Článek
Pokud se nic nezadrhne během „grilování“ na plénu Evropského parlamentu, bude mít pátý český eurokomisař na starosti „mezinárodní partnerství“. Když šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová ohlásila složení svého týmu pro nadcházející volební období, přišly zcela podle očekávání dva typy reakcí.
Politici z okruhu vládních stran v čele s premiérem Petrem Fialou promluvili o velkém úspěchu pro Českou republiku a také o úspěchu vládních snah získat onen svatý grál evropské politiky zvaný „silné ekonomické portfolio“. Rovněž Síkela svůj budoucí post v obsáhlém příspěvku popsal v pěkných sytých barvách.
Opoziční představitelé se naopak začali vysmívat vládě za diplomatický debakl a zisk portfolia „do počtu“. Profil opozičního lídra Andreje Babiše dokonce na síti X zareagoval docela roztomilým sarkasmem v tom smyslu, že jednání s rozvojovými zeměmi je pro Síkelovy schopnosti tak akorát. K čemuž se sluší na adresu správců Babišova profilu dodat, že ze všech tweetů, které Andrej Babiš sám nenapsal, zrovna tenhle sám nenapsal ze všech nejvíc.
Vedle ohnivých a kousavých politických deklarací je skutečnost samozřejmě nudná a složitá. Síkela určitě nedostal bezvýznamné portfolio. Mohl dostat třeba mezigenerační spravedlnost jako Malťan Glenn Micallef nebo nepochopitelně slepené portfolio zdravotnictví a blahobytu zvířat, které dostal zřejmě za trest dosavadní maďarský komisař pro sousedství Olivér Várhelyi.
Na druhé straně, Síkelovo konečné umístění v komisi zaostalo za vládním vychloubáním, kterak saháme po nejdůležitějších portfoliích typu vnitřního obchodu, rozpočtu nebo energetiky.
Představte si takový stereotypní večírek pro vyšší vrstvy. Na příslušném místě zastaví třeba Rolls Royce Phantom, za ním Bentley Continental. Jejich majitelé přitáhnou pohledy a získají v rámci večírku okamžitě a automaticky velmi solidní status. Následně přijíždí dejme tomu Alfa Romeo 164. Většina hostů bez zájmu odvrátí zrak od parkovacího stání a bude se věnovat předešlé konverzaci.
Řidič alfy vystoupí a začne všem hlasitě vysvětlovat (a bude mít pravdu), že jeho vůz je mimořádně zajímavý, možná zajímavější než statusové naleštěné kousky stojící kolem.
Vždyť Alfa Romeo 164 stojí na stejné podvozkové platformě s pohonem všech čtyř kol jako další zajímavé limuzíny té doby, například Lancia Thema, s níž jeden čas jezdil i Václav Havel. Také má v provedení Quadrifoglio pozoruhodný třílitrový vidlicový šestiválec o solidním výkonu kolem 140 kilowattů. A autorem designu karoserie je veleprestižní studio Pininfarina zodpovědné za nejkrásnější auta světa.
V tu chvíli získá řidič alfy pozornost několika automobilových nadšenců, kteří mu budou ochotně naslouchat a v mnohém s ním souhlasit, zatímco večírek se mezitím nejspíš přesune do jiné místnosti.
Se Síkelovým budoucím portfoliem je to podobné. Jistě může škarohlídům zkusit vysvětlit, že jeho portfolio je mimořádně zajímavé. Stojí za ním veliké, snad i největší generální ředitelství (rozuměj armáda úředníků) z celé komise. Má na starost program Global Gateway, na nějž je vyčleněno pěkných 300 miliard eur, což je pořádný balík peněz – hle, silné ekonomické portfolio! Z hlediska strategických pozic unie je velmi důležité kvůli nalézání nových trhů pro evropské zboží a služby a také kvůli zadržování globálního nástupu Číny a jejího odrazení od vojenské akce proti Tchaj-wanu…
Zhruba kolem slov „Global Gateway“ Jozef Síkela zjistí, že získal pozornost několika evropských nerdů. Ti skutečně vážně a seriózně přemýšlejí nad jeho úlohou v budoucím geostrategickém umístění Evropské unie a povzbuzením růstu expanzí na podceňované trhy v Asii, Africe i Jižní Americe.
Hlavní část večírku se ale, málo platné, už dávno odehrává ve shluku lidí kolem polského komisaře Piotra Serafina, který mohl na síť X napsat jenom: „Rozpočet. A vše je jasné.“
Jinak řečeno, když musíte sáhodlouze vysvětlovat, jak moc je vaše portfolio zajímavé a důležité, pak bohužel v důsledku zase tak moc zajímavé a důležité není. V mentálních mapách běžných evropských voličů se rozhodně nezařadíte mezi nejvlivnější figury Evropy.
A v domácí politice to také kdovíjak neprodáte. Odpůrci vám budou předhazovat, že váš vliv na záležitosti, které reálně dopadnou na život Evropanů, potažmo Čechů, bude prakticky nulový - od řízení finančních nástrojů po tvorbu regulatorních rámců. Můžete samozřejmě zcela oprávněně argumentovat, že úkolem eurokomisaře není hájit národní barvy, má to dokonce zakázané. Hodně štěstí, třeba to něčemu pomůže.
V případě portfolia pro Jozefa Síkelu jde zcela jistě o povýšení oproti nevděčnému resortu hodnot a transparentnosti, který dosud zastávala Věra Jourová. Mimochodem i zisk tohoto portfolia v roce 2019 tehdejší premiér Andrej Babiš (úplně stejně jako dnes Petr Fiala) označil za „úspěch pro Českou republiku“.
Síkelova eurokomisařská práce bude nepochybně zajímavá, náročná, bude zahrnovat spoustu cestování a na vysoké úrovni abstrakce skutečně má potenciál na poli ekonomické diplomacie ledacos dokázat. Při dobrém provedení jí český úřadující ministr průmyslu může dát smysluplný obsah. Síkela se na funkci navíc hodí – jednak svou bankéřskou zkušeností a jednak tím, že je politikem ze země nezatížené koloniální minulostí.
Na druhé straně jde o portfolio pro domácí politické účely zcela nevyužitelné, s velmi nejistou vyhlídkou na skutečně hmatatelné výsledky v dohledné budoucnosti. Pro opozici bude velmi snadné se mu vysmívat. Což může dělat i proto, že Petr Fiala a jeho vláda prostě nedokázali naplnit halasné ambice na nejvyšší komisařské pozice.
Tím se z umístění Jozefa Síkely v nové Evropské komisi namísto solidního úspěchu stává pro Fialovu vládu spíš taková evropská plichta. Nicméně Jozef Síkela si svou novou pozici určitě užije.
