Článek
Až půjdete nakoupit, podívejte se, jestli nemáte ve schránce brožurku, jak přežít jadernou válku. Nemáte, že ano? Švédi ji tam minulý týden našli. Shodou okolností putovala do všech domácností zrovna v době, kdy Spojené státy povolily Ukrajincům používat jejich zbraně a Putin s Medveděvem dostali své obvyklé vyhrožovací záchvaty.
Švédi mají svůj manuál pro apokalypsu na papíře (dají si ho v obýváku na konferenční stolek, anebo spíš zastrčí mezi návody na spotřebiče?), my ostatní si ho můžeme stáhnout v angličtině i několika dalších jazycích v PDF. Jasně žlutá knížečka (žlutá proto, aby se dala snadno najít, a to i za snížené viditelnost) má 32 stran. Nabízí se laciný žertík, že se švédská vláda poučila z návodů IKEA: její návod na přežití je jednoduchý, srozumitelný a v minimalistickém designu.
My v Česku o válce moc nemluvíme. Lépe řečeno to, že „jsme ve válce“, slyšíme už od začátku invaze na Ukrajinu. To slovo se používá až příliš často, zejména když politici či křiklouni chtějí prosadit něco, co „v míru“ není běžné. Je to nešťastné, protože opravdová válka vypadá jinak. To na vlastní kůži dobře vědí Ukrajinci – a černé na bílém (a místy na žlutém) to teď mají Švédi v brožurce.
Být ve válce znamená být připravený na to, že už třeba v příští minutě nemusí fungovat elektřina ani internetové připojení včetně mobilních sítí, a že vy musíte být připraveni všeho nechat a co nejrychleji opustit domov, se vším potřebným, v lepším případě na několik hodin, v horším třeba i na týden.
Švédská vláda není známá tím, že by byla přehnaně dramatická nebo hysterická. Krize řeší spíš seversky chladně a bez výraznějších emocí. Vzpomeňme na pandemii. Vlastně tak postupuje i v tomto případě. Doporučuje to, co mají udělat občané kvůli hrozbě války tak klidně a věcně, jako kdyby to byl návod na zateplení chaty na zimu. A ano, zároveň to potvrzuje to, co zná Stephen King a další mistři hororu: že nevyslovená hrůza obvykle vyděsí čtenáře mnohem důkladněji než ta barvitě popsaná.
Více k tématu se dočtete zde:
Jak už bylo řečeno, načasování na současnou eskalaci je náhodné, byť rozhodnutí brožurku vydat na konci roku 2024 se špatnou mezinárodní situací samozřejmě souvisí. Projekt není nový a má svou historii. První příručka pro případ válečné krize vyšla během druhé světové války, v obnoveném vydání pak několikrát v době studené války, až do pádu Sovětského svazu. V obnoveném vydání se vrátila v roce 2018, nyní vychází znovu, a to ve dvojnásobném rozsahu.
Celý projekt je pozoruhodnou lekcí z krizové komunikace. Švédové vsadili na jednoduchost a přehlednost. Jejich manuál používá minimum barev, jasné instrukce a praktické checklisty. Je to připomínka, že v krizových situacích není prostor pro kreativní experimenty – čím jednodušší sdělení, tím větší šance na přežití.
Švédský přístup také ukazuje, jak tenká je hranice mezi vyvoláváním paniky a zodpovědnou přípravou. Manuál obsahuje široké spektrum rad, od toho, jak o hrozbě války mluvit s dětmi, až po to, jaké problémy případně přinese v krytech vykonávání potřeby. Těžko říct, jak moc vážně Švédi konkrétní rady vezmou. Například mít zásoby pitné vody tři litry na den a na osobu, a pokud možno na týden, může být v městském bytě oříšek.
Nejvíc užitečné je už to, že tohle všechno někdo přehledně a stručně sepsal. Asi bychom všechny ty rady i sami nějak vymysleli a dali dohromady, ovšem je dobré je mít pohromadě. A něco mít připravené: namátkou trvanlivé potraviny, svítilnu, rádio na baterky a hotovost aspoň na týden. Což musí být pro Švédy obzvlášť šokující, protože hotovost už skoro nepoužívají, a mnoho obchodů ji ani nepřijímá.
Žluto-černo-bílý manuál budí pozornost v celém světě. A většinou i debaty o tom, zda Švédsko své občany přece jen příliš nestraší. V Česku se nálepkujeme na „chcimíry“ a „válečné štváče“, ale nezdá se, že výsledkem veřejných hádek byl nějaký praktický konsensus, co dělat. Naše národní strategie přežití je jednoduchá, a spočívá na třech pilířích: 1) nadávat, 2) dělat vtipy a 3) znát někoho, kdo zná někoho, kdo by mohl pomoct. Klidně v různém pořadí. Ale bude to fungovat?
Vláda Švédům nic nenařizuje, a kromě zákonem dané branné povinnosti po nich zatím ani nic nechce. Ale zároveň investovala do vytvoření a distribuce návodu, který si každý může přečíst. Trochu to připomíná švédský přístup při covidu, který byl také v mezinárodním srovnání atypický. Vláda co nejvíc informovala, nabídla maximální pomoc, ale minimálně lidem něco nařizovala. Mnozí to kritizovali, budilo to debaty, ale dnes víme, že Švédsko patří mezi země, kde na covid zemřelo nejméně lidí.
Jsem z generace, která pamatuje cvičení tzv. civilní obrany v době normalizace. Oblékání pláštěnek, čištění plynových masek a biflování pravidel typu „ležím na zemi patami k výbuchu“ pro nás mají nádech buzerace. Probíhalo to všechno formálně a z povinnosti. Dělali jsme si z toho legraci, ale nepříjemný pocit z možné jaderné války to v nás zanechalo stejně.
Dnes se to trauma obloukem vrací, lepší v tom, že jsme jako země na „dobré straně“, na rozdíl od doby před rokem 1989. Zato ale je orámováno hádkami, vzájemným urážením a prohlubováním rozporů ve společnosti. Válka je pro nás téma politické. Pro Švédy nepochybně taky, vzhledem k poloze možná i silnější, ale v tomhle případě vláda válku pojala jako praktický problém. Pro českou vládu by to měla být inspirace. Vznik podobného manuálu bych viděl jako užitečnější a cennější než melodramatický boj s dezinformacemi.
Ve švédském manuálu zaujme věta: „Pokud bude Švédsko napadeno, nikdy se nevzdáme. Jakékoliv tvrzení o opaku je falešné.“ Je napsaná stejně klidně a věcně jako rady, že je dobré mít po ruce pár pytlíků luštěnin a náhradní balení léků na tlak. Nic lépe tuhle brožurku a vlastně celý švédský přístup nevystihuje: hrdinství a zavazadlo do krytu jsou tím, co je dobré mít připravené. Ale ještě lepší je nemuset nikdy ani jedno použít.
