Článek
Zavřené hranice a za nimi davy zoufalých utečenců, kteří po týdnech strastiplného putování ze Sýrie nebo Afghánistánu doufají v soucit Evropanů. Místo toho končí i na několik let zavření v uprchlických táborech nebo azylových zařízeních, zatímco si členské země EU vzájemně přehazují odpovědnost.
Temné obrazy z let 2015 a 2016 se zatím v souvislosti s Ukrajinou neobjevují. Proč? Není to jen díky velké ochotě států střední a východní Evropy, ale i díky solidaritě celé Evropské unie. Ta řekla: Bereme to na sebe všichni.
Členské státy EU se totiž shodly na bezprecedentním kroku: jednomyslně odsouhlasily zavedení mimořádné ochrany pro uprchlíky z Ukrajiny. Ti proto nemusejí po příchodu do Česka ani jiných států žádat o azyl. Naopak mohou rovnou začít pracovat nebo chodit do školy. Jako kdyby tu měli povolení k pobytu.
Experti na migraci se shodují, že toto opatření, vymyšlené už v souvislosti s válkami v bývalé Jugoslávii v 90. letech, ale poprvé uplatněné až letos, výrazně uleví i Česku.
Evropská solidarita, ke které se státy EU nyní přihlásily, dalece překračuje míru, o kterou usilovaly „přerozdělovací kvóty“ nechvalně proslulé během let 2015 a 2016. Proti povinnému přerozdělování běženců dlouhé roky neúnavně brojil bývalý premiér Andrej Babiš i zástupci dalších středo- a východoevropských zemí. A to dokonce i v době, kdy už takové řešení v EU nikdo neprosazoval.
Do Česka může z Ukrajiny přijít bezmála půl milionu lidí, jak upozornil ministr vnitra Vít Rakušan. Celá EU počítá v krizovém scénáři s osmi nebo i deseti miliony lidí na útěku. Za „normálních“ okolností by museli po třech měsících pobytu v Evropě žádat o azyl nebo povolení k pobytu. Vzhledem k tomu, kolik lidí nyní do Česka přichází, znamenalo by to obrovskou zátěž na tuzemský azylový a migrační systém.
Díky rychlé unijní reakci ale Česko, Slovensko, Polsko ani další nemusejí spoléhat na zdlouhavý a nákladný proces azylové ochrany pro každého jednotlivého Ukrajince či Ukrajinku. Tito lidé získají právní ochranu a materiální podporu v EU okamžitě a plošně. Přihlásit se o pomoc mohou v první zemi, do níž v rámci Unie vstoupí (pro většinu je to Polsko), ale také kdekoli jinde. Svou registraci mohou časem také změnit. To jim výrazně usnadní situaci, třeba kdyby se rozhodli pokračovat dál na západ.
Důvod, proč se přehlcení azylovými žádostmi Česku alespoň zatím vyhne, je solidarita všech členských zemí EU. Tedy třeba i Švédska, Itálie nebo Německa, kterým Praha odmítla pomáhat s přerozdělením blízkovýchodních uprchlíků a které donedávna nesly hlavní tíhu uprchlické krize. Podobně jako země střední a východní Evropy dnes.
Má to ale i háček. Zatímco v politické rovině je míra evropské solidarity nevídaná, právní vymahatelnost klíčového předpokladu mimořádné ochrany, tedy že se do starosti o Ukrajince zapojí všechny státy EU, je značně nejistá. Na rozdíl od kvót, jež zaváděly odpovědnost bez výhrad.
Mimořádná ochrana navíc jen potvrzuje naprosto evidentní dvojitý standard, se kterým Evropa k utečencům přistupuje. Na jednu stranu je to pochopitelné. Na západ Ukrajiny je to z Ostravy nebo Třince blíž než k západní hranici Česka. Lidé, kteří odsud prchají před ruskými bombami, jsou blízcí svou kulturou, vyznáním i barvou pleti. Vzbuzují proto obrovskou vlnu soucitu, solidarity a ochoty pomáhat. Na druhou stranu je ostudné, že třeba právě ve střední Evropě nedokázaly tyto pocity z hlubokého spánku vyrušit ani brutální války a útlak v Sýrii, Iráku nebo Afghánistánu.
Potřeba ani limity evropské solidarity ale ještě nejsou zdaleka vyčerpané. Je možné, že Praha nebo Varšava přestanou brzy zvládat i jednoduchou administrativu spojenou s registrací příchozích Ukrajinců. Česko už muselo EU požádat o pomoc se zajištěním nouzového ubytování. Výhledově může být potíž s hledáním míst ve školách a školkách pro malé Ukrajinky a Ukrajince.
Jak se k takovým výzvám postaví zbytek evropské sedmadvacítky v dalších týdnech a měsících, zatím není jasné. Sama směrnice o mimořádné ochraně to neupřesňuje. Její uplatnění je ale důležitým signálem solidarity mezi členskými zeměmi EU. A zdrojem úlevy pro Česko a také důvodem, proč nyní není nutné znovu otevírat diskuse o přerozdělovacích kvótách.
