by však postupně více lidí došlo k závěru, že existují dostatečné důkazy o tom, že bývalý prezident se pokoušel bránit Kongresu ve výkonu jeho pravomocí (v tomto případě oficiálnímu předání moci Joeu Bidenovi na základě výsledků voleb), mohl by být Trump skutečně obviněn.

K tak výraznému posunu v následujících měsících zřejmě nedojde. Někteří novináři se však zcela vážně zaobírají možností, že by se Donald Trump mohl stát republikánským nominantem ve volbách v roce 2024.

Ostatně i sám prezident Biden dostal na summitu NATO otázku, zda si myslí, že proti němu při jeho obhajobě bude opět stát Trump. A odpověděl: „Byl bych velmi šťastný, kdyby proti mně v následujících volbách kandidoval stejný muž.“

Když už o té variantě přemýšlíme, stojí za to připomenout, že podle aktuálních průzkumů by výsledek prezidentské odvety obou politiků byl opět velmi těsný.

Biden, který už oznámil svůj záměr obhajovat mandát, by se ale místo pošťuchování Trumpa měl starat spíš o nadcházející kongresové volby. Američtí voliči v těchto volbách vždy vystavují úřadující administrativě pomyslné pololetní vysvědčení. A pro demokraty to zatím vypadá dost bledě. Oblíbenost Joea Bidena je nízká, kroky jeho vlády schvaluje zhruba 40 procent Američanů.

Nejpalčivějšími problémy v očích voličů jsou vysoká inflace (která může USA trápit klidně další tři roky), zvláště ceny potravin a benzínu rostoucí v návaznosti na krizi dodavatelských řetězců i válku na Ukrajině. K ekonomickým trablům se přidal také pocit mnohých Američanů, že Biden není po napadení Ukrajiny vůči Kremlu dostatečně tvrdý. Takový pocit podle průzkumu agentury AP sdílí 56 procent lidí.

Zároveň republikánská strana už od loňského listopadu konzistentně vede v průzkumech ohledně voličských preferencí pro všeobecné volby o několik procentních bodů. To se děje málokdy. Jinými slovy – v kombinaci s dalšími lokálními problémy, jako je obzvláštní neoblíbenost prezidenta ve státě Georgia nebo neřešená migrační krize v jižních státech, to vypadá, že předvolební situace není pro demokraty vůbec dobrá. V tuto chvíli existuje reálné riziko, že Biden dokončí svůj mandát s opozičním Kongresem v zádech.

To nás obratem vrací k otázce: Pokud se tak stane, měl by Bidena za dva roky v prezidentském klání vyzvat opět Donald Trump? Mediálně je to vděčná a snadno uchopitelná možnost. Ale hned z několika důvodů není pravděpodobná.

Pro Trumpa je – stejně jako pro Bidena – překážkou stáří. Bývalému prezidentovi bude v roce 2024 78 let, úřadující hlavě státu dokonce o čtyři více. Ostatně všechny současné nejvyšší americké politické špičky (Mitch McConnell, Nancy Pelosi a Chuck Schumer) jsou s výjimkou viceprezidentky Kamaly Harris v důchodovém věku. Je jen otázkou času, kdy se ke slovu dostane mladší, energičtější generace. A k té Trump skutečně nepatří.

Biden má za dobu svého působení v Bílém domě na triku hned několik trapných přeřeků, což bývá – podobně jako občas nejasná komunikace – často přičítáno jeho věku. Ale tento argument by mohl ve volebním boji zdiskreditovat nejen úřadujícího prezidenta, ale i jeho vrstevníka Trumpa.

Druhou, vážnější výtkou vůči Trumpovi je zmiňovaný škraloup spojený s útokem na Kapitol. Trump vnitřně nikdy neuznal svou volební porážku. A pokud by došlo na druhé kolo souboje s Bidenem, jen těžko by držel své emoce na uzdě. Navíc je Trumpův přístup k demokratickému procesu silnou a snadno využitelnou kartou, kterou by demokraté nepochybně často kladli na stůl. Záběry z útoku na Kapitol by se zcela jistě objevovaly v jejich každé druhé reklamě.

Zjednodušeně řečeno události ze šestého ledna Trumpa jako politika pro značnou část Američanů velmi kompromitovaly a staly se pro jeho případné znovuzvolení velkou překážkou.

Kromě toho je otázkou, zda by sám Trump o další vyčerpávající volební kampaň a další čtyři roky v úřadu vůbec stál. Své příznivce totiž v současnosti baví „stanovisky 45. prezidenta USA“ například o tom, že při golfu zahrál hole-in-one.

Navíc nezapomínejme, že případná Trumpova kampaň by měla potíže kvůli jeho vyloučení ze sociálních sítí, které je nadále v platnosti. Doba se od roku 2016 dost posunula a sociální sítě jsou dnes hlavním komunikačním kanálem mezi politiky a voliči. A Trump by jej prakticky nemohl využívat.

A v neposlední řadě je tu překážka, kterou pro Trumpa představuje jeho vlastní strana. Není tajemstvím, že mocného šéfa senátních republikánů Mitche McConnella Trump bytostně nesnáší. A je to vzájemné, McConnell zase nesnáší Trumpa. A je dobré mít na paměti, že momentálně je to McConnell, nikoli Trump, kdo má ve straně moc a v zemi vliv na legislativní procesy.

Zároveň to opět bude tento zkušený senátor z Kentucky, kdo v případě, že republikáni získají většinu v senátu, bude připravovat cíleným mařením prezidentské agendy půdu pro návrat republikánů do Bílého domu v roce 2024. A rozhodně si nebude přát, aby o post prezidenta opět usiloval Trump.

Jistě, nabízí se možnost, že by Trump kandidoval v čele vlastní strany. Tím už bývalá hlava státu v minulosti strašila několikrát. Avšak kvůli chybějící stranické infrastruktuře na celostátní úrovni a celkové finanční náročnosti takového projektu to působí jako nepravděpodobný scénář.

Trumpova ideologie je však v rámci Republikánské strany nadále vlivná. Ostatně význam Trumpova prezidentství tkví mimo jiné v tom, že zcela překopal paradigma americké politiky. Z republikánů udělal stranu, která částečně opustila společensko-ekonomický konsenzus přijatý za vlády Ronalda Reagana. A velký důraz položil na snahu (alespoň předstíranou) zmírnit dopad globalizace na běžné Američany žijící mimo bohatá pobřeží. Dá se tedy předpokládat, že si strana sice nevybere do prezidentského klání Trumpa, ale dost možná nějakého jeho duchovního nástupce.

Kdo by to mohl být? Nabízí se floridský guvernér Ron DeSantis, který si získal celostátní pozornost a sympatie některých Američanů svým liberálním přístupem k opatřením během pandemie. Zároveň mnohým konvenuje jeho zapojení do tamních kulturních válek, v nichž DeSantis zaujímá stejné pozice jako Trump. Umírněnější volbou by pak mohl být Trumpův viceprezident Mike Pence. Obě výše zmíněné varianty se momentálně jeví jako mnohem pravděpodobnější než velký comeback bývalého prezidenta.