Komentář: Trump otevřel dveře k diskuzi. Dělejme, co potřebujeme

Nejsem ekonom, ale podle kvalifikovaných reakcí nemají nová cla ekonomickou logiku. Zřejmě jsou více politickou agendou. Když se ale podívám na své akciové portfolio, vidím katastrofu. Je zbarvená do krvavé červeně a ztratil jsem 25 procent. Beru to jako daň za poznání, že Donald není žádný advokát ani pro americké firmy. Laicky si z jeho postupu pro sebe srovnám, kde nám poznání kompenzuje hospodářské ztráty. Trump totiž neargumentuje, jen koná a my se z toho můžeme učit.

Kdybychom tomu museli čelit sami, jako Česká republika, bylo by to horší. Se zeměmi, jako Německo, Francie, Itálie nebo Dánsko, Finsko či Švédsko, může být naše odpověď pro Američany hodná pozornosti. Jsme nejbohatší kontinent, velké odbytiště zámořské produkce, technologické, farmaceutické, zbrojařské, výzkumné a další. Evropské produkty, dokonce i některé české, mají v Americe solidní jméno, hodnotu a výsledky. Zvážit a poměřit tyto dvě okolnosti by mělo vést k přiměřené reakci, kterou Američané zaznamenají, aniž bychom zničili to, na čem je shoda i naše hodnota v zámoří.

Je-li první akce z Bílého domu rozpoznatelně politická, vedená hospodářskými nástroji, měla by mít podobnou povahu i naše odpověď. A vyústit v jednání, ve kterém nové administrativě dokážeme vysvětlit nejen nesmyslnost vzájemné obchodní války, ale i hodnotu globálního Západu. Donald Trump ji zřejmě nezná. Navíc bychom do agendy mohli protlačit některé naše důležité body.

Český zájem je spojený s unijní budoucností a momentálně poněkud nešťastně rozkolísaným transatlantickým vztahem. Je ale v našem zájmu zachovat a prohloubit obojí. Posílit evropské ukotvení a revitalizovat nebo držet transatlantické.

Prvé, unijní, bych doporučil posílit eurem, přivázat se pevněji k evropské západní lodi. Plníme kritéria, jsme v kondici Unii posílit, nikoli oslabit. A snad dokážeme být konstruktivně platnými i u stolu euro skupiny.

Při rozkolísání transatlantických vztahů zesiluje bezpečnostní váha eurové vazby. Náklady, které do eura vložíme, jsou investicí do bezpečnosti. Navíc – v exportní ekonomice neproděláme, naopak. Prodělají ti, kteří nám korunu spekulativními nebo euroskeptickými aktivitami udržují a prodražují.

Transatlantické potřeby pojistíme navyšováním obranných výdajů směrem ke třem procentům. Ovšem s tím, že vyjednávat by bylo užitečné i o hotových a připravených kontraktech. Zakázka na letadla F-35 je – pokud vím – zafixovaná. To ale nevylučuje možnost zeptat se Američanů, zda platí, že nebudou letadlům jakkoli ovlivňovat jejich kvalitu výrobou nebo červeným tlačítkem. Zda tedy platí kontrakt nebo pohrůžka jejich prezidenta. A doplnit tento závazek jako součást nebo podmínku platnosti smlouvy.

Právníky i diplomaty na takové jednání máme. Výroky Donalda Trumpa mohou být právním důvodem k verifikaci platnosti smlouvy, byť by se Američané zřejmě zpotili. Navíc můžeme tuto proceduru konzultovat s dalšími spojenci, kteří jsou ve frontě na tyto letouny před námi i za námi.

Pokud prezident Trump zmiňoval, jak je přetížený válečnou agendou, nepřímo přiznal, co vidíme: Nedaří se mu Kreml přimět k zastavení válečných operací a zahájení mírových rozhovorů. A nevynutil si na Ukrajincích slepý podpis smlouvy o těžbě nerostů. Jak Rusy známe, je to tím, že si Kreml myslí, že budou Trumpa dále smýkat a vodit, že jim vydrží podpora Číny, spolupráce s Koreou a Iránem a Ukrajince i Evropany udrží mimo jednací stůl. A že v mírových jednáních na Američanech dosáhnou více než vojenskými prostředky na bojišti.

My se ale můžeme a budeme podílet na důležité komponentě mírového aranžmá, kterou je opření Ukrajiny o evropskou spolupráci s perspektivou členství v EU a synergický tlak proti Kremlu na diplomatickém i sankčním stole.

Rusko není v amerických celních sazebnících, protože právě vyjednává ve Washingtonu. Uvidíme, čeho dosáhne, může dopadnout i hůř. Ale rozmrazení ruského majetku v Evropě rozhodně ne. Evropa by měla postupovat opačně, protože není vázána dohodami z Rijádu, kam nebyla pozvána.

Separátní nebo duální tlak na Kreml z Evropy, v zájmu ukončení bojů, nemůže uškodit. A Rusové musí vědět, že v případě nedohody s Američany nebude Evropa dělat „hodného“, ale „zlého“ policajta. A měli bychom přitlačit a mít svou představu řešení.

Naší regionální kartou ve hře – spolu s Polskem a Litvou – by mohla být demilitarizace Královce neboli Kaliningradu, který je napěchovaný ruskými raketami v krátkém časovém doletu k nám. Je to nejbližší hrozba, kterou bychom měli chtít řešit v rámci mírových jednání. Není důvod, proč požadavek na demilitarizaci nepředložit Američanům jako součást zvyšování vojenské bezpečnosti Evropy.

Ruský kus země mezi Litvou a Polskem je absurdní, ale byť i zůstane ruský, měl by být bez raket a armády. Podobně jako budou chtít Rusové demilitarizovat na okupovaných ukrajinských územích. A mimochodem, právě v Litvě dnes musí kvůli Královci Američané držet svůj vojenský kontingent, kde jim v minulém týdnu tragicky zahynuli čtyři vojáci.

Naší úlohou je takovou věc předjednat s Poláky a Litevci, získat podporu dalších Evropanů v NATO a pak to posunout do Bílého domu. Ať se Američané ukážou, zejména ve chvíli, kdy zjistí, že si Kreml s nimi hraje na kočku s myší.

Mnoho lidí v Česku nadává na Ukrajince, aniž by si uvědomili, co pro nás Ukrajina dělá, znamená a jak na celém vývoji můžeme získat. Nejen na domácím pracovním trhu, ale na velkých ukrajinských územích, která budou Evropu oddělovat od Ruska, jež se periodicky dopouští agrese – i vůči nám. Je třeba s tím počítat. Čím dále budou ruské hranice, tím pro nás lépe.

Evropská perspektiva Ukrajiny může být i „česká“. Je to příležitost, kterou vytvořila česká vláda ve spolupráci s dalšími evropskými zeměmi ve prospěch napadené země. V tomto úsilí jsou i soukromé prostředky stovek tisíc občanů, kteří do podpory Ukrajiny vložili své osobní peníze. Bez fanfár a nároku na ocenění. I oni jsou hlavními investory do hodnot svobody a suverenity jako základu naší pozice v Evropě.

Ano, umíme pomoct a zabrat, když se někdo ocitne v nouzi kvůli ruské agresi a barbarství. Známe hodnotu možnosti rozhodovat o sobě, žít nezávisle a těšit se bezpečí západního světa. Víme, že redukovat spolupráci s Ruskem jen na obchod a energetiku byl hazard, který po pádu železné opony nevyšel. I tím, že jsme se obchodem nechali odtlačit od důrazu na občanská práva a právní stát v Rusku. Proto dnes cílevědomě dáváme velké soukromé prostředky do obrany Ukrajiny před agresorem, který naše hodnoty neuznává a bojuje proti nim.

Nová cla nevznikla ze vzduchoprázdna. Jsou součástí úsilí týmu Donalda Trumpa změnit globální liberální poměry ve prospěch konkurence národních států a jejich velikosti. Není to tak dávno, co jsme se od Američanů učili opak. Pomohli nám hodně v tom, jak z nedemokratické vlády jedné strany, která zcela kontrolovala stát i společnost, vytvořit systém, kde právo je nadřazeno politice a moc se vykonává demokraticky, nikoli podle zvůle diktatury.

Pokud dokážeme v Evropě tyto kvality liberálního Západu udržet, můžou se zanedlouho Američanům hodit a my jim splatíme svůj dávný dluh. Celní eskapáda nám k tomu možná otevřela dveře.