Článek
V příštím roce budeme zřejmě řešit ukončení ruské agrese v Evropě, nejhorší od druhé světové války. Ukrajinský prezident před Vánoci odjížděl ze Spojených států nejen s příslibem nových obranných technologií, ale patrně i s otázkou, jak si Ukrajina představuje mírovou dohodu. Celý demokratický svět dává Ukrajině právo její podmínky určit, teprve pak se o nich bude vyjednávat. Dnes se asi na takové představě v Kyjevě pracuje.
K prosazení mírové dohody bude třeba jak oněch slíbených zbraní, tak i dalšího bojového úsilí Ukrajinců a pokračující podpory spojenců. Bude nezbytné vyvinout mimořádný mezinárodní tlak, jehož hlavní podmínkou bude shoda zejména západního světa na principech uzavření míru. Budou nevyhnutelně přísné vůči tomu, kdo ničivou válku bezdůvodně rozpoutal: vůči Rusku, Kremlu a Putinovi.
Nikdo dnes asi nečeká, že Moskva kapituluje. Rozhodující podmínky míru, které určí Ukrajinci, se ovšem stanou základem vyjednávání, které se Rusko zatím pokouší usměrňovat formulací svých nehorázných požadavků.
V rámci mírových podmínek Kyjeva lze očekávat několik kategorií protiruských bezpečnostních opatření, které budou rozhodně zajímat i nás. Prvou bude odškodnění Ukrajiny a financování její rekonstrukce: kumulativní konfiskací a prodejem ruského majetku a přímých i nepřímých válečných reparací od ruského státu.
A již při nedávném hlasování v americkém Kongresu jsme viděli nečekanou opozici zabavení ruského majetku i v řadách demokratické strany. Můžeme si jen představovat, jaká bude situace v evropských parlamentech.
Není sporu o tom, že odškodnění a rekonstrukci musí platit Rusko. Dosáhnout na tom politické shody napříč západním světem ale bude vyžadovat velkou mezinárodní synergii a diplomatické úsilí všech států. Půjde to jedině tlakem proti ruským surovinovým exportům, pokračováním sankcí a oslabováním ruské mezinárodní pozice.
Ruský vpád na Ukrajinu zahájil největší konflikt v Evropě za skoro 80 let. Krom neštěstí přináší i cenné lekce:
Další kategorií bezpečnostních opatření bude snaha zbavit Rusko privilegií vzniklých právě druhou světovou válkou a jaltským uspořádáním. Ukrajina již indikuje zájem na vyřazení Ruska z Rady bezpečnosti OSN, tedy hlubokou změnu/reformu orgánů OSN. Bez ohledu na šance takového návrhu půjde o rozsáhlou globální diskuzi nejen o postavení a roli Ruska, ale i zemí jako Francie a Velká Británie. Ne náhodou Kreml dnes urychleně vyjednává s Čínou přímé bilaterální konzultace hlav obou států. Bude usilovat o podporu Pekingu. Stejně důležitá bude pozice nových mocností v indo-pacifickém regionu, kde eskaluje vojenské soupeření nejen okolo Tchajwanu. Ale jde například i o rostoucí odbyt ruských energetických zdrojů v expandující Indii, a tudíž i otázku zachování základních energetických příjmů Kremlu.
Neutralizace globální role Ruska, které již opravdu – vyjma jaderných zbraní – nepředstavuje globálního hráče, bude velkým tématem mezinárodní diplomacie, v níž budou hrát EU a NATO významnou roli.
A konečně, s ukončením války a obnovením suverenity ukrajinských hranic jako hranic podporovaných západním světem definitivně z Evropy odstraníme pozůstatky jaltského uspořádání. Posuneme základní bezpečnostní linii obrany Západu daleko na východ, na ukrajinsko-ruské hranice. To například nás postaví hluboko do „vnitrozemí Západu“. A mohlo by nám to umožnit korigovat naše válkou akcelerující obranné výdaje, v podmínkách nevyhnutelné rozpočtové a dluhové restrikce.
Masivní pomoc při rekonstrukci a modernizaci Ukrajiny a v jejím těsném spojenectví v transatlantickém i evropském rozměru také nebude zadarmo ani pro nás. Europeizace a bezpečnostní garance Ukrajiny budou mnohé vyžadovat a mnohé budou stát. Z hlediska evropské obrany a obranných výdajů tím klepe na dveře zahájení integrace evropských ozbrojených sil a výzbroje. Vytvoření evropských obranných podmínek pro záruky ukrajinské bezpečnosti spojeneckými smlouvami, s odpovídající kondicí ukrajinské i evropské obrany – to budou budou dva pilíře nových realit nové evropské bezpečnosti. Co to může znamenat pro nás? Není čas se o takovém směru vývoje začít bavit?
Nepochybně ano, protože na těchto variantách se budeme muset shodnout v Evropě i v NATO. Učednická léta v obou organizacích máme za sebou. A otázek budoucího vývoje evropské bezpečnosti, které jsou na stole pro jednání o ukončení ruské agrese a zdrojích naší obrany, je opravdu hodně.
U strategické debaty o nové evropské bezpečnosti, která bude obdobou ukončení studené války, buď budeme mít po přípravě co říci a nabídnout z naší perspektivy, zkušenosti a schopností, nebo budou rozhodovat ostatní spojenci. Na naši oblíbenou pozici začátečníka, černého pasažéra, již nespoléhejme. Jsme plnohodnotnými členy NATO i EU a budeme muset dát své strategické plány na stůl, a to již ve fázi příprav na jednání o mírové dohodě.
Zatím na takový vývoj připraveni nejsme, ani se jím nezabýváme. A klíčové dění může začít již v době, kdy se nová hlava státu ujme úřadu na Pražském hradě. Dva až tři měsíce času opravdu není mnoho.
