Článek
Názor na zprávu, že vláda Donalda Trumpa končí s financováním Svobodné Evropy, nejde zahájit jinak než pamětnickou vzpomínkou tehdy juniorního posluchače. Na rozhlasový přijímač sovětské (konkrétně lotyšské, ale to jsem nevěděl) výroby VEF 206, na kterém se daly naladit krátké vlny. Byl to důležitý artikl spotřební elektroniky východního bloku 80. let. Stál v kuchyni na stole.
Kvůli tomu, co se z něj na krátkých vlnách ozývalo, neváhal československý stát investovat velké peníze do rušiček a rušení signálu. A z opačné strany, Svobodné Evropě stálo za námahu zformulovat a vysílat (v rádiu!) podrobný návod, jak si doma na koleně vyrobit konvertor, který by rušení přelstil. Výzva pro zlaté české ruš… ručičky.
Představa, že by dejme tomu v roce 1984 najednou nastalo na krátkých vlnách ticho, je zlá. A byla by ještě horší, kdybychom se byli dozvěděli, že se Svobodná Evropa odmlčela proto, že to tak chtěl prezident Spojených států.
Celý ten slavný konvertor, se kterým jsme se (respektive naši otcové a dědové) tak mořili, by letěl obloukem do popelnice. A dostavil by se zmar: Na svobodu si jen tak nesáhneme. Teď už to fakt vypadá „na věčné časy“, nestojíme jim za námahu. Komu? Americe.
Tohle všechno je jen historická fikce. Kdežto železná opona padla doopravdy. Proč by si ale i v roce 2025 měly miliony posluchačů Svobodné Evropy v zemích, kde má svoboda a svobodná výměna informací – navzdory gigantickému technologickému pokroku – vážný problém, připadat nějak významně jinak? Vždyť zdroj pocitů je v jádru stejný: Nestojíme jim za námahu, starají se o sebe, Rusko je pro ně důležitější než my. Pro koho? Pro Ameriku.
Kdyby Trump Svobodnou Evropu skutečně zatípnul z úsporných důvodů, byly by to jedny z nejhůř ušetřených peněz v novodobé historii federálního rozpočtu. Protože morální věrohodnost, nebo alespoň morální srozumitelnost Ameriky je k nezaplacení. Trump ji dva měsíce úspěšně bourá a vysílání Svobodné Evropy je zatím, alespoň při pohledu ze zahraničí, asi nejnázornější příklad.
Roli při tom hraje i Trumpova zášť vůči určitému typu médií a tradičním žurnalistickým postupům. Ta by ale skutečného státníka nikdy neměla zaslepit.
Svobodná Evropa není přežitek minulosti. Za časů informačního chaosu – maskovaného pořekadlem „obrázek ať si udělá každý sám“ – reálně prospívá demokratické naději.
Jestli chce Trump učinit Ameriku znovu velkou nebo skvělou, jde na to špatně. Neposiluje ji, ale oslabuje. Anebo, což je bohužel pravděpodobnější, si pod skvělou Amerikou představuje něco dramaticky jiného než bývalí a současní posluchači krátkých vln a digitálního vysílání.
