Komentář: Rusko musí padnout, aby Rusové byli svobodní

„Když vrchní velitel zahájil speciální operaci na Ukrajině, změnil se běh dějin. Nezvratně. Moskva vstoupila do přímé konfrontace s globálním liberálním řádem. A pustila se do likvidace rusofobního nacistického výtvoru, zbudovaného tímto řádem vedle Ruska. Teď už pro nás existuje jen jediný výsledek – vítězství.“

Tato slova publikoval v polovině dubna Alexandr Dugin, kdysi ruský profesor a poslanec, nyní zanícený kazatel fašizujícího konzervativismu, nacionalismu a antiliberalismu. Až do začátku kremelské agrese proti Ukrajině vzbuzoval na Západě podobně zdvořilý zájem jako ruští jurodiví světci, kdysi posedávající nazí ve sněhu s kletbami i modlitbami na rtech. Pro svět byl Dugin zkrátka jen dalším výstředním Rusem s bizarními vousy a nápady. Teď už ho analytici berou vážně. Je totiž zřejmé, že Duginův vliv na nynější Kreml je – řekněme – značný.

Cyničtí pozorovatelé měli v únoru (nejčastěji) za to, že Moskva Ukrajinu jen straší. A pokud se už k agresi odhodlá, obsadí „pouze“ obě proruské separatistické republiky na východě Ukrajiny, kterým posledních osm let fakticky vládla.

Po rychlé operaci se čekala monstrózní přehlídka na Rudém náměstí a nadšení ruského lidu, který v opojení kolektivního vítěze na pár měsíců zapomene na vlastní každodenní beznaděj. Evropa a USA by pak na Rusko uvalily další sankce, běžný provoz by ale pokračoval. Z Moskvy by na Západ nadále tekly plyn i ropa, včetně oligarchů se svými příbuznými, a opačným směrem zas vyspělé technologie a spotřební zboží, které hospodářsky zaostalé Rusko neumí vyrobit.

Jenže Vladimir Putin poslechl kazatele Dugina. A v únoru překročil několik Rubikonů naráz. Když zaútočil na celou Ukrajinu, rozpoutal válku, kterou tento kontinent nepamatuje od půlky minulého století. Jeho vojáci pravděpodobně spáchali nespočet válečných zločinů včetně sexuálního násilí na ženách a dětech. Především ale nechal do světa vyhřeznout hnis léta bobtnající v ruských ranách, které si hynoucí a ukřivděné impérium samo přivodilo.

Západ se tak letos kromě jiného dozvěděl, že nepřetrvá-li Rusko, nemá smysl ani existence zbytku lidstva. Že legitimní ukrajinskou vládu tvoří drogově závislí nacisté. A že Ukrajina nemá právo na státní existenci. Jinými slovy: šokovaný svět opět zaslechl zcela vážně pronášené, velice nebezpečné bláboly, které kdysi zněly z bavorských pivnic i vodkou prolitých sovětských sekretariátů.

Teď se krvácející Rusko rozhodlo, že zaměří pozornost na ukrajinský východ. Vrací se k plánu, který ještě v lednu předpokládali četní experti. Nevede ho k tomu ale ani obava o vlastní vojáky, ani fakta z bojišť. Prostě jen prohrává. Jde o dočasný ústup, přičemž ruská nenávist k Ukrajině, Západu a všemu svobodnému i nadále trvá.

Z evropského Západu a také z Rusku nakloněných, místy až softkolaborantských kruhů zaznívají zdánlivě humánní požadavky na rychlý mír, který zachrání životy mnoha Ukrajinců. Což je pro tuto chvíli samozřejmý fakt. Jenže shora zmíněný Alexandr Dugin má pravdu, když říká, že Putinovo Rusko už nemůže, ba nesmí hledat cestu zpět. A totéž platí pro Západ. Stejně jako nacistické Německo i duginovské Rusko musí zažít opravdovou katastrofu, aby se mohlo nadechnout k novému životu. A aby bylo znovu přijato mezi ostatní státy.

Putinovské, respektive duginovské Rusko už totiž do tohoto světa nepatří. Nepřestane mu být nebezpečné až do okamžiku, kdy nynější ruský prezident a jeho lidé padnou. Nejen Ukrajinci, ale i Poláci, Češi a s nimi všichni Evropané nebudou moci klidně spát, dokud se bude kdesi na východě po bunkrech schovávat malý muž s velkou nenávistí ke svobodě a prosperitě jiných. Kremelský režim onemocněl zlobou i pocitem nadřazenosti. Jediné, co může Západ pro běžné Rusy udělat, je přivodit jeho naprostý pád.