Článek
Jak známo, na počátku bylo slovo, a proto připomeňme, že německý úřad, v jehož čele stojí Robert Habeck, má od nástupu vlády kancléře Olafa Scholze loni v prosinci nové jméno. Předtím to bylo spolkové ministerstvo průmyslu a energetiky. Nově se jmenuje spolkové ministerstvo průmyslu a ochrany klimatu. Scholzův kabinet, zejména pak čerstvý ministr Habeck coby představitel strany Zelených, tím chtěl tehdy hned dát najevo, že německý průmysl bude nadále už rozvíjen tak, aby nepřispíval k dramatickým klimatickým změnám. A nastínili agendu založenou na odklonu od fosilních paliv.
Kolik jízlivých rýpnutí by se dnes nabízelo… Uplynulo půl roku a ministr oznamuje návrat k uhelným elektrárnám. Jeho vláda se také chystá obrátit zády k návrhu Evropského parlamentu ohledně zákazu prodeje nových aut se spalovacím motorem od roku 2035. A to všechno se zrovna děje v čase, kdy kontinent zachvátila vedra, takže téma klimatických změn je hmatatelnější než jindy.
Ale aby toho nebylo dost, je tu ještě ministr financí Christian Lindner, jenž dokonce koketuje s tím, co bylo v Německu od fukušimské tragédie v roce 2011 naprosté tabu: s návratem k atomové energii. Lindner, lídr FDP, zmiňuje variantu prodloužení životnosti posledních tří jaderných elektráren, které jsou ještě v provozu a s jejichž odstavením se počítá do konce tohoto roku.
Jenže Robertu Habeckovi se v Německu nikdo nevysmívá. Nikdo ho škodolibě nevybízí, ať se sebere a jde svoje poslední kroky, případně kroky svých vládních kolegů, vysvětlovat mladým na akcích Fridays for Future, k nimž přece měl vždycky tak blízko. Ministr se naopak těší uznání, jak navzdory svému ideovému založení dokáže být v okamžicích obecného ohrožení dobrým krizovým manažerem.
Je to tak. Svou schopností překročit vlastní stín ukazuje sílu. A síla je to jedině, čemu Rusko rozumí.
Realita je drsná. Plyn, který i v dobách studené války proudil ze SSSR do Německa bez zádrhelů, se náhle stává nedostatkovým zbožím. Objem dodávek klesl až o šedesát procent. Vladimir Putin přiškrtil kohoutky s odůvodněním, že kvůli sankcím se nevrátila z Německa čerpadla, která tam jsou na opravě. Berlín to považuje za nesmysl. Podle Němců se Putin pouze mstí za šest přijatých balíků protiruských sankcí Evropské unie. Snaží se destabilizovat jejich zemi pomocí recese – a ta by nepochybně dost rychle mohla nastat, kdyby průmysl musel ze dne na den výrazně zpomalit. Habeck proto tento týden také oznámil stav energetické výstrahy, druhý varovný stupeň. Při třetím, nejvyšším, by do distribuce plynu zasáhl stát, aby ho bylo dost pro domácnosti.
Až potud lze tedy na proměnu německého ministra nahlížet jako na výmluvnou studii, jak dnes ve velké politice bruslit. Čili jak se ve světě náhle pozměněném válkou obřích rozměrů nenechat Kremlem vydírat, zároveň ale neuvolnit příliš velký prostor pro populisty. A v tomto si nic nenamlouvejme, německá situace se od české pranic neliší. Pro populisty se sklonem k destrukci demokracie a svobody by recese, respektive ekonomická mizérie, byla živnou půdou.
Stinnou stránkou ovšem je, že přitom nevíme, ani v Německu ani u nás v Česku či jinde, jestli je energetická sklenice teď poloprázdná, nebo poloplná. Čeká snad Němce, že se budou za pár měsíců sprchovat studenou vodou a doma chodit v zimních kabátech, i kdyby se všechny uhelné a jaderné elektrárny rozjely na plné obrátky? Habeck se nesnaží nikoho utěšovat. Lidem říká, že hledá všechny způsoby, jak výrazné ztrátě životního komfortu zabránit. Ale zároveň jim dává najevo, aby se připravili na to, že stejně může být hůř.
