Článek
Elon Musk nám to zase zkomplikoval. Poté, co jsme ho obdivovali jako technologického vizionáře a génia (jakkoli s chováním dítěte), jsme si museli zvyknout na myšlenku, že je nikým a ničím nekontrolovatelný psychopat, ovlivňující ovšem dějiny.
A teď je tu další problém: Jeho společnost xAI představila v pondělí velký jazykový model Grok 3, který je v tuto chvíli asi nejlepším AI nástrojem, který je k dispozici. Ano, platí to ve chvíli, kdy tohle píšu, a nedá se vyloučit, že když to vy čtete, představila už OpenAI rovněž očekávaný model GPT-4.5 a ten je zase o kousek lepší.
Ale ono je to jedno, na úprk směrem dopředu, rozumějme k výkonnějším a působivějším nástrojům AI, jsme si rovněž už zvykli. Musk ovšem do konkurenčního boje laboratoří AI vnáší něco jiného. Totiž politiku. To když svůj nový AI model prezentuje jako „anti-woke“ alternativu k existujícím systémům. A může to mít oboustranně nepříjemné konsekvence.
Paradoxně přitom Grok 3 představuje skutečný technologický průlom. Jeho schopnosti v oblasti matematického uvažování a vědeckého řešení problémů jsou působivé. Výkonnostní parametry hovoří jasně: lepší matematické uvažování, přesnější vědecké analýzy, efektivnější programování. To vše díky masivním investicím do výpočetního výkonu a inovativním přístupům k učení AI.
Právě testování Groku 3 ukazuje, že realita je složitější než Muskova rétorika. Model často poskytuje vyváženější odpovědi, než by se dalo očekávat z tweetů či vyjádření šéfa xAI. Skoro jako kdyby se AI sama bránila pokusům o ideologickou manipulaci. Což nás přivádí k zásadní otázce: Můžeme si dovolit nechat vývoj umělé inteligence zatáhnout do kulturních válek?
Háček je v tom, že nemůžeme Muska jednoduše odmítnout. Jeho společnost xAI je jednou ze zhruba pěti firem světa, které dělají věci posouvající hranice možného. Ano, můžeme si „zmatek v hlavě“ léčit tím, že si budeme představovat, že jsou dva Elonové Muskové. Vizionář a šílenec. To je ale jednak bláznivé a jednak to není úplně pravda. Musk-ideolog a Musk-byznysmen nejsou dva lidé. Spíš taková literární postava ve stylu doktora Jekylla a pana Hydea.
Jestli se náš vztah k AI zpolitizuje, bude to to nejhorší, co se může stát. Protože víme, že když se touhle cestou vydáme, tak už žádná jiná zpátky nevede. Podívejme se třeba na debaty o klimatu nebo relativně nedávné spory o rouškách či vakcínách. To jsou témata, o kterých se dnes už veřejně nedá věcně vést diskuze. Prostě nedá.
Evropa má přitom našlápnuto k tomu, vývoj a výzkum AI brzdit. Což je legitimní postoj, pokud bude vycházet z faktů a racionální vědecké debaty. Když se před necelými dvěma lety konal první AI summit v Londýně, měl ještě v názvu právě slovo bezpečnost. A svět včetně Ameriky uznával, že je to důležitý protipól výzkumu.
Jinými slovy, že Amerika (a dnes víme, že úspěšně i Čína) bude učit algoritmy přemýšlet a psát a Evropa zase bude vědět, jak vyhodnocovat potenciální rizika a nebezpečí. Mně osobně se to nelíbilo a byl bych radši, kdyby špičkový výzkum měl i evropskou adresu. Ale chápal jsem, že nemůžeme chtít všechno.
Summit konající se minulý týden v Paříži se konal už v úplně jiné náladě. A opět, důvodem nebyly žádné vědecké nebo aspoň věcné argumenty, ale politika. Projev zde přednesl viceprezident J. D. Vance. A nikoli, nebyl to TEN projev, ve kterém dával lekce evropským politikům. Ten zazněl v Mnichově a na rozdíl od něj byl ten pařížský celkem chytrý i podnětný.
Avšak zároveň ukázal, jak se dnešní americká administrativa a s ní i poslušné technologické elity ze Silicon Valley dívají na evropské regulace: jako na další projev naší slabosti. A to není dobře.
V mnoha oborech je vědecký pokrok spojen s pečlivým zvažováním rizik a benefitů. A zároveň víme, že tendencí druhu homo sapiens je spíše ta rizika podceňovat a nevidět. Protože nás dopředu žene touha poznávat a objevovat a ta je prostě silnější než strach z toho, že objevíme něco hrozného.
Z tohoto pohledu drží Evropa trochu horší karty. Ale to nevadí, nechme si skeptičtější pozici, ale zároveň se nedejme zatlačit do defenzivy jen proto, že ty druhé karty mají v ruce lidé, kteří nás iritují a připadají nám nebezpeční.
Protože je to i Grok 3 (a bude to GPT-4.5 a Claude 4), kdo nám navzdory ideologickému balastu ukazují, že jsme na prahu něčeho velkého. Politické bitvy jsou proti tomu jen rozmary historického počasí. A dost pravděpodobně nám s odstupem času budou připadat legrační a snad i nedůležité. Na rozdíl od technologické disrupce, na jejímž prahu dnes bezpochyby stojíme.
Evropa by neměla přešlapovat a už vůbec ne couvat zpátky.
