Komentář: Tři roky války a Trumpův mír

Lavina energie k ukončení války, která se valí v posledních dnech, má kořeny v Moskvě a ve Washingtonu. Amerika má nového prezidenta, který si dal ukončení války mezi volební závazky. Rusko, možná uspokojené územními zisky nebo i blízko hraně svých válečných možností, má zájem s Trumpem dojednat obchod. Válka trvá tři roky. Tisíc devadesát pět dnů zabíjení a ničení. Cože tak najednou mír?

S nejméně desítkami tisíc padlých, skoro bez tanků, spoléhající na dezorientované Korejce, ztrácí Kreml schopnost válčit dál, vyjma útoků iránskými drony a ubývajícími raketami? Války mají dost už i ruské elity, od oligarchů k mezinárodně vyloučeným sportovcům. Rusko je pod masivními sankcemi. Obrovské majetky i finance jsou zmraženy, klesající ceny jeho surovin rychle vysávají finanční zdroje pro financování válečného masomlýnku. Exporty zbraní jsou v úpadku, protože Rusko ztratilo vojenský kredit.

Kreml už nezvládá ani mezinárodní kosmický program. Narůstá devastace energetické infrastruktury přesnými útoky ukrajinských dronů. Kreml vyklidil Černé moře, má potopenu podstatnou část tamní flotily, lodě s ukradeným obilím ztratily bezpečnou plavbu. Rusko neudrželo u moci ani syrského diktátora Asada a ztrácí námořní základnu ve východním Středomoří.

Manažerští prominenti vypadávají z oken stále častěji, a nejen v Moskvě. Závislost na Číně v odbytu energií a diplomatické podpoře roste. Nevyjímaje vynucenou zbraňovou spolupráci s Iránem a Koreou. A náhle Putina ze spirály úpadku vytahuje Donald Trump.

Bude stačit pouhé zastavení bojů? Nebude. Mír musí obsáhnout širší rámec napáchaných škod, jejich náhradu a morální odpovědnost za válku. Nevyjímaje zločiny barbarství ruských vojáků. Osobní je i Putinova odpovědnost za únosy tisíců ukrajinských dětí.

Rozmlácená Ukrajina, miliony uprchlíků po Evropě. Přes 50 tisíc padlých a nejméně dvě stě tisíc zmrzačených. Ukrajinci se již zdráhají jít do armády a bojovat, velký počet dezertuje nebo se službě vyhýbají. Vyčerpané bojové jednotky sotva drží linie fronty.

Zničená je podstatná část hospodářství, raketami rozmlácená města. Ztráta pětiny území ani široká devastace ukrajinské společnosti nepůjdou vymazat snadno. Bez zahrnutí odpovědnosti za tyto škody se Ukrajinci těžko vyrovnají s jakýmkoli mírovým plánem. Tím spíš, že bojovali a bojují za Evropu a svůj přístup do západního světa. To a jen to dává obětem smysl. Morální a geopolitický rozměr války nemůže rovnat Putin – pro Ukrajince ani pro Evropu.

Podle Trumpových návrhů, možná inspirovaných telefonátem s Putinem, má za mír platit víc Ukrajina. Územím, zamítnutím členství v NATO, malými bezpečnostními zárukami. A co Putin a Rusko?

Při jednání ministrů obrany NATO došlo k roztržce USA a evropských spojenců, vedených Británií, Německem a Francií. Konfrontace pokračovala na mnichovské konferenci. Pro Evropany Ukrajina nejen patří k jednacímu stolu, ale její stanovisko má pro mír strategickou váhu. Naproti tomu administrativa USA akceptovala výsledky války a spravedlnost neřeší. Požaduje evropské jednotky ke garanci hranice přerušení bojů, aniž by měly naději na kolektivní obranu NATO při napadení Ruskem.

Není to nepřímá pobídka, aby to Rusko znovu zkusilo, a Ukrajina fakticky neměla záruky? Kdo bude za těchto okolností ochoten investovat do rekonstrukce Ukrajiny a udržování její obrany? Třeba i mezi americkými investory. Neboli americký návrh zatím neřeší bezpečnostní záruky Ukrajiny jako předpoklad míru, zato již Donald Trump neopomněl vyjádřit nároky na jejich nerostné bohatství.

Předpokladem míru je, že Ukrajina akceptuje dočasnou nebo trvalou ztrátu Donbasu a dalších dobytých území a nebude o ně dál bojovat. Ponechme stranou otázku „výměny“ území za Ukrajinou dobyté ruské území v Kursku.

Neměli bychom ale vědět, co bude podmínkou ukrajinského souhlasu, pokud to nebude členství v NATO? Jaký bude model zajištění jejich obrany, bezpečnosti a kdo dá garance. USA navrhují, aby to byli Evropané a jejich jednotky. Bez obranných záruk NATO.

Proč by ale měli Ukrajinci takové jednotky považovat za garanci? A proč bychom my měli poslat naše vojáky za takto špatných podmínek na Ukrajinu? Lze snad Američanům vysvětlit, že Ukrajinu budeme podporovat jako členská země NATO, i v multinárodní bojové formaci. Ostatně, bude to i požadavek našich parlamentů k vyslovení souhlasu.

A zopakujme, že i američtí investoři v rekonstrukci Ukrajiny budou požadovat maximální bezpečnostní záruky. Bude jim Donald Trump naslouchat?

A nakonec vojensky. Nikdo nebude Rusku věřit, že nezaútočí. Věřili jsme v Minských dohodách, Rusko zaútočilo. Nyní nevěříme. Budeme tudíž potřebovat vysunout plnou evropskou obranu k východním hranicím Ukrajiny, i se zárukami jejich obrany kapacitami evropských členů NATO.

Utváří se zde ideální příležitost postavit evropské vojenské síly na integrovanější základ a zajišťovat je evropskou kapacitou včetně jaderné odstrašující síly Francie a Velké Británie. V čem pomohou Američané, je důležitá, ale zároveň nejistá otázka k jednání. Primární budou evropské garance a za evropské náklady. Platí ovšem, že kdo platí, tak rozhoduje.

Máme v Česku dost sympatizantů k Trumpovi. Máme i dost těch, kteří vývoj hodnotí jako nový Mnichov. Připomínají si československou zkušenost 1938. Zatím nemáme vlastní politiku ani plán. Po vývoji posledních dnů zesiluje rozčarování z postupu USA. Nelze vyloučit ani rozpojení atlantické důvěry a spojenectví. Bylo by užitečné hodit za hlavu domácí neshodu a pracovat na zcela novém plánu.

Můžeme sice věřit, že Amerika, slovy Churchilla, po vyzkoušení všech špatných možností zvolí nakonec tu správnou. Nelze ale vyloučit, že k tomu nedojde a budeme potřebovat zcela nový plán. Měl by být evropský, zpracovaný s Ukrajinci. A bude chtít na nich a na Donaldu Trumpovi, aby ho vnutili Putinovi s řadou důsledků odpovědnosti za rozpoutání války. Na Evropě pak bude jeho realizace, financování a odpovědnost za novou bezpečnost.

Pro naši domácí debatu si musíme říct: zatím jsme na válce vydělali. Teď nastal čas, kdy budeme za mír i za Trumpovu MAGA platit. A nebude to málo a nebude to jen v penězích. Bude to v obranných výdajích, ale i ve schopnosti vzít odpovědnost za evropskou obrannou kapacitu uchránit se před Ruskem. Bude se muset změnit i sama Evropa zevnitř, k větší společné akceschopnosti a síle rozhodovat.

Zvládneme pohyb od nadnárodního spolku třeba ke konfederaci ve vojenských a bezpečnostních agendách? Protože i v tom jsme oproti USA a Rusku ve slabší pozici. A nakonec, a bez diskuze, neopakovat chyby z „Jalty“ v dohodách mocností přes naše hlavy. To jsme už ozkoušeli, a není oč stát.