Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Přísahám, že nezměním nic z převzaté tradice a nedovolím, aby do ničeho z toho, co střežili moji bohulibí předchůdci, bylo jakkoliv zasahováno, bylo měněno nebo inovováno.“ Tak zní papežská korunovační přísaha, kterou pokaždé pronáší nová hlava římskokatolické církve. Před 12 lety tato slova pronesl František a letos je uslyšíme znovu od jeho nástupce, kterého po jeho úmrtí zvolí papežská konkláve.
František ale samozřejmě nějaké změny učinil, ve srovnání se svým předchůdcem Benediktem XVI. Jeho tématem, ke kterému se vracel, byla sociální nerovnost a jako první papež se zabýval klimatem. V encyklice Laudato si' (Tobě buď chvála) s podtitulem O péči o společný domov papež vyzývá k přechodu na nízkouhlíkovou energetiku a ke strategii trvale udržitelného rozvoje. S encyklikou papeži pomáhal klimatolog Hans Joachim Schellnhuber z Postupimského institutu pro výzkum změn klimatu. Problémy životního prostředí a změn klimatu dával František do souvislosti právě s chudobou a ekonomickou nerovností ve světě.
Zatímco Benedikta XVI., který v roce 2013 nečekaně odstoupil, trápil úbytek aktivních, praktikujících katolíků v Evropě, František počítal s tím, že většinu věřících římskokatolické církve budou tvořit lidé v chudých oblastech jižní polokoule.
Je symbolické i paradoxní, že František udělil v neděli jako poslednímu člověku audienci americkému viceprezidentu J. D. Vancovi. Muži, který konvertoval ke katolicismu v dospělosti a právě kritizoval Františka za jeho názory. Například za odmítání deportací cizinců, nelegálně pobývajících v USA. Kritiku si František vysloužil i výzvami Evropě, aby se nezříkala přijímání migrantů. Odpůrci mu vyčítali, že tak má podíl na „odkřesťanštění“ kontinentu.
Brazilský režisér Fernando Meirelles natočil v roce 2019 film Dva papežové. Fiktivní dialog Benedikta XVI. a Františka, který se odehrává hlavně v klášteře Panny Marie ve Vatikánských zahradách a v papežském letním sídle v Castel Gandolfo. František jako kardinál a arcibiskup Buenos Aires Jorge Bergoglio přicestoval do Vatikánu, aby nadřízenému Benediktovi oznámil svůj plán odejít do důchodu. Papež jej však zaskočí odpovědí, že se tak chystá učinit on sám. Ačkoliv jde o hraný film s Anthonym Hopkinsem jako Benediktem a Jonathanem Prycem coby Františkem, režisér a autoři filmu tvrdí, že vycházeli ze skutečných výroků obou duchovních.
Jejich rozhovory jsou debatou o směřování církve, aby se i v budoucnosti podílela na utváření světa. Zda má konzervativně trvat na tradicích, nebo se otevírat změnám, které se odehrávají kolem ní. Benedikta film vykreslil jako rigidního a Františka naopak jako liberála, což tehdy kritizoval například kardinál Dominik Duka.
„Podle Tebe církev selhává?“ ptá se filmový Benedikt. „Ztrácíme věřící,“ odpovídá František. „A to má být vina církve? Nikoliv té relativizace, toho úpadku Západu, toho tvrzení, že je vše dovoleno?“
„Pokud vím, svátost podáváš i těm, kteří se zřekli milosti Boží. Například rozvedeným,“ říká filmový Benedikt. „Věřím, že přijímání není odměna jen pro ctnostné. Je to potrava pro hladovějící,“ odpovídá František. „Takže jde o to, co si myslíš ty, bez ohledu na staleté učení církve? Někde musíme mít hranice,“ odpovídá Benedikt. „Svatý Petr byl ženatý, celibát jsme zavedli až ve 12. století. O andělích nebylo žádné zmínky až do pátého století a najednou jsou všude, jako holubi. Nic v přírodě není neměnné, ani ve vesmíru. Ani Bůh,“ říká filmový František. „Bůh se nemění,“ odpovídá Benedikt.
„František dával přednost milosrdenství před zavrhováním, odpuštění před trestáním a otevřenosti před tím, co nazývá Kristem uzamčeným v církevních budovách,“ popsal papeže analytik a expert na církevní dějiny Philip Pullella pro agenturu Reuters.
Benedikt XVI. příliš necestoval a nebyl stoupencem velkých shromáždění pod širým nebem. Znalci církve o něm říkali, že jako teolog se cítí lépe v přítmí vatikánských studoven. V tom byl František odlišný a spíše se podobal Janu Pavlu II., který navštívil jako hlava církve rekordní počet zemí. Benedikt měl projev vždy napsaný a od připraveného textu se nikdy neodchýlil, naopak František často hovořil spatra a spontánně, takže vyvolával otázky o tom, jak si jeho slova vykládat. Například když se zmínil o tom, že v Amazonii povolí kněžské svěcení i ženatým mužům. Později musel dovysvětlit, že má jít o místní výjimky, neznamená to konec celibátu.
František už zůstane papežem, který se pokusil vnést světlo do nejasného působení Vatikánské banky neboli Ústavu pro věci víry (Istituto per le Opere di Religione – IOR). Banka spravuje peníze Vatikánu, katolických organizací a charitativních institucí, příspěvky od věřících a dárců z celého světa i vybrané vstupné z vatikánských muzeí. Hodnota aktiv banky činí zhruba mezi čtyřmi až pěti miliardami eur. Vytvořil komisi, aby prošetřila obvinění z finančních machinací, například z podezřelého nákupu luxusních bytů v centru Londýna. Sám František prohlásil, že Vatikán nemá investovat do akcií a nemovitostí.
Katolický teolog Martin Vaňáč říká, že role papeže v moderní době je jiná než v minulosti a nelze se už zabývat názorovou jednotou. „Role papeže se přeceňuje. Církev má přes miliardu členů, názory nelze koncentrovat do jedné osoby. Mnozí lidé jsou ochotni naslouchat papeži jen tehdy, když jeho vystupování odpovídá jejich představám. Na závěr synody o rodině v roce 2015 papež František prohlásil, že to, co se zdá normální biskupovi jednoho kontinentu, může biskupovi odjinud připadat zvláštní, nebo dokonce skandální. Podobně rozdílný přístup je možné vidět ve vztahu k menšinám, k islámu a dalším věcem. Proto je naivní očekávat, že budou vyjádření jakéhokoliv papeže bez výhrad přijatelná pro všechny katolíky,“ tvrdí Vaňáč.
Před volbou nového papeže se znovu objeví otázky: Dostane šanci poprvé kardinál z afrického kontinentu? Nebo se naopak církev vrátí k opuštěné tradici a poprvé od roku 1979 zvolí Itala? Bude to progresivec, nebo konzervativec? Asi víme jistě jen to, že stejně jako Benedikt XVI. nebo František nebude vyhovovat všem.
