Článek
„Už je deset minut po dvanácté,“ říká bývalý krajský rada Středního Saska Dirk Neubauer v rozhovoru s reportérkou veřejnoprávní televize. A poté se rozpláče. Reportérka zamířila do Saska a Durynska, aby zjistila, proč v nedělních zemských volbách hrozí všem třem stranám současné spolkové vlády, že nezískají jediný mandát. Přinejmenším polovina voličů zároveň podle průzkumů odevzdá hlas partajím z pravého a levého okraje, Alternativě pro Německo (AfD) a Alianci Sahry Wagenknechtové (BSW).
Podle logiky Dirka Neubauera právě tento výsledek potvrdí, že se na východě Německa „demokracie zhroutila“. On sám to už zažil osobně. Nenávistné útoky spoluobčanů ho koncem července donutily, aby složil úřad krajského rady (odpovídá tuzemskému hejtmanovi) a skryl se na tajné adrese.
Východní Německo známé pod českou zkratkou NDR se stalo součástí demokratického německého státu po pádu komunismu v roce 1989. A tak je klíčovou otázkou, proč právě dnes tolik východních Němců v těchto dvou spolkových zemích volí radikální a extrémní strany, které fungování německé demokracie zpochybňují.
Těžko to lze vysvětlit zhoršením životní úrovně – příjmy lidí, kteří žijí na území bývalé NDR, jsou o polovinu vyšší než v případě Čechů. Bestsellery autorů Dirka Oschmanna a Steffena Maua hledají důvody podpory radikálních stran buď v tom, že východní Němce provokuje paternalismus Západu, nebo že jim chybí historická reflexe, a proto se nedokážou bránit nebezpečným ideologiím, kterým už jednou v minulosti podlehli.
Tento výklad se snaží přiblížit reportáž týdeníku Der Spiegel z Durynska s názvem „Hnědá země?“ Připomíná, že hospodářsky zaostalé venkovské oblasti Durynska byly ve dvacátých letech minulého století ohniskem nacismu. Hitlerova NSDAP ostatně měla v Durynsku ministry už v roce 1929.
Spiegel cituje historka Jense-Christiana Wagnera, podle kterého lze najít „jistou příbuznost“ mezi NSDAP a AfD. Třeba v tom, že i AfD nejvíc boduje v odlehlých venkovských krajích. Durynský šéf Alternativy Björn Höcke se také neomezuje jen na to, že žádá zásadní změnu společenského řádu, ale „stejně jako NSDAP by chtěl krok za krokem dosáhnout v Durynsku kulturní hegemonie“. K tomu patří, že se AfD prohlásila za ochránkyni identity východních Němců (takzvaných „Ossis“) proti údajné aroganci a neokoloniálním manýrům Západu.
Přesto je i nové probuzení extrémních ideologií jenom dalším importem ze Západu. Například právě Höcke přišel do bývalé NDR se svými spolupracovníky ze západních spolkových zemí a navazují na tamní hnutí Nové pravice. Východní Německo se pro ně ovšem stalo ideálním prostředím - i díky tomu, že se jeho bývalé komunistické vlády prohlásily za dědice německých antifašistů a jakoukoli souvislost své země s nacismem popíraly. Když se ovšem východoněmecká společnost nepoučila ze selhání v časech nacismu, nedokáže se pravicovým extrémům bránit ani dnes.
Za náhradní prostor pro své uplatnění považuje východní Německo také radikální část západní levice. Je pravda, že vůdkyně nové strany BSW Sahra Wagenknechtová pochází z Durynska a ještě v roce 1989 stihla vstoupit do východoněmecké komunistické strany SED. Jako bývalá komunistka tak může využívat nostalgie části východních Němců po časech reálného socialismu. A Ossis také rozumějí jejím výrokům, že současnému demokratickému režimu hrozí stejný rozpad jako komunistické NDR v roce 1989.
Za političku Východu se však může Wagenknechtová označit jen s určitou omezenou licencí. Ve straně PDS (později Die Linke), která byla dědičkou východoněmeckých komunistů, se často dostávala do konfliktů kvůli svým příliš radikálním názorům a ze strany byla nakonec donucena odejít. Vždy však měla podporu mezi radikální levicí na Západě a do německého parlamentu kandidovala výhradně v západních spolkových zemích. Dnes žije v Sársku poblíž francouzské hranice (s bývalým spolkovým ministrem financí Oskarem Lafontainem, dříve sociálním demokratem).
Poslední průzkumy slibují AfD, BSW a Die Linke v Sasku dohromady 51 procent, v Durynsku 64 procent. Strany spolu ovšem vládu nesloží, protože Wagenknechtová spolupráci s AfD vyloučila. Připustila jenom, že rozumné návrhy Alternativy podpoří.
Naději na výsledek, který by umožnil v obou spolkových zemích rozumně vládnout, nabízí podle televizních komentářů ještě souboj o nerozhodnuté voliče, kterých prý byla týden před volbami třetina. Pokud se ovšem preference nezmění, tak budeme moci sledovat, jak funguje země, byť jen spolková, kde většina lidí podporuje strany, které svým politickým stylem i názory zpochybňují demokratický režim.
