Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Už 243 let je národním symbolem Spojených států amerických orel bělohlavý v letu. Šest posledních týdnů se ovšem zdá být znakem americké politiky spíš orel kálející do vlastního hnízda. Přesněji řečeno, na hlavy nejvěrnějších spojenců USA, s nimiž si Washington desítky let budoval těsné vztahy. Polsko, Kanada, Francie, Velká Británie, Německo, Španělsko, Dánsko, Rumunsko či obecně Severoatlantická aliance a Evropská unie – tam všude už po nástupu administrativy prezidenta Donalda Trumpa stihly dopadnout jedovaté šípy amerických urážek. Anebo rovnou šrapnely cel a finančních škrtů.
Proč zrovna na přátele? A na Rusko pořád nic? Ve snaze vysvětlit nevysvětlitelné často naskakujeme na báchorky, že Ameriku už nebaví platit a zajišťovat ochranu Evropy. Ani trpět import evropského zboží. Nebo snášet nelegální migraci a pašování drog z Kanady. Jenže takhle jednostranná bilance amerických vztahů se zeměmi euroatlantického civilizačního okruhu není. Na vzájemné zásluhy i vděk je to historicky fifty- fifty.
Bez kontinentální Evropy by nebylo USA
„Myslíte si, že přijdou a ochrání nás? Mají to dělat. Nejsem si tím tak jistý. Platíme sto procent jejich armády a oni nás vysávají v obchodu,“ hodil Trump granát po spojencích v NATO i Evropské unii. A vzápětí zavedl 25procentní cla na dovoz oceli a hliníku do USA ze všech zemí, včetně EU. Obojí je - zejména v případě Francie, Španělska a Nizozemska - nehorázná arogance.
Byly totiž doby, kdy světu dominovala Evropa a prstíčkem hrabala naopak Amerika. A tehdy – za americké války za nezávislost v letech 1776 až 1783 – právě Francouzi, Španělé i Nizozemci výrazně přispěli ke vzniku USA. Kromě nich se v řadách vzbouřeneckých šiků vyznamenali jako dobrovolníci i Němci a Poláci. Avšak Francie rebelující kolonie přímo financovala a zásobovala střelivem. Poskytla jim lodě a hlavně armádu se zkušenými důstojníky. Španělsko s Nizozemskem pak válkou s Británií vázaly její námořní síly, které nemohly odplout za oceán. Ostatně, roku 1783 uzavřela Británie mír s USA, Francií a Španělskem (s Nizozemskem až o rok později) právě v Paříži.
Francie taky jako první USA uznala. A Napoleon Spojeným státům roku 1803 otevřel cestu k vybudování supervelmoci, když Washingtonu prodal za hubičku francouzskou Lousianu (za 15 miliard dolarů celý pás amerického středu).
Jedno z prvních uznání se Spojeným státům dostalo i od Dánska. Tedy od země, kterou chce dnes Trump „tak či tak“ připravit o Grónsko. Přitom za druhé světové války Dánové ochotně umožnili Američanům budovat v Grónsku základny. Už předtím (1916) jim prodali Panenské ostrovy v Karibiku. A v 60. letech dokonce tolerovali a kryli nelegální praxi, kdy přes Grónsko dvakrát denně přelétávaly americké bombardéry s jadernými zbraněmi.
Prcku, zmlkni. Kupředu extrém
Na vděk ale současný Bílý dům nehraje. Že je mocný i díky spojencům, nevnímá. V době války za nezávislost stál u zrodu jezdectva Washingtonovy kontinentální armády polský hrabě a generál Kazimierz Pułaski. A uplynulých pětatřicet let Polsko platilo za nejhorlivějšího vyznavače USA v postsovětské východní Evropě. Bez ohledu na to, jestli ve Varšavě vládla pravice, nebo levice. Výsledek? Americké facky.
„Zrušte tu daň a vyhnete se následkům.“ „Dávejte si pozor! To ve Spojených státech nezůstane bez povšimnutí.“ Takovými výhrůžkami se uvedl Trumpův velvyslanec ve Varšavě Thomas Rose v reakci na chystané polské zdanění digitálních gigantů či potíže s možnou osvětimskou návštěvou izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, na něhož haagský soud kvůli Gaze vydal zatykač.
Korunu americkým invektivám nasadil Trumpův hlavní poradce, miliardář Elon Musk. „Zmlkni, prcku,“ utřel veřejně ministra zahraničí Radoslava Sikorského, který kritizoval Muskovy úvahy o vypnutí systému Starlink bránícím se Ukrajincům. Hle, jak v mžiku vyrobit antiamerikanisty z národa skalních přívrženců USA.
V západní Evropě bylo od roku 1945 stabilní oporou Američanů západní Německo. Trumpovu týmu stačil měsíc a z konstanty je neznámá. Musk neváhal při lednových německých volbách veřejně podporovat krajně pravicovou AfD. A když skončila druhá, osobně pogratuloval její šéfce Alici Weidelové, s níž se okázale sešel i Trumpův viceprezident J. D. Vance. Po skoro 80 letech skvělé spolupráce amerických prezidentů s kancléři za CDU/CSU nebo SPD působí taková intervence do vnitřní politiky cizího státu až nepřátelsky.
Trump chce navíc stáhnout asi 35 tisíc amerických vojáků z Německa a přemístit je do Maďarska. Aby prý zvýhodnil země NATO, které dávají víc na obranu.
Obdobně Trumpův tým „trestá“ i Rumunsko, byť Bukurešť hostí obří americkou základnu. Loni v prosinci po zrušení prezidentských voleb kvůli podvodům ve prospěch proruského krajně pravicového kandidáta Călina Georgescua viceprezident J. D. Vance sdělil, že tento krok znamená, že Rumunsko nesdílí americké hodnoty.
Spojenci přes palubu
Je možné, že Trump okatým odvržením evropských přátel sleduje vyšší geopolitický cíl. Chce si naklonit Rusko a oddálit jej od Číny? Uf! Obětovat kvůli tak naivní vizi léta cizelovaný klub historicky přirozených přátel a spojenců je slepota. Zlé je ale i to, že Trump nedoceňuje velmocenské výhody, které krvavě vykoupená americká přítomnost v Evropě pro USA představuje. Tvoříme – a to dobrovolně – americký svět. Rusové, kteří byli nuceni se odtud s koncem studené války stáhnout, aktuálně válčí, jen aby se mohli vrátit a znovu obalit nárazníkem ze svých satelitů. A naopak Amerika, jejíž vojáci spolu s britskými na jaře 1945 spěšně osvobozovali co největší kus střední Evropy, aby nepadl do rukou Sovětů, svůj nárazník odvrhuje…
Problém Trumpovy administrativy je ale širší. Neničí jen vazby s tradičními spojenci: uráží prostě státy, které považuje za slabší. Trump zastavil financování Jihoafrické republiky kvůli údajné šikaně bílých farmářů, jimž nabídl přesun do Spojených států, a dokonce vyhostil jihoafrického velvyslance. O Lesothu řekl, že je to země, o které nikdo nikdy neslyšel. Oznámil zákazy a omezení vstupu do USA pro obyvatele 41 států světa.
I to je samozřejmě kontraproduktivní. Místo, aby Spojené státy získávaly chudé země globálního Jihu na svou stranu, zbytečně je odpuzují siláckou rétorikou. Jen tím vyklidí pole Rusům a Číňanům s podbízivou propagandou solidarity proti útlaku – a přitom jejich kořistění bývá mnohem bezohlednější.
Buďme optimisty a doufejme, že dupáním slona Trumpa v porcelánu spojeneckých vazeb NATO pouze oslabí, ale nezanikne. Už teď je však jisté, že USA nadlouho zůstanou zemí bez upřímných, důvěrných přátel, sdílejících spolu historii a hodnoty demokracie. S Rusy nebo Číňany to bude jiná jízda.
