Hlavní obsah

Komentář: Spojenci v Ramsteinu zklamali

Foto: Profimedia.cz

Prezident Volodymyr Zelenskyj hovoří z obrazovky k účastníkům konference v Ramsteinu, snímek z 20. ledna 2023.

Ukrajina potřebuje tanky jako sůl. Váhání kolem jejich dodávek může ohrozit jednotu svobodného světa.

Článek

Očekávalo se průlomové oznámení: Ukrajinci dostanou to, co jim pomůže prolomit krví nasáklé zákopové linie, co jim umožní konečně zahnat okupanty na ústup. Co povede k rozdrcení ruských imperiálních snů, snad už jednou provždy.

Že zkrátka Kyjev dostane německé leopardy nebo americké abramsy, stroje, jimž se po vojensku říká hlavní bojové tanky.

Výsledek páteční schůzky zhruba padesátky západních spojenců na americké základně v německém Ramsteinu ale skončil zklamáním. Ukrajinci obdrží leccos jiného, také samozřejmě důležitého. Ale tyto tanky, z nichž se paradoxně stávají symboly západní, zejména pak německé váhavosti, jim zatím dodány nebudou.

Důvod není obranný. Spousta zemí avizovala ochotu tanků se dobrovolně vzdát ve prospěch Ukrajinců. Ani není principiální. Každá vláda, tedy s výjimkou maďarské, souhlasí s jasnou vojenskou podporou napadeného státu, který se ničím neprovinil, nikoho neohrožoval ani nelikvidoval, nýbrž se jen chtěl vydat směrem k západním hodnotám a žít ve svobodě.

Důvod je ten, že se tu střetávají dva politické, či spíše morální pohledy. Jeden říká, že je nutné Ukrajincům pomoci vším, tedy i tímto, protože bojují nejen za sebe, ale i za nás. Druhý na to reaguje: Fajn, ale dělejme to tak, abychom nerozpoutali světovou válku, dost možná jadernou.

První pokračuje: Po jedenácti měsících bojů, všech masakrech, útocích na civilisty není už co řešit, to atomové riziko je prostě nutné vzít na sebe. Druhý odpovídá: To je nezodpovědné. První odporuje: Nezodpovědné je Ukrajince nechávat ve štychu.

Američané pak přispěchali ještě s tím, že dodávat jejich abramsy nemá smysl, protože ty spotřebují mnoho paliva a je těžké je obsluhovat. Což, řekněme hned, je dost přitažené za vlasy. Copak Ukrajinci nepředvedli, že se umí rychle naučit zacházet se západními zbrojními systémy, od dronů přes houfnice po raketomety? Stalo se, že by jim někde zadrhávala logistika, pokud jde o zásobování palivem? Nespletli si je snad Američané s Rusy?

Němci, konkrétně kancléř Olaf Scholz, zase svoje opatrnictví ospravedlňují imperativem vzešlým z dějin. Německé tanky nesmí znovu zabíjet Rusy. Uznejme, že to byl argument původně pochopitelný a vlastně úctyhodný. Nakonec politika všech poválečných německých kancléřů vycházela z předpokladu, že na násilnou konfrontaci s Moskvou už nikdy nesmí dojít a že je nutné Rusy pobízet k lepšímu pouze obchodní spoluprací a přátelským tónem.

Jenže teď, po tolika válečných zločinech spáchaných na Ukrajině, takové odůvodnění vyznívá jako zastydlá výmluva. Navíc, když už jsme u dějin, vždyť přece před osmdesáti lety tanky wehrmachtu zabíjely nejen Rusy, ale i Ukrajince. Kdo jiný než Němci by měli dnes udělat vše pro to, aby se v těch končinách světa neodehrávala stejná krutost?

Nutno říct, že v Německu nejsou všichni jako Scholz. Podstatná část jeho vlády, tedy politici za Zelené a FDP, dává najevo, že už dávno uzrál čas leopardy Ukrajině dodat a že je poněkud trapné vše podmiňovat tím, jestli Američané souběžně poskytnou abramsy. Nemluvě o opoziční CDU/CSU, která kancléře za jeho odmítavý postoj k dodávkám tanků kritizuje od rána do večera. V tom se, mimochodem, německá veřejná debata liší od té americké: Tam se o údajně přespříliš složitém ovládání abramsů nevede zase až tak hlasitá polemika.

Jak v pátek napsal list Der Spiegel, počátkem týdne informovala německá výzvědná služba BND při uzavřeném jednání poslance Spolkového sněmu o ukrajinských ztrátách. Jen v okolí Bachmutu denně přicházejí o život „trojciferné počty“ vojáků. Podle BND tam okupanti postupují pomalu, ale zvlášť nemilosrdně. A v početných vlnách přitom na smrt posílají i vlastní bojovníky. Zkrátka, zdrcující obraz šílenství, uvedeného do chodu Kremlem. Na věci ohledně tanků ale ani tento brífink pro zákonodárce nic nezměnil. Je to navýsost smutné.

Nakonec to tak patrně nebudou rostoucí ceny energií, inflace, výdaje na uprchlíky či ruské dezinformace, co může rozlomit dosavadní jednotu svobodného světa. Nýbrž by se tak kuriózně mohlo stát kvůli otázce, jestli dodat tanky, když tu zůstává nebezpečí jaderné eskalace. Kuriózně, protože ta otázka je přece už dávno zodpovězená.

Kdyby Putin chtěl odpálit jaderné zbraně, byť jen taktické menší ráže, udělal by to vzhledem ke všem svým dosavadním neúspěchům na ukrajinském bojišti už dřív, třeba když se prolomilo tabu ohledně těžkých zbraní a Ukrajina obdržela moderní západní samohybné houfnice. Nebo když se tam poprvé začaly po kolejích vozit právě i tanky - sice sovětské výroby, ale vesměs zmodernizované. Nebo když Ukrajinci dostali první baterie protileteckých střel Patriot.

Jinými slovy, pokud by mělo platit, že Putina není radno dráždit, aby nezmáčkl jaderný knoflík, neměl se Ukrajincům posílat ani jeden náboj. Ale poslal, zaplaťpánbůh. A teď je navýsost naléhavé v tom pokračovat až do konečné ruské porážky. Právě i dodáním tanků.

Doporučované