Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Probíhá třetí týden války na Ukrajině a zprávy o utrpení tamních lidí se staly bohužel běžnou součástí informačního servisu. Jakkoli hrozné jsou, mohlo by se stát, že z nich, na vzdálenost nějakých 1500 kilometrů, začneme postupně okorávat. Proto je cenná každá příležitost obnovit vědomí, co lidé na Ukrajině musí zažívat. Na rozdíl od nás.
Důležitou hranicí je přitom bezpráví. Jako všudypřítomný pocit a samozřejmě hlavně coby faktický stav.
Jako srovnávací ilustrace může posloužit následující příklad z minulého týdne, opět ze zpráv českého tisku: Jihomoravští celníci zajistili na bývalém hraničním přechodě Lanžhot sedm migrantů, kteří se nelegálně dostali na území Česka. Šlo o čtyři mladé muže z Bangladéše a tři Afghánce, cestovali v nákladovém prostoru českého kamionu. Celníci je předali policii k dalšímu řízení. Pokud migranti požádají o azyl, následuje převoz do přijímacího zařízení, pokud ne, tak na odbor cizinecké policie. Vráceni jsou buď do země, ze které přijeli, nebo do země, kde o azyl požádali. Konec citátu.
O faktické podstatě si můžete myslet, co chcete, ale jedna věc je v březnu 2022 nápadná: v Česku platí právo, a to říká, že kdo se na jeho území nedostaví podle něj, tedy legálně, musí se – opět podle práva – podrobovat příslušným úředním procedurám.
Dokončení pomůcky pro obnovu vědomí, jak obyvatelé Ukrajiny strádají Putinovou válkou, je nabíledni: místo sedmi nelegálních migrantů si stačí dosadit desítky tisíc nelegálních ruských vojáků. Na území cizího státu nejen pobývají v rozporu s jakýmkoli právem, ale navíc zbraněmi o práva připravují jeho občany. Včetně práva na majetek a na život.
K tomu, aby se právo vyměnilo za bezpráví, bylo potřeba: diktátor u moci (kdyby v Rusku existovala demokracie, Putin by mohl prohrát příští volby a skončit v opozici, zkusíte si to představit?), diktátorův příběh o údajné nepřátelské hrozbě (ohlášeným důvodem „speciální operace“ byla „denacifikace“) a nakonec dostatečný počet vojenské techniky s písmenem „Z“ na kapotách.
Mluví se o válečných zločinech. Tím pádem se věta „pobývají na území cizího státu nelegálně“ posouvá z prvního na úplně poslední řádek zpráv. Protože důležitější už jsou její důsledky – boj o jaderné elektrárny, ostřelování nemocnic, brutální útoky na obytné čtvrti. Ale na počátku toho všeho bylo: bezpráví. A jeho pramenem je Putinovo Rusko.
Čečenský vůdce Ramzan Kadyrov se pochlubil, že byl nedávno v Hostomelu u Kyjeva, kde na ruské straně operovali nebo operují jeho vojáci. Informace není potvrzená, nicméně za vlády práva by nelegálního migranta Kadyrova – nepředpokládejme, že překročil ukrajinské hranice platným způsobem – zajistili a předali policii k dalšímu řízení. Ale je válka. A Rusko, Kadyrov, nastolili místo práva kategorie vítězství a porážky, života a smrti. Maximálně tak práva silnějších svalů na sociální síti, jak čečenský prezident i demonstroval: „Ukážeme vám, že ruská praxe učí válku lépe než zahraniční teorie a doporučení poradců.“
Do Česka zatím před válkou „ruské praxe“ uprchlo necelého čtvrt milionu lidí. Podle Ministerstva vnitra bylo vydáno přes 150 tisíc speciálních víz, z toho za neděli 7513. Cizinecké policii a v asistenčních centrech se v neděli nahlásilo 3491 lidí, celkem se jich zaregistrovalo téměř 85 tisíc. Jsou to suchá statistická čísla – ale vlastně i uklidňující, povzbudivé zprávy samy o sobě. Vynikne to, až když je postavíte vedle bezpráví, násilí, barbarství. Opatrujme opak toho všeho.
