Článek
Kazaši se pustili do bitvy s vlastními vojáky. Došla jim trpělivost. Není divu. Jejich surovinami bohatou zemi si s bolševickou přímočarostí zprivatizoval vládnoucí klan někdejšího komunistického aparátčíka Nursultana Nazarbajeva. Druhdy dělník metalurgického kombinátu se už v sovětských časech prodral do čela země, aby na starší kolena znovuobjevil muslimské kořeny a ovládl Kazachstán, který pod jeho vedením vyhlásil svého druhu nezávislost. Pro postsovětskou Asii jde jinak o typický příběh.
Při letmé návštěvě Kazachstánu v roce 2018 jsem z rozhovorů s místními nabyl dojmu, že v zemi došlo k nepsané dohodě mezi občany a staronovou elitou. Ta lidem zajistí slušnou životní úroveň, jistě vzhledem k regionálním standardům. Těm podnikavým umožní ekonomický vzestup až ke stropu, který je dán zájmy vládnoucí garnitury. Výměnou za to se občané nebudou zabývat politikou a shovívavě přejdou excesy hrabivé panovicko-prezidentské rodiny. Součástí dealu bylo i přece jen laskavější zacházení s kritiky režimu, které u divočejších sousedů rutinně mučili amputacemi, či nedobrovolnou koupelí ve vařící vodě.
Tato úmluva přestala platit. Rozbuškou se stalo zdvojnásobení ceny zkapalněného plynu. Fakticky ale Kazaši odmítli strnulost i institucionální prohnilost více než tři dekády trvajícího Nazarbajevova režimu. Sotva lze odhadnout, do jaké míry protestující volali po demokracii a svobodě, určitě lze ale zaznamenat touhu po spravedlnosti, prosperitě a osobní důstojnosti. Jinými slovy, stávající elita v očích Kazachů selhala jako moc chránící jejich nejzákladnější práva, a to bez ohledu na systém a metody vládnutí.
Problémy středoasijských sultánů ovšem mají geopolitický rozměr. Jakkoli formálně nezávislý, Kazachstán zůstal až po temeno ve sféře ruského vlivu. Což se jasně ukázalo. Zkraje nepokojů šlo o vnitřní záležitost, příslovečné „vaše dělo“, kterým prý sovětský vládce Leonid Brežněv nejprve komentoval reformní snahy československých komunistů z 60. let. Pak ale stávající kazašský prezident, který je nástrojem Nazarbajevova klanu, použil magickou formulku o cizích agentech snažících se o tzv. barevnou – rozuměj prozápadní – revoluci. A vzápětí do země pozval vojáky z Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, což je ruský vehikl pro udržení moci v regionu.
Kazachstán zažívá nejhorší nepokoje za uplynulou dekádu. Propukly po zrušení cenového stropu na zkapalněný ropný plyn, jehož ceny se pak zdvojnásobily. Snímek ze 6. ledna z Almaty.
Na snímku z 5. ledna stržená socha exprezidenta Nursultana Nazarbajeva ve městě Taldykorgan v regionu Almaty. V minulém roce bylo zdokumentováno, jaké obrovské majetky Nazarbajevova rodina vlastní přes offshorové společnosti.
Vánoční stromeček ve vyrabovaném obchodě v Almaty, 6. ledna.
V největším městě Kazachstánu Almaty je stále slyšet střelba z automatických zbraní a výbuchy granátů. Snímek ze 6. ledna.
Kazašské ministerstvo zdravotnictví ve čtvrtek ráno oznámilo, že při nepokojích v zemi bylo zraněno přes tisíc lidí, z nichž téměř 400 muselo být hospitalizováno. (Snímek ze 6. ledna z Almaty.)
Noc v Almaty, 5. ledna. O život přišlo nejméně 13 policistů.
Hořící budova městské správy v Almaty, v noci 5. ledna.
Po celé zemi včetně největšího města Almaty znovu nefunguje internet a mobilní sítě, uvedla ve čtvrtek agentura TASS. Snímek z 5. ledna.
Hořící sídlo tamního starosty 6. ledna v Almaty. Policejní mluvčí v Almaty dnes ráno hovořila o „likvidaci“ desítek lidí útočících na vládní budovy ve městě.
Stráž 6. ledna poblíž mezinárodního letiště Nursultana Nazarbajeva v hlavním městě Nur-Sultanu.
Fronta na bankomat v hlavním městě Nur-Sultanu, 6. ledna.
Masivní protesty rozpoutalo zrušení cenového stropu na zkapalněný plyn, jehož ceny se pak zdvojnásobily. Demonstrace se rozšířily do dalších měst. Snímek ze 6. ledna z Nazarbajev avenue v Almaty, v pozadí obchod s parfémy French House.
Hlavním náměstím v Almaty ve čtvrtek 6. ledna ráno projíždělo několik obrněných transportérů.
Postsovětští spojenci posílají své jednotky, mají pomoci potlačit nepokoje. Na snímku odlet ruské výsadkové jednotky, 6. ledna.
Krvavé skvrny po čtvrtečních střetech v centru Almaty. Zásah si podle agentur vyžádal mezi protestujícími zraněné a zřejmě i mrtvé, úřady ale přesnější údaje nesdělily. Informovaly jen o zabití 18 příslušníků pořádkových sil a o 748 zraněných.
Ohořelá auta na parkovišti po nepokojích.
Poničené požární auto.
Čechům a Slovákům zní tento příběh povědomě. Do Kazachstánu už také dorazili ruští výsadkáři. Lze si klást otázku, zda Kreml podrží Nazarbajevův klan, či podpoří nějaké jiné politiky. Pro svět je v důsledku důležitější, že ruský postup připomíná tzv. doktrínu omezené suverenity, podle které si Sovětský svaz osoboval právo vojensky zasáhnout v těch formálně nezávislých státech, kde hrozila třeba jen revize jejich vazalského vztahu k Moskvě.
Kreml dal zkrátka najevo, že Kazachstán je a zůstane v jeho sféře vlivu. Což, cynicky řečeno, nerozporuje ani Západ, který jen opakuje výzvy k nenásilí. Když Putin loni řekl, že „Kazachstán je rusky mluvící zemí v plném smyslu tohoto slova“, chápali novináři toto prohlášení pouze jako pochvalu tamního vzdělávacího systému, o kterém šla zrovna řeč. Patrně právem. Podle nové, nacionalistické doktríny má sice Kreml povinnost chránit etnické Rusy za hranicemi, ti ale v Kazachstánu tvoří jen pětinu obyvatel. Jejich připojení k Moskvě by potěšilo radikály, proč ale štěpit vazalskou zemi? I kdyby se Kazachstán opravdu chtěl vymanit z ruského vlivu, mnoho šancí zřejmě (bohužel) nemá.
Hned za západní hranicí moskevského impéria ale žijí Ukrajinci. A o nich Vladimir Putin pro změnu napsal, že s Rusy tvoří jediný národ. Což lze vykládat i tak, že Moskva má přímo povinnost „zachránit“ Západem svedené bratry, třeba i proti jejich vůli a před nimi samotnými. Ostatně, na pomezí s Ukrajinou stále čekají ruské jednotky připravené vyrazit.
Češi by teď měli ve vlastním zájmu pozorně sledovat publicistické výstupy kremelské propagandy. Možná se brzy dozví, že i oni pocházejí ze společné kolébky s Rusy. Pak si ještě rádi připomenou pozapomenuté členství v NATO v naději, že se jich Západ do budoucna zastane. Pokud se ovšem sami nerozhodnou setrvat na Východě.
