Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Vždy dobře informovaný deník Financial Times přinesl ve středu nenápadnou zprávu. Britské zbrojovky, zástupci leteckého průmyslu a výrobci technologií na průzkum vesmíru poslaly společný dopis vedení Evropské unie a vládě v Londýně, ve kterém apelují, aby se chystaná dohoda nestala obětí tahanic o tresky, sledě, úhoře a další ryby.
Na první pohled nesrozumitelná informace má ve skutečnosti brutální logiku. Pokusme se ji rozplést.
I zběžný čtenář zpráv zřejmě zaregistroval, že se Velká Británie aktivně zapojila do debaty o samostatné evropské obraně poté, co americký prezident začal verbálně pálit do spojenců v NATO a přejal ruskou interpretaci války na Ukrajině. Britský premiér Keir Starmer svolal schůzku „koalice ochotných“, tedy převážně evropských států, které můžou a chtějí dál pomáhat Ukrajině a také ty, jež jsou ochotné investovat do společné obrany bez Američanů.
Británie má z hlediska schopnosti vést válku na souši, na moři a ve vzduchu podle Global Firepower indexu nejsilnější armádu na evropském kontinentu. Vláda v Londýně si je zároveň vědoma limitů možné sólo jízdy v mezinárodních vztazích a také toho, že geografii žádný stát neobelže.
Proto má země důvod úzce spolupracovat s ostatními evropskými státy, i když není členem Evropské unie, jen NATO, a to zejména v obraně. Platí to samozřejmě i obráceně. Francie a další státy vědí, že k sobě potřebují silné partnery.
To vše vedlo v Londýně a v Bruselu k ujednání, že by Británie měla se sedmadvacítkou uzavřít bezpečnostní pakt. Jde o politický, právně nezávazný dokument, který unie podepsala třeba s Jižní Koreou nebo s Japonskem.
Klíčové je, že by dohoda otevřela možnost pro britské firmy účastnit se unijních obranných tendrů. Na ně chce Evropská komise dát 150 miliard eur, jak oznámila před pár týdny. Evropské zbrojovky jsou velmi často vzájemně propojené, ať už vlastnicky nebo dodavatelskými řetězci. Bez paktu ale ty většinově britské do tendrů nemůžou coby podniky z nečlenského státu. Podpis paktu proto dává smysl. Mělo by k němu dojít na summitu EU - Velká Británie 19. května.
Tvrdě a nekompromisně
Do věci ale vstoupila nesouvisející témata. Konkrétně zájmy Francie a dalších přímořských států EU zajistit si vyšší kvóty na výlov ryb pro svoje rybáře v britských teritoriálních vodách. O tohle se státy přetahují mnoho let, další revize ujednání s Brity má přijít v roce 2026 a Francouzi si zřejmě řekli, že využijí nečekaného okna příležitosti.
„Země EU v čele s Francií požadují nové dohody o rybolovných právech v pobřežních vodách Velké Británie jako cenu za bezpečnostní pakt,“ píší Financial Times. Proto zmíněný dopis zástupců BAE Systems, MBDA, Airbusu a dalších firem Starmerovi a Ursule von der Leyenové varujícím před spojováním obou otázek.
V jádru věci jde v zásadě o střet dvou zájmů, zbrojařů a rybářů. Z toho jednoho se ale stal zájem hájený vládou daného státu - národní zájem.
Každá země, co jich v sedmadvacítce je, nějaký má. Rozhodně to není libůstka pouze Francie. Svého času měli zdaleka nejvíc výjimek ze společných pravidel právě Britové, kteří si tak, aspoň podle jejich vlastní interpretace, uhájili svoje národní zájmy.
V dobách pohody na kontinentu představují hádky o ryby - nebo o emisní limity na auta či DPH na pivo v českém případě - maximum vzrušení v Unii. Je to zároveň zdroj frustrace z neakceschopnosti Unie, protože uspokojení jednotlivých národních zájmů trvá často roky. Nic míň, ale ani nic víc.
Teď ale nevládne na kontinentu pohoda. Evropa čelí dobyvačnému Rusku a šikanózní politice ze strany administrativy Donalda Trumpa. Představa, že udržení jedné z nejsilnějších armád světa co nejblíž kontinentální Evropě padne kvůli francouzským rybářům, zní - absurdně.
Přesto přesně tohle hrozí. Pokud národní politici, zejména francouzští, budou trvat na hájení dílčího národního zájmu proti zájmu celku, stane se to.
Kvůli podzimním volbám do Sněmovny čeká i Česko vydatná sezona, během které se domácí politici budou předhánět ve slibech o „tvrdé a nekompromisní“ obraně českých zájmů v Evropě, aby šli nacionalismu naproti.
Letos to na pozadí světového dění bude znít nejen jako nejapná, protože stále stejná teze, ale i potenciálně nebezpečně. Proč? Protože Češi mají jen dva národní zájmy, stejné pro Francouze a další: bezpečnost a prosperitu společně obývaného prostoru. Jakýkoli dílčí národní zájem ho zpochybňuje a napadá, jak to momentálně dělají francouzští rybáři, ohrožuje to i nás. Tak jednoduché to je.
