Článek
Nejdřív přišel šok. O Slovensku si můžete myslet, co chcete, ale nestřílíme se tu. Nikdo se tu politiky nepokouší zavraždit. Tento civilizační rámec máme společný.
Potom přišlo zděšení. Zděšení přišlo, když jsem si uvědomil, že se to opravdu stalo. Někdo se skutečně pokusil zavraždit Roberta Fica.
Potom přišlo uvědomění. Uvědomění, že je to tak strašně zlé, všemi způsoby a ze všech stran, že horší to být nemůže.
Potom přišlo odsouzení. Samozřejmě, že přišlo odsouzení. S Robertem Ficem můžete nesouhlasit a já s ním nesouhlasil prakticky nikdy v ničem, ale když jde o život, všechno ostatní je irelevantní.
Potom přišly útoky. Andrej Danko hned mluvil „hnusných prasatech“ z Denníku N, i já sám už jsem dostal několik výhrůžných zpráv.
Potom přišlo obviňování. Koalice obviňovala opozici a opozice koalici, každý někoho a vinu nesli vždy ti druzí.
Potom přišly konspirace. Stalo se to tak, jak se to stalo, a udělal to ten, kdo to udělal? Bylo to narafičené, naplánované, nebo skutečné? A proč Fico před několika týdny varoval před útokem na vládního politika?
Původní texty Seznam Zpráv k atentátu na Roberta Fica
Reportáž z místa atentátu: hlasy z noční Handlové.
Rozhovor s premiérem: Fiala nabádá ke zklidnění emocí i v Česku.
Komentář Martina Čabana: Krev Roberta Fica by měla probudit českou politiku.
Speciální vysílání: Komentáře a vyjádření k atentátu.
Živě: Dění na Slovensku sledujeme v online přenosu.
Básník a nespokojenec. Co víme o atentátníkovi.
Historie politických vražd v Evropě.
Rozhovor s bývalým operátorem Útvaru rychlého nasazení Martinem Svozilem.
Svědectví sousedů: Seznam Zprávy hovořily s domovníkem panelového domu, kde básník z města Levice na jihu Slovenska bydlí.
Rozhovor o ochrance VIP: Bezpečnostní expert a bývalý příslušník elitní jednotky vojenské policie SOG Lumír Němec vysvětluje, zda jde podobným útokům na politiky vždy zabránit.
Komentář šéfredaktora Seznam Zpráv: Pokus o vraždu slovenského premiéra je tragickou a odsouzeníhodnou událostí, která má sílu otevřít další bolavou ránu ve společnosti. Braňme se tomu, píše Jiří Kubík.
No a když se tohle všechno během několika minut stalo, zbyla jedna velká otázka: Co teď?
Jednu věc dokážu říct s jistotou. Nechcete, aby se vaše malá a v podstatě bezvýznamná země ocitla v notifikacích Guardianu. Obvykle to věští katastrofu.
Ještě druhou věc dokážu říct s jistotou. To nejhorší, co se dá nyní dělat, je ukazovat prstem a navzájem se obviňovat.
A taky třetí věc dokážu říct s jistotou. Ukazovat prstem a obviňovat budou úplně všichni úplně všechny. Je to nejhorší možné řešení? Ano, je.
Atentát na Roberta Fica je to absolutně nejhorší, co se Slovensku jako zemi, jeho politické scéně i společnosti mohlo stát. Dvojnásob to platí v dnešní situaci. Nálady ve společnosti byly mimořádně vypjaté a plné negativních emocí i doteď. Ostatně právě tento čin je toho důkazem. Odteď to bude platit ještě víc. O kolik víc? To nikdo neví.
A pořád tu visí ta otázka: Co teď? Možné je všechno, a když říkám všechno, tak tím myslím opravdu skoro všechno. Nechcete to zažít – jako země, jako společnost, jako lidé. Opravdu nechcete. Věřte mi.
Je možné, že zažíváme jeden ze zlomových bodů moderních slovenských dějin. Je pravděpodobné, že nic nebude jako dřív. Je jisté, že tato rána se bude léčit dlouho a patrná bude navždycky.
A navzdory všem obavám a nejistotě je nejdůležitější toto: atentát je příšerný a neomluvitelný. Tohle nejsme my. Tohle není Slovensko. Nesmí to být Slovensko.
Vyrážíme na cestu do nejistoty.
