Hlavní obsah

Komentář: Poslední prohra Miloše Zemana. Pomník nebude

Foto: Petr Horník / Právo, Profimedia.cz

Náklonnost Miloše Zemana k Izraeli je – uznejme – pevná a neměnná. V roce 2015 vítal se širokým úsměvem tehdejší hlavu židovského státu Reuvena Rivlina.

Na symbolické stěhování ambasády do Jeruzaléma už před odchodem Miloše Zemana nedojde a po něm ztratí tato akce hlavního i nejhlasitějšího zastánce.

Článek

Názorové kotrmelce končícího českého prezidenta se staly příslovečnými a jeho oblíbený citát o idiotech trvajících na svém vešel do dějin středoevropského populismu. Přesto existuje téma, ve kterém jinak hodnotově roztěkaný Miloš Zeman nikdy neuhnul. Jde o jeho upřímnou, nekritickou a urputnou podporu státu Izrael.

S blížícím se koncem prezidentského mandátu proto toužil a touží po jediném: odletět ještě do Jeruzaléma, kam ho žene touha po životě věčném – ovšem tom politickém. Chce ve Svatém městě osobně a co možná nejslavnostněji otevřít české velvyslanectví, které dosud sídlí v přímořském Tel Avivu.

Záhy vysvětlím, proč jde o gesto srovnatelné s vyhlášením války celému jednomu kulturnímu okruhu. Na druhé straně – pokud by Zeman opravdu přesun české diplomatické mise prosadil, zařadil by se v židovských kronikách hned vedle amerického exprezidenta Donalda Trumpa. A postavil by si v Jeruzalémě nyní sice jen pomyslný, ale do budoucna možná i opravdový pomník.

Nejde totiž o nic menšího než o vlastnictví Jeruzaléma. Celý si jej jako své hlavní město nárokuje právě Izrael. Palestinci ovšem doufají, že východní, dosud převážně arabská a podle OSN okupovaná část města jednou bude metropolí jejich zamýšleného státu.

Střet už trvá celá desetiletí a umírají kvůli němu lidé. Světoví státníci proto obvykle chodí kolem Jeruzaléma po špičkách, bedlivě váží slova a ambasády ponechávají v Tel Avivu, aby přítomností diplomatů ve Svatém městě nenavodili dojem, že jej plně uznávají za izraelskou metropoli.

Ne tak Miloš Zeman. Už v prvním roce svého prezidentování, v říjnu 2013, s humbukem hodným estrádního umělce odletěl na několikadenní návštěvu do Jeruzaléma. Zde si hned, a snad i cíleně, pohněval Araby, když se na okupovaný východ města vydal bez jejich politického souhlasu. Jistě, jde o souhlas spíše formální, leč přesto důležitý.

Nedosti na tom, přímo na blízkovýchodní půdě zopakoval, že opravdu hodlá stěhovat českou misi do Jeruzaléma. V regionu těhotném významy i emocemi tím fakticky vyhlásil válku nejen arabskému, ale celému islámskému světu.

Vím to. V kraji jsem tou dobu jako novinář pobýval a palestinský ministr zahraničí mě v rozhovoru ujistil, že Zemanova neomalená chůze blízkovýchodním porcelánem pobouřila dokonce i lídry Ligy arabských států a Organizace islámské spolupráce. Následné islamofobní projevy hlavy českého státu pak na léta utvrdily arabské země v přesvědčení, že Praha není nejlepším spojencem, a tedy ani obchodním partnerem.

Nová šance provést ambiciózní plán přesunu ambasády se Zemanovi naskytla po zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Trump v roce 2018 velvyslanectví Spojených států do Jeruzaléma nakonec skutečně oficiálně přemístil. Technicky řemeslníci sice jen vyměnili ceduli na konzulátu USA ve Svatém městě, ale co už! I gesta se přece počítají.

Stál jsem tehdy na kopci nad staronovou americkou misí, sledoval přijíždějící limuzíny se svátečně naladěnými prominenty a odhadoval, kolik dalších států se k podobnému kroku odhodlá. Neboť izraelská pravice (a nejen ona) věštila tehdy Jeruzalému příchod velvyslanecké tsunami. Výsledek? Kromě Američanů mají dnes v Jeruzalémě ambasádu už jen Guatemala, Honduras a Kosovo.

A Česko se k této čtveřici zřejmě jen tak nepřidá. Navzdory nadstandardním vztahům, které Praha – i Zemanovou zásluhou – s Izraelem dlouhodobě má. Zdroje blízké premiérovi Petru Fialovi stejně jako diplomaté nepředpokládají, že by ke stěhování v dohledné době došlo. Podle jiných neproběhne vůbec.

Před odchodem Miloše Zemana se symbolický transfer už neuskuteční. A po něm ztratí tato akce hlavního i nejhlasitějšího zastánce. Jakkoli se v nynější vládě jistě najdou tací, kteří by se stěhováním ambasády i souhlasili, mají teď docela jiné starosti. Válka na Ukrajině, vysoké ceny energií i ekonomické trable je zaměstnávají dramaticky více než vrtochy svéhlavého, sebestředného starce, jehož politická kariéra záhy skončí. A roli tu hraje i společná pozice států EU, která předpokládá setrvání evropských diplomatů v Tel Avivu.

O Jeruzalém se povedou spory i nadále a snad jen Bůh jednou dokáže rozsoudit, komu (všemu) město patří. Nyní se zdá zřejmé, že mizející český prezident ani v tomto případě neuspěl. Izrael i arabský svět si ho budou pamatovat jako velkohubého pleticháře, který sliboval, co neuměl splnit.

Doporučované