Článek
Výročí vítězství nad nacistickým Německem se v Rusku oslavuje 9. května. Až ten den nadejde letos, bude se zároveň psát pětasedmdesátý den války na Ukrajině. Přitom tu zatím není nic, co by si Vladimir Putin už mohl začít chystat pro květnový svátek jako ukázku válečného úspěchu. Kde jsou na Ukrajině zapíchnuté ruské vlajky? V Chersonu na jihu a v pár dalších lokalitách. Potupa stíhá potupu. Zvlášť ostudně dopadli Rusové u Kyjeva. Z tamějších předměstí odtáhli poté, co zabili nebo znásilnili stovky civilistů, ale stejně si tam vylámali zuby. Načež jim ještě ke dnu klesne vlajková loď černomořské flotily. A co by ironie nechtěla, odehraje se to dva dny poté, co Ukrajinci vydají poštovní známku, na níž jejich voják ukazuje zrovna této lodi vztyčený prostředníček. Je toho všeho pro Putina nepříznivého nějak moc. A 9. květen je za dveřmi.
Odtud pramení úvahy, že do kouta zahnaný Putin udělá něco krajně zoufalého, aby se „předvedl“. Šéf CIA William Burns ve čtvrtek poněkud překvapivě vystoupil s projevem na jedné americké univerzitě. „Vzhledem k možné zoufalosti prezidenta Putina a celého ruského vedení, vzhledem ke všem jejich dosavadním vojenským neúspěchům, nemůžeme vyloučit, že se přikloní k nasazení taktických atomových zbraní nebo atomových zbraní s menší silou,“ řekl.
Vtip je ovšem v tom, co Burns už nedodal. Pokud by tak Putin učinil, asi by Ukrajince vojensky zlomil, leč demokratické země by jim s podobnými taktickými atomovými zbraněmi na pomoc nepřispěchaly. Obávaly by se, že by je poté mohly zasáhnout zpříma také.
Takže, co by se stalo. Na Ukrajinu by ještě chvíli, dokud by se držela, putovaly západní kvéry, munice i těžká technika jako pomoc. Nadále by také platila mantra, že Ukrajinci – zvlášť v případném stínu atomových hřibů, byť menší ráže – nebojují jen za sebe, ale i za celý západní svět. Pokud by ukrajinská metropole zůstávala vzdálená atomovým bojištím, možná by se ani nezastavil proud politiků, kteří jezdí do Kyjeva vyjadřovat solidaritu. Leč naplno by se ukázalo to, co už dlouho cynicky prosvítá zpoza oparu víc než padesáti dnů bojů. Válka potrvá až do posledního Ukrajince, pak skončí.
Či jinak: Když oni bojují a umírají za nás, jsme s nimi, podporujeme je. My však za ně umírat nechceme, přestože víme, že se tu jedná o naší budoucí bezpečnost a svobodu. Žádný z těch politiků, kteří v posledních týdnech Kyjev navštívili, se nevrátil s poselstvím, že tohle chce změnit.
Nikdo nesundal neprůstřelnou vestu a nezačal burcovat veřejnost, že ukrajinská válka svou genocidní brutalitou a geopolitickou výbušností pro celý evropský kontinent už překročila limity pátého článku Severoatlantické smlouvy – limity toho, že článek stále tupě platí jen pro členské státy NATO. Z úst politiků navrátivších se z Kyjeva zaznívá spousta správných, ostře odsuzujících slov o Putinovi, ale ani ň o tom, že pouze vojenské nasazení členských zemí aliance přímo na ukrajinském území je to jediné, co by jej dokázalo zahnat na ústup. Co by jej dokázalo dohnat k tomu, že se bude prostě bát nasadit taktické jaderné zbraně.
Ostatně člověk nemusí jezdit do Kyjeva, aby tohle dobře viděl. Nadhodí tu otázku třeba ministryně obrany Jana Černochová, až v nadcházejícím týdnu navštíví Washington? Vzhledem k jejímu talentu chovat se jako slon v porcelánu o tom lze pochybovat. Zkraje války volala po rozpuštění OSN, jako by nám právě to teď ještě scházelo, a před pár dny se bez předchozí domluvy s Američany nebo s kolegy ve vládě rozpovídala o nápadu zřídit v Česku vojenskou základnu USA. Dohlédnout trochu za horizont a přijít naopak s myšlenkou o české základně na Ukrajině, na kterou by byla urychleně vyslána známá chemická jednotka určená pro ochranu proti zbraním hromadného ničení, je bohužel asi mimo její záběr.
V pátek reagoval na Burnsova slova ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Svět by podle něj měl být na předestřený scénář připravený. „Je to reálné,“ řekl Zelenskyj pro stanici CNN.
Lze se sice domnívat, že Kreml nakonec po taktických jaderných zbraních nesáhne. Zvlášť pokud by mu v příštích pár týdnech – konvenčním způsobem, rozbombardováním – padl v plen Mariupol, který se stále zuby nehty drží. Leč jisti si tím být nemůžeme. Putin, jak nyní už každý ví, umí hodně překvapit. A jistě stále hledá způsob, jak opět získat iniciativu.
